Co s námi bude po naší smrti?

Můj svět

Co s námi bude po naší smrti?

Datum: 19. 3. 2021

Diskuze: 33

Ilustrační foto: Pixabay

Tak jak postupně stárnu, docela závidím všem věřícím lidem. Oni v sobě chovají víru v posmrtný život, kdežto já jako ateista vím, že z mého těla zůstane cca 2 kg popela, z něhož nebude žádný prospěch.

Svého času jsem se potkával s člověkem, který vyznával budhistickou víru a věřil v reinkarnaci. Podle něho se dělí lidi dle počtu prodělaných minulých životů do 3 základních skupin:

1. skupinu tvoří "nováčkové", kteří žijí svůj první život. Jsou to lidé, kteří tzv. ještě neumí pořádně žít. Děsí se všeho nového, bojí se o sebe a svoji rodinu, vrhají se "po hlavě" do každé práce. Jsou důvěřiví a vstřícní k cizím lidem a často za to zaplatí krutou daň. V lásce jsou vášniví a věrní.

2. skupina si už prožila "své" a je to na jejich chování dobře vidět. Jsou sebevědomí, "mazaní" a často i líní, mají rádi zábavu všeho druhu, hodně cestují a sportují. Dokáží perfektně zařídit, aby za ně přidělenou práci udělal někdo jiný, ale její výsledky si drze přisvojí. Mají velmi pozitivní vztah k opačnému pohlaví, s nevěrou si nedělají příliš velké starosti, rádi se napijí, ale vždy "s mírou" !

3. skupinu tvoří především "podivíni", kteří žijou často single "ve své bublině", do které neradi někoho pouští. Jsou to převážně vzdělaní lidé, kteří nesnášejí formální autority, a proto hledají i podřadnou práci, kde mají klid od ostatních lidí. Hodně pijí, zábava, sex a sport je nezajímá. I když jsou přesvědčení, že mají k "nirváně" blízko, "motají" se stále v jednom kruhu.

Nevím, co je na tom jeho vyprávění pravdy, ale je zřejmé, že takoví lidé mezi námi opravdu žijí. Když si to dokážeme přiznat, najdeme se tam též, byť nikoliv zcela exaktně.

Já, po zvážení všech pro a proti raději zůstanu u "svého popela", protože jako křesťan bych se do ráje nedostal a v případě reinkarnace mně nikdo nezaručí, že se narodím do bohaté rodiny bankéře v Ženevě. Představa, že bych se převtělil do novorozence v Africe nebo v Afghanistánu je více než děsivá.

| Můj příběh

Autor: Václav Soukup

Hodnocení článku:

16 hodnocení

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

33 komentářů

Jitka Caklová 20.3.2021 21:13

Ta doba "posílání" i když to s tématem článku nesouvisí, mi připomněla jeden vtip z té doby. Chlapec z Afriky si dopisoval s chlapcem z Československa - "Díky vaší pomoci se máme dobře. Celý den jíme banány a chodíme nahatý." Otec našeho chlapce povídá - "Tak mu napiš, že se tady máme taky dobře a kdybysme celý den jedli banány, chodili bysme taky nahatý."

Jitka Caklová 20.3.2021 15:16

Je pravda, že jsme do Afriky posílali, ale nikdy v historii Československo nevlastnilo, byť sebemenší kolonii. Přesto jsme se kolonií stali. Jak smutné.

Jana Šenbergerová 20.3.2021 12:59

Pane Soukupe, děkuji vám. Tulák po hvězdách patří k mé oblíbené literatuře. Dnes už vím, že to funguje, dokonce i jak a proč. Je dobře, že i k VĚDĚNÍ vedou různé cesty a každý si může vybrat tu svou, která je mu nejbližší.

Marie Faldynová 20.3.2021 09:23

Perfektní předvelikonoční téma! Děkuji Bohu, že VIM a že každý může vědět! Po těch všech knihách doporučuji přečíst evangelium sv. Jana! Bůh Bible má jistotu pro každého, kdo hledá!

Václav Soukup 20.3.2021 09:14

Vaše vysvětlení paní Jano přijímám a jen chci dodat, že Československo zejména v padesá- tých a šedesátých letech posílalo do vybraných států Afriky obrovské množství všech možných výrobků. Vtipně to bylo komentováno v Dikobrazu někdy kolem r. 1967 : Za stolem sedí naše delegace a proti nim Afričané z nejmenovaného státu. Vedoucí naší delegace čte dlouhý seznam námi dodaných výrobků a na konci se ptá : A co nám dáte Vy ? Následuje dlouhé mlčení a po něm se náš zástupce ptá : Nemáte tam alespoň nějaký soubor písní a tanců ?

