Volné pokračování předcházejících příběhů o Martě.
Marta se na dovolenou těšila. Potřebovala se hlavně na chvíli dostat z každoddenního stereotypu. Petr sice s dovolenou v lázních souhlasil, ale žádné velké nadšení nedával najevo. Možná by radši strávil volné dny v dílně nebo na zahradě. Společně si vybrali týdenní pobyt v lázních v Třeboni. Marta s představou, že v lázních bude pečováno o její tělesnou schránku a ve volných chvílích si užije procházky v krajině plné rybníků či návštěvu historické části města, zámku a krásného parku. Petr nikdy nebyl ani v Třeboni ani v lázních. Nezbylo mu než souhlasit, že i pro něj mohou mít lázeňské procedury nějaký přínos. Často ho bolívalo koleno a po nemocech prