Herečka Jitka Smutná slaví sedmdesátku

Čtrnáct let strávila na prknech ostravského divadla, šestnáct let v Národním divadle. Nyní hostuje v celé řadě menších pražských divadel. Dnes sedmdesátiletá Jitka Smutná je nejen úžasná herečka, ale také zpěvačka.

Po studiu DAMU nastoupila do Východočeského divadla Pardubice, kde strávila dvě sezóny. Poté přijala nabídku Státního divadla v Ostavě, protože chtěla hrát pod vedením režiséra Jana Kačera, který do Ostravy odešel z politických důvodů. Ztvárnila zde množství rolí a pracovala na inscenacích pro Ostravu kultovních: Sen noci svatojánské (Hermie), Lásky hra osudná (Isabella, Maria), Rváč (Máša Pěrekatovová), Třináct vůní (Maruška), Bouře (Miranda, Ariel), Loupežník (Fanka), Ženitba (Agáta), Pekař Jan Marhoul (Josefina) a jiné. Na kterou z těchto rolí nejraději vzpomíná?

"Nejspíš na roli ženy Pekaře Jana Marhoula ve stejnojmenné inscenaci podle románu Vladislava Vančury. Kvůli jeho neobvyklému jazyku, perle české prózy, tím, že jsem v něm odehrála vztah k mé milované babičce. Jako on v období krize ve 30. letech neuspěla, byť byla sebepracovitější, ale měla děti a život šel nějak dál. I já měla tehdy na jevišti své dítě, šestiletou Terezu, která hrála chlapeckou roli Jana Jakuba Marhoula," uvedla v rozhovoru pro portál i60 Jitka Smutná.

Kromě divadla herečka natáčela pro televizi, psala poezii, skládala písně a vystupovala s nimi. Byla jednou z mála folkařek v kraji, zpívala také s Jaromírem Nohavicou. V Ostravě žila 14 let – provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, s nímž má syna Jakuba a dceru Terezu.

V roce 1990 se vrátila do Prahy a stala se členkou činohry Národního divadla, kam ji přizval režisér Ivan Rajmont. Tady strávila dlouhých šestnáct sezon a ztvárnila mnoho nejrůznějších rolí s celou řadou známých hereckých osobností. Na koho nejraději vzpomíná?

"Vzpomínám na své kolegyně ze šatny Blanku Bohdanovou, Janu Březinovou, které nemoc nedopřála víc času i Vlastu Chramostovou. Moudré a statečné ženy, skvělé herečky. Na Jiřího Adamíru, ke kterému jsem chodila na radu, i na jeho skoro pravý opak Josefa Vinkláře. Skvostem nejen Národního je pro mne stále Josef Somr. A největší kamarádkou stále Zuzana Němečková, nápovědka," vyjmenovává Jitka Smutná.

V roce 2006 přešla do Městských divadel pražských a dále hostuje na několika pražských scénách. Role "šité na tělo" dostává mimo jiné v Divadle Ungelt. Například ve hře Přítelkyně ztvárňuje padesátnici Robyn, která se na základě inzerátu nastěhuje k usedlé ženě někde v americkém zapadákově. Partnerku na jevišti ji dělá Alena Mihulová.

Jitka Smutná a Alena Mihulová ve hře Přítelkyně. FOTO: Jan Malíř

"Ta hra je nádherná, vtipná i romantická, tajemná a pevně doufám, že o její americké autorce Jen Silvermann ještě uslyšíme. Robyn není naštěstí jen protřelá. Je to žena s dobrými i horšími vlastnostmi a takové mám ráda. A Alenka Mihulová je milý a báječný spoluhráč, jakého jsem si už dlouho přála potkat," uvedla k této roli Jitka Smutná.

Další úžasnou rolí Jitky Smutné v Ungeltu je potrhlá hospodyně ve hře Dovolená paní Josefy, což je francouzská komedie o tom, jak umí být život krásný a zábavný, i když to tak někdy nevypadá. A její třetí rolí v Ungeltu je Maminka v dramatizaci románu Betty MacDonaldové Kdokoli může dělat cokoli. Tento humorný příběh, v němž si autorka dokáže dělat legraci z věcí více než těžkých, bude mít letos na Letní scéně derniéru.

"Jitka Smutná již několikrát kromě svých hereckých schopností předvedla i skvělé schopnosti pěvecké. Na Letní scéně se představila ve speciálním hudebním večeru Ungelt zpívá! a její komorní Recitál jsme s úspěchem uvedli v prosinci loňského roku na kamenné scéně, uvedla pro portál i60 Tereza Šafářová, tisková mluvčí Divadla Ungelt.

K sedmdesátinám paní Jitky Smutné přejeme hodně zdraví a ještě mnoho úspěšných divadelních rolí.

Herečka Jitka Smutná slaví sedmdesátku

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více