Jitka Caklová 19.3.2021 23:45

Jo a k té energii, tam už žádná není, kdyby tam byla, tak Duše tělo neopustí, ale to už je o něčem jiném :-)

Jitka Caklová 19.3.2021 23:41

Paní Margito i humoru je nám třeba, hlavně se nenechat vysypat na zahradu, to foukne vítr a natata vás mají zpátky v kuchyni.

Margita Melegova 19.3.2021 22:47

Jitko Caklova popel pokud vim slouzi jako hnojivo tak zurodnim nejakou cast lesa, mozna ze potom tam porostou boruvky vetsi nez zahradni jahody a zbytek energie o ktere mluvis se rozplyne protoze nebude mit zadne skupenstvi.

Jitka Caklová 19.3.2021 19:22

M.M., ten popel bude jen ze zchátralé tělesné schránky, která už stejně není k čemukoliv potřeba, ale Duše neshoří, ta pokračuje ve své pouti a v Bardu čeká na reinkarnaci. Aničko, buď klidná, jak jsem psala níže, peklo neexistuje. Peklem jsme jen strašeni, abychom byli poslušní, viz. dnešní situace s covidem. V tomto smyslu katolická církev napáchala za 2000 let nejvíc zla. Nikdo z nich se v pekle smažit nebude, ale je možné, že kněží, kteří znásilňovali chlapce, budou v dalším životě znásilňováni. Duše má paměť.

Margita Melegova 19.3.2021 18:48

Jeden fyzikalni zakon rika ze energie se meni z jedne formy na druhou a u mne tou druhou bude popel.

Anna Potůčková 19.3.2021 18:41

Článek se mně moc líbí a mezi nebem a zemí je spousta tajemna. A jsem věřící, proč to nepřiznat. Věřím, že má duše se někam zařadí. Moc ráda bych byla zařazená v nebi. S čerty být nechci.....

Jana Šenbergerová 19.3.2021 18:18

Pane Soukupe, tu Afriku jste zmínil vy, proto jsem uvedla jednu z možností, proč by se tam mohl někdo narodit. V žádném případě jsem neměla v úmyslu spojit s rasizmem vás. A kdo z nás ví, jestli se nám v podobě imigrantů nevracejí křivdy, kterých se kdysi dopustili bílí na obyvatelích jiných zemí? Nesouhlasím s žádným rasizmem. Věci nejsou vždy tak jednoznačné, jak bychom je rádi viděli. Rozhodně nechci rozdmýchávat zbytečně vášně tam, kde je to kontraproduktivní. Jitko, bylo by to pro ty, kteří se o podobná témata zajímají z jiných důvodů, než je negování všeho, čemu nerozumím. Mám na mysli podobné zážitky a zkušenosti. Samozřejmě se tu bez takového chatu obejdu. Je dost jiných míst, kde je možné předávat si zkušenosti. Otázkou zůstává, kdy jindy by si měl člověk udělat jasno v otázkách života a smrti, když už stojí před branami. :-)

Jitka Caklová 19.3.2021 17:31

Jano, a Ty bys chtěla na toto nastolené téma chat? Copak jako nápad by to bylo prima, ale jak tak čtu, byl by z toho další Ring :-)

Václav Soukup 19.3.2021 17:18

Že se v diskusi k mé úvaze objeví slovo rasismus jsem vážně nečekal ! Nechtěl bych se totiž narodit nikde, kde je velké horko nebo zuří války. Včera večer ve Skotsku obvinili našeho hráče z rasismu jen proto, aby odvedli pozornost od své brutální hry, při které byl vážně zraněn náš brankář ! Paní Jana už asi neví, jak se chovali migranti v Evropě a jejich rasismus vůči jejím obyvatelům jí nevadil ?

Jitka Caklová 19.3.2021 16:49

K 16:31 ještě dodám, že "tam" moje Duše zažila tak krásný příběh, který nikdy nezapomene.

