Pojďme na procházku do Dendrologické zahrady

Již mnohokrát jsem si na procházkách uvědomila, že se ve stejnou dobu, na stejném místě, možná pohybuje i někdo z Íčkařů. Jak je poznám? Podle vrásek, které nám čas vryl do tváře? Podle úsměvu, že je hezký den? Neměli bychom nosit nějaké poznávací znamení? Třeba placku se slovy: Tahle země není jenom pro mladý! Ale to je z mé strany jen pokus o žert. A představte si, stalo se. Jeden letošní dubnový den předpověď předpokládala slunečno a teplo nad 16 stupňů. Tak jsem se vydala do průhonické Dendrologické zahrady.

Po návratu a splnění nějakých povinností jsem si večer sedla k počítači, napsala pár řádků, vybrala a upravila některé fotografie a vložila do sekce Můj svět. Druhý den ráno jsem zde objevila článek: https://www.i60.cz/clanek/detail/27977/dubnovy-pozdrav-z-dendrologicke-zahrady-v-pruhonicich. A jejda, podívejme, přece jenom jsem se mezi květinami neprocházela sama. Příště se s některou z Íčkařek možná nějakým gestem (to asi ne), nebo slovní narážkou "prozradíme", pak si popovídáme a třeba i spácháme společný článek se zážitky ze setkání.

Město Průhonice nedaleko Prahy je známé zejména díky zámku a přilehlému parku. Na ploše 250 ha se návštěvník může pohybovat po připravených okruzích a pokochat se tak krásným areálem.

Vzdálená asi jeden kilometr se nachází Dendrologická zahrada, která si také získala své obdivovatele. Postrádá sice historické budovy, o to více se každý potěší pohledy na květiny, keře a stromy, a to v kterémkoliv ročním období. Na naší dubnové procházce vynecháme základní informace, které si každý zájemce může přečíst na: https://dendrologickazahrada.cz/.

Po zaplacení vstupného jsme se vydali směrem k Černému rybníku a již po několika krocích jsme se přesvědčili, že nás čeká barvitá podívaná. I když letošní jaro se tak trochu loudá, tady přece jenom povolilo rozvinout se květům, se kterými je toto období jednoznačně spjato. Rozkvétající tulipány a narcisy po pár dnech určitě zaplní všechny záhony jim určené. Pupeny rododendronů napovídají, že jim chybí ještě trochu sluníčka a času.

U každého záhonu, u každého keře a stromu jsou umístěny cedulky s názvem i v češtině. Protože nikdo z nás není botanik, nic jsme si nezapsali, protože bychom to stejně zapomněli, o to více jsme se dívali a obdivovali. Odpočinout jsme si mohli na některé z laviček, nejen na břehu rybníka, ale i v lesíku, nebo v blízkosti různých záhonů. V zahradě je rozmístěno několik soch (kdyby u nich nebyly cedulky, nepoznala bych, co představují), herní prvky pro děti, můstek přes potok a hlavně mnoho a mnoho krásných zákoutí.

Co na závěr? Když se někdo někdy vydá do Průhonic, tuto zahradu by neměl vynechat. Nebude litovat.

Pojďme na procházku do Dendrologické zahrady

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více