Sedím a dívám se do vzdáleného kraje

na mlhu halící stromy do stříbrného hávu.

Na stole sklenka vína, v krbu oheň vlaje,

ve slunci jak v oranžové dýni pod zavřenými víčky plavu.

Tma se blíží mílovými kroky, za okny padá chlad.

Hledám světlo! Zřídka je však vidět po setmění,

tak jako věčný povzdech žádající vysvětlení:

Proč prostě nemohu zůstat stále mlád?