Malý příběh v soukolí dějin

Můj svět

Malý příběh v soukolí dějin

Datum: 6. 3. 2022

Diskuze: 24

Ilustrační foto: Pixabay

Saša byla ruská vědecká pracovnice, která se během šachového turnaje v Moskvě zamilovala do českého pilota Karla.

Po svatbě žili v Praze a její příbuzní se s ní nesměli stýkat.

Od srpnové invaze to v novém domově neměla jednoduché.

O to víc se věnovala rodině a umění.

Poznala jsem ji jako vzdělanou maminku mé báječné snachy.

Se Sašou jsme navštěvovaly balet a operu, konzultovala jsem s ní ruské divadelní hry, které jsem redigovala.

Ráda diskutovala s mým bratrem, který žije od roku 1968 v Německu. K častým tématům patřila evropská kultura se svými velikány.

Nejen Saša symbolizuje v naší rodině tragičnost lidských osudů, do jejichž života nevratně zasáhly mocenské ambice.

Věřila jsem, že náš společný vnuk Mikuláš bude ušetřen děsivých zážitků, které viděl jeho táta, když jsme v devadesátých letech projížděli rozbombardovaným Karlovacem.

Věřila jsem, že humanismus není plané slovo.

Věřím, že všichni chceme žít v míru.

Můžeme pro to ještě něco udělat?

| Evropa | válka

Autor: Daniela Řeřichová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

24 komentářů

Libor Farský 20.3.2022 10:41

Intenzivně se snažím ještě něco jiného, kromě malé finanční pomoci, vymyslet. Zatím marně, žijeme totiž na samotě a tak to ubytování být nemůže ...

Daniela Řeřichová 7.3.2022 22:08

Moji milí, není mezi námi rozdílu, všichni si přejeme klid a mír pro lidi dobré vůle. Pomáhejme slabším a ohroženým, ať přicházejí odkudkoliv.

Anna Čípová 7.3.2022 20:31

Danielko, děkuji za tento článek. Věřím, že se mocní brzy domluví a navrátí se klid. Možná jsem naivní.

Alena Vávrová 6.3.2022 20:56

Danielo, já Ti také děkuji. Velmi těžce to prožívám, dotýká se to i mojí rodiny. Solidarita s Ukrajinou je obrovská. Ale i ta bezmocnost.

Jana Šenbergerová 6.3.2022 19:31

To je jediné, co mohou dělat běžní občané - pomozme podle svých možností a nezapomínejme při tom na lidskost. Co se děje kousek od nás, je naprosto nelidské. Doufám, že představitelé evropských států nebudou myslet jen na prospěch své země, ale spojí se proti agresorovi, který je hrozbou pro všechny.

Soňa Prachfeldová 6.3.2022 19:12

To už člověk nemá slov, srdce bolí nad vším. Copak nejvyšší místa nemohou víc zasáhnout? Uprchlíkům okolní země včetně nás pomáhají, co mohou. Ale ta hrůza, strach, bezmoc. Kdy a jak to utrpení skonči ?

Daniela Řeřichová 6.3.2022 18:32

Děkuji všem, kteří zde vystupují pod pravým jménem a dokážou svým vlastním rozumem a srdcem poznat pravdu a lež.

Olga Škopánová 6.3.2022 18:21

A jak by podle Vás měla media informovat?

Olga Škopánová 6.3.2022 16:50

Takže pane Kotas podle vás vlastně se nic neděje, žádná válka na Ukrajině není, všechno to jsou jen kecy? No to mi spadl kámen ze srdce. Já jsem se bála, že se na Ukrajině zabíjí.

Eliška Murasová 6.3.2022 16:18

Danielo, je to opravdu hrůzné, bezmoc ... Chci věřit ve zdravý rozum a zachování lidskosti. Nedovedu si představit, že jsem někde na útěku, ale ani oni si to před pár dny neuměli představit.

Anna Potůčková 6.3.2022 14:31

Z nás obyčejných lidí to běsnění ruského dábla nezastaví nikdo z nás. Jsme zkrátka bezmocní v této vážné situaci. Ztrácíme náladu, mizí naše úsměvy, a všichni máme strach z budoucnosti. Také nechápu Ty, co situaci zlehčují a mnohdy snad jsou i na straně agresora. Ukrajina musí vyhrát, na Ukrajině mám své bývalé spolupracovníky a denně na ně myslím. Moc za tento článek děkuji. Ukrajině přeji spoustu sil, spoustu odvahy a at žije UKRAJINA!

Hana Polednová 6.3.2022 13:43

Danielko, bezmoc, vztek a smutek se ve mně od začátku odehrává. Nemohu pořádně spát a pražádná nálada na něco. Jak se mohu radovat, když myslím denodenně jen na to jedno. Aby vše konečně skončilo a byl všude mír. Aby ty mámy s dětmi si mohly užívat každodenních radostí a nemusely se bát v cizí zemi o své blízké doma na Ukrajině. Jak ráda bych pro to udělala více. Děkuji za článek.

Zdenka Soukupová 6.3.2022 13:27

Nějak nerozumím tomu, že Rusové pořád nevěří, nebo nechtějí věřit, co tropí , když od nich odešlo tolik obchodních i výrobních firem, nelétají letadla, nefungují banky.... Proboha, jak si to zdůvodňují? Přece jim musí být jasné, jakou tragédii způsobují! Moc přeju Ukrajincům, aby zvítězili. Danielo, rozumím Ti, mám na Ukrajině pár známých.

Marie Měchurová 6.3.2022 13:14

Pane Havle Václave Kotasi, vy snad věříte, že ta rozstřílená města, zabití vojáci na obou stranách, ty tisíce uprchlíků je propaganda? Tu hrůzu vidíme od různých zpravodajů z různých medií.

Daniela Řeřichová 6.3.2022 12:57

Přátelé, děkuji za vaši morální podporu. Cítím to, co mnozí z vás – bezmocnost. V týdnu jsem šla do knihovny na Mariánském náměstí. To, co jsem viděla, mě hluboce zasáhlo. Mámy se zamlklými dětmi stály frontu na střechu nad hlavou. Styděla jsem se za to, že mám v bytě teplo, že chodím s vnoučaty do kina. Styděla jsem se, že neumím udělat něco pořádného. Prosím, moc prosím o lidskost.

Blanka Lazarová 6.3.2022 12:36

Nejhorší na tom je, že mnoho lidí v Rusku vůbec neví o co jde, nemají informace a věří Putinovi všechny ty lži. A pak je mnoho lidí, kteří vědí a bojí se o práci, o své děti a tak mlčky přežívají. Tak to známe i my po roce 1968. A víme jak dlouho trvalo, než přišel 89 rok. A pak je skupina lidí, opravdových hrdinů, která se snaží s tím něco dělat, ozývá se, stávkuje..... a ta je umlčována všemi možnými nejhoršími způsoby. Vůbec si neumím představit v té situaci, která v Rusku je, že by se jim povedlo zevnitř něco změnit. Je mi líto všech lidí, kteří toto musí trpět a snášet, bez ohledu na národnost. Došlo to už hrozně daleko a týká se to bohužel nás všech. Věřím, doufám, přeju si,....... ať už to zlo skončí.

Olga Škopánová 6.3.2022 12:32

Musíme porazit ďábla.

Marie Měchurová 6.3.2022 12:26

Situaci na Ukrajině snáším hodně těžko, Nejím, nespím a dokonce moje oslabené tělo dostalo i covid. Mám ale tu možnost ležet doma v teple pod peřinou. Oni tu možnost nemají. Hodně těžce nesu, že se i nás na íčku najdou lidé, kteří situaci zlehčují, omlouvají a mezi řádky i schvalují. Danielo děkuju, že máš sílu proti jejich názorům bojovat.

Libuše Křapová 6.3.2022 12:12

Já také nevím. Jak to zastavit? Ví to vůbec někdo? Je mi jich na Ukrajině moc líto.

Naděžda Špásová 6.3.2022 10:34

Danielo, je to smutné, jsem z toho smutná a strašně naštvaná až na......á, nechápu, jak to tomu šmejdovi může beztrestně procházet. Boží mlýny melou hodně pomalu. Moje matka a babička byla z Volyně, přítel dcery je Ukrajinec, jsou tu celá rodina, naštěstí mají naše občanství. Nechci domyslet, jak tohle skončí.

Jitka Hašková 6.3.2022 10:24

Situace je velmi těžká, narodila jsem se před koncem války. Po válce v kinech v promítaných týdenících byly často hrůzy války, jsem toho z dětství plná. Věřila jsem, že aspoň v Evropě se to nebude opakovat. Bohužel to tak není. Pro rozumné Rusy je současná situace mnohem těžší.

Irena Mertová 6.3.2022 09:38

... Takto se ptáme my, mírumilovní. Ale ti agresoři se bohužel takovými úvahami nezabývají... Smutné.

Blanka Lazarová 6.3.2022 09:32

Také věřím, že všichni chceme žít v míru. Jen pro to děláme málo. Zdá se mi, že homo sapiens už není sapiens. Je nenasytný, neumí mít dost, je hašteřivý, soupeřivý nad míru, nepoužívá selský rozum, ale podléhá bludům a věří tomu , co se mu hodí do krámu. A příčiny problémů hledáme všude, jen ne u sebe. Musí se změnit každý jednotlivec, aby se mohla změnit celá společnost. Jen nevím, zda jako lidstvo máme dost času. Chtěla bych tomu věřit.