Soňa Prachfeldová 19.3.2021 16:34

To je opravdu článek k zamyšlení. Věřím, že duše v nás je nesmrtelná. A co bude pak, je velké tajemství , které nikdo nerozluštil a určitě nerozluští. Je tolik tajemna okolo, že ani netušíme. Myslím, že nemusíme mít obavy , co bude pak ... poznáme to. Četla jsem krásnou knížku mystickou , kde se mimo jiné píše. Že jak žil člověk zde na zemi, tak bude podobně žít i na onom světě. Nevím, po jakém mostě přejdeme my, ale vypráví se, že naši věrní pejskové přejdou Duhový most a tam si hrají a jednou se nás dočkají. Něco je určitě za branou věčnosti . A zatím žiji moc ráda a jsem za svůj život tady a teď vděčná a šťastná.

Jitka Caklová 19.3.2021 16:31

Přidám jednu vlastní zkušenost: Když se mi zdávalo, že jsem někomu/komukoliv vyprávěla, že mě něco bolí, tak jsem to vyprávěla tak dlouho, dokud mě bolest ze snu nevzbudila a trpěla jsem. Odchod na Druhý břeh je naprosto opačně. Odcházíte v neskutečné bolesti a vyčerpanosti a najednou, jako kdyby vám dali narkózu. Bolest okamžitě končí a máte pocit, že jste v ráji. Nikoho "tam" neznáte, nikoho nepoznáváte a mohu vás ujistit, že se "tam" nepoznáte ani se svými nejbližšími, kteří "tam" odešli před vámi. To jsou jen Boha pusté představy.

Jitka Caklová 19.3.2021 16:06

Po odchodu "z onoho světa skončíte" opět na tomto Světě a nebude vám jedno, že to bude v opačné pozici, než ve které žijete nyní v tomto životě. Což už zmínila Jana ve svém příspěvku.

Jitka Caklová 19.3.2021 15:46

Jano Š. DÍKY! Věřím, že po přečtení Tvého příspěvku nejen paní Šimková alespoň zdánlivě pochopí můj příspěvek. V univerzu to není o našich představách z pozemského života. Kdyby lidé alespoň tušili, že Duše nezapomíná, tak preventivně by se v současném životě chovali tak, aby v tom příštím nemuseli "dluhy splácet".

Hana Šimková 19.3.2021 15:24

Jani, ty jsi to autorovi článku nandala a pro jistotu hned dvakrát, ale já s tebou také souhlasím. Určitě je to tak.

Jana Šenbergerová 19.3.2021 15:20

Právě takové články by pro mě byly dost velkým důvodem k vytvoření chatu O životě. Ne o tom, jaké je počasí, co budu vařit, nebo kam sy vydám na výlet. Život je totiž mnohem víc, než jen to, co zažíváme v hmotném těle tady a teď. Za ta léta, co VÍM, už dobře vím, že málokdo přenese přes srdce, když se doví, že někdo VÍ, když on ne. Nevědí ti, kteří se nezajímají a jen kloužou po hmotném povrchu věcí. Kdo se zajímá a sleduje vývoj poznatků ve fyzice a zároveň se zajímá o duchovní vývoj lidstva i ten svůj, nemůže nevědět, leda by byl ještě v těle zvířecím. Zvíře vede instinkt, člověka intuice. Intuice, to je napojení na Zdroj veškerého bytí. Tomuto zdroji odedávna dávají lidé různá jména a podsouvají mu různé schopnosti a vlastnosti. Je to to, "co nás přesahuje", jak to často vnímáme. Já si dovolím tvrdit, že nás to obsahuje a tvoří i skrze nás. A k té představě, že by se někdo mohl narodit znovu v Africe, si dovolím dodat, že by klidně mohl, pokud by se dopouštěl rasistických činů proti tamějšímu obyvatelstvu, ať už žije kdekoliv ve světě. A proč? Aby na vlastní kůži poznal, jaké to je. Čím víc toho zažijeme na vlastní kůži, tím více chápeme, tedy duchovně rosteme. Omlouvám se autorovi článku, že jsem se tak rozjela, ale poslal vodu na můj mlýn. Díky.

Jana Šenbergerová 19.3.2021 15:20

Hana Šimková 19.3.2021 14:46

Paní Caklová, Vy jste snad viděla jak je tam krásně ? A kde vlastně ?

Eva Mužíková 19.3.2021 14:15

Mně je také jedno, kde a jak po odchodu z onoho světa skončím, nepřemýšlím o tom. Jen bych si přála, aby ten odchod který čeká nás všechny byl pokud možno bezbolestný a rychlý. Fyzické bolesti, která případně umírání provází PODLE MNE nikoho žádná víra nezbaví. .... Kdyby na tom posmrtném životě bylo přece jen hodně, ale opravdu hodně pravdy, chtěla bych se prohánět po zelených loukách se svým pejskem Bertíkem :)))

Jitka Caklová 19.3.2021 13:55

Oprava: ..., jak je tam nahoře krásně... Peklo neexistuje!!!

Jitka Caklová 19.3.2021 13:52

Před dvěma lety, to jsem ještě z daleka nevěděla, co vím dnes, jsem ve svém článku https://www.i60.cz/clanek/detail/22215/moje-energie-me-perpetuum-mobile napsala: "Dušička pohybující se vesmírem, zavěšená na jakési pomyslné pavučince nad zemí, hledala dva milující-se lidi, u kterých by se jí po opětovném příchodu na svět líbilo. A tak se stalo, že se jednoho dne, dnes už moje, čistá dušička narodila těm nejúžasnějším rodičům." Ať už jsem v životě zažila cokoliv, tak dnes vím, že to, co mi do života přicházelo, tak vždy přicházelo v pravou chvíli, tak jak mělo. Nic není náhoda, ani není věřící, jako věřící, ani ateista jako ateista, na tom vůbec nesejde. Hůř jsou na tom ti, kteří věří a vidí spravedlnost v ukřižování Krista, že pokud nebudou poslušní, dostanou se do pekla. A tak se bojí smrti. Kdyby jste věděli, jak je tam krásně ........♥♥♥

Hana Šimková 19.3.2021 12:42

Pokud po smrti budu existovat v jiném světě a budu čekat do koho se převtělím, no do vola bych opravdu nechtěla, ale bohužel si asi nebudu moci vybrat. Pocity, pokud budou ,jsou nepřenosné, už je nebudu nikomu moci sdělit, ani ho varovat. A tak si musíme držet palce, aby z nás opravdu nebyl vůl.

Věra Ježková 19.3.2021 11:14

Včera jsem náhodou narazila na článek, který uváděl tři charakteristiky člověka, který má za sebou několik životů. Byly to: časté de ja vu, velká empatie, neodůvodněné strachy. Myslím, že je to ale v podstatě jedno a nemá smysl se tím zabývat. Jednou to poznáme všichni. A pokud se někdy znovu objevíme na tomto světě, na svůj minulý život zapomeneme.

Marie Doušová 19.3.2021 11:08

Moc zajímavý článek,který v člověku vyvolává myšlenky na smrt. Nevím co bude po smrti a ani mě to moc nezajímá,ale vím , že něčemu se v životě věřit musí. Sama občas v nejhorších chvílích prosím Boha o potřebnou pomoc pro své blízké, když jsou nemocní a já jim nemohu pomoci. Je to zvláštní pocit se obracet na Boha , když nejsem zrovna moc věřící,ale člověk nikdy neví. Něco je ,ale co, to neumím popsat. Věřím v lásku ,obětavost ,spravedlnost a víru v lidi , kteří žijí život dle desatera a snaží se nikomu neubližovat. Snad je nás stále ještě převaha.

Jana Hošková 19.3.2021 10:59

Kdoví, jak to je...já za těmi všemi vírami vidím lidskou touhu po nesmrtelnosti.

Libuše Křapová 19.3.2021 10:32

Nevím, co se mnou bude po smrti, ale pokud jsem existovala už někdy dříve, byla jsem určitě orel skalní. Fascinují mne výšky a touha vzlétnout :-)

Jan Zelenka 19.3.2021 09:57

Co jsem byl, nebo kým se snad v možném druhém životě stanu, to je mi úplně fuk. Taky se nemusím v případném druhém životě stát člověkem. Taky se mohu narodit jak vůl. Takové úvahy nechám věřícím. Vzpomínám si na krásný dialog pánů Horníčka a Wericha. Baví se o posmrtném životě. A Horníček říká - já jsem byl v minulém životě mouch a s.al jsem na obraz císaře pána. Já byl vždy ON. Pěkná úvaha, pane Soukup.

Zuzana Pivcová 19.3.2021 09:41

Respektuji Vaše úvahy, i když za sebe doufám, že tady tou Zuzanou ve Vesmíru neskončím. Nevím, jak to proběhne, protože jsem si to narozdíl od některých ještě "nanečisto" nevyzkoušela. Děkuji a těším se i na různé reakce.