Karviná v proměnách času

Neplánovaně jsem dostala nabídku zaskočit za doprovod kamarádky, která měla po operaci nastoupit na delší léčení do lázní Darkov. Na týdenní samoplátecký pobyt sice padl můj měsíční důchod, ale nelitovala jsem.

Rehabilitační sanatorium patří k nejstarším jodovým lázním v Evropě. Specializuje se na léčbu pohybového, nervového a oběhového ústrojí a profesionální přístup zajišťují stovky odborných pracovníků. Během 23 procedur jsem se ani jednou nesetkala s neochotou.

Výškový komplex několika budov má propracovaný systém léčby, ubytování i kulturního vyžití. Páteří všech cest je druhé patro, zahrnující jídelny, bar, kavárnu, butik, společenské místnosti a mnoho výtahů. Dlouhé široké chodby jsou ozdobeny uměleckými díly z tvorby českých autorů.

Sympatické je volné užití bazénu, k dispozici za poplatek je i bazén s jodobromovou solankou.

Byla jsem mile překvapena vysokou úrovní gastronomie. Smekám před mistry kuchaři, připravujícími racionální krmi, která vábí chuťové pohárky i vizuálním vjemem. Snídaně, obědy i večeře jsou navíc obohaceny širokou nabídkou salátového baru.

Sofistikovaně rekonstruované pokoje jsou uzpůsobeny potřebám lidí s pohybovým handicapem. V místnostech je signální zařízení k přivolání pomoci. Samozřejmě jsem hned první den místo vypínače spustila alarm.

Procedury jsem absolvovala během dopoledne, takže jsem měla dost času na znovuobjevování města, jehož historie je spjata s rokem 1268.

Centrem dnešního města je Fryštát, který byl původně samostatným městem a prvním nositelem městského práva; nyní tvoří jednu z devíti částí Karviné.

Nález černého uhlí v Karviné v 2. polovině 18. století přinesl zásadní obrat v hospodářském rozvoji celého regionu. Zároveň se od poloviny 19. století začalo rozvíjet lázeňství založené na léčivé jodobromové vodě, která byla objevena právě díky hledání ložisek uhlí. A zatímco těžba uhlí je v současnosti postupně utlumována, z černé Karviné se stává barevné město, přívětivé i pro šedesát tisíc stálých obyvatel.

Můj týdenní pobyt provázelo laskavé předjarní počasí, umocňující pěkný vjem z čistého města, které má velmi prostupný dopravní systém. Autobusem jsem se tak dostala i k odlehlému kostelu svatého Petra z Alkantary, který za necelých 300 let klesl o 40 metrů. Milovníci moderní české literatury jej znají díky románové fresce K. Lednické Šikmý kostel.

Škoda, že v provozu nebyly historické lázně Darkov, a také se čekalo na zahájení zámecké sezóny v tradičním podání šermířského spolku.

Zámek dostal v roce 1800 empírovou podobu a je z jedné strany spojen krytou chodbou s oratoří kostela Povýšení sv. Kříže a z druhé strany je skleněnou chodbou propojen s vedlejší budovou „Lottyhaus“.

Užila jsem si výlety, návštěvy historického centra i procházky v zámeckém parku B. Němcové, rozkládajícím se na ploše 36 ha a nabízejícím vzácné dřeviny, zookoutek či rekreační areál „Loděnice“. Jaká to musí být krása, když vše rozkvete!

Večery jsme trávili v milé společnosti klientů sanatoria, pro něž jsou organizovány taneční večery, besedy u cimbálu, kulturní a vzdělávací programy nebo lze jen tak posedět v kavárně či si zazpívat v baru Laguna. Radost a humor lidí, kteří musí prokázat pevnou vůli, aby se doslova postavili na vlastní nohy, patří k bonusu mého ozdravného pobytu.

P.S. Dovoluji si připomenout mé dřívější setkání s městem, které doznalo mnoho proměn v čase:
https://www.i60.cz/clanek/detail/26830#article-discussion

Všechny fotografie: Daniela Řeřichová.

Karviná v proměnách času

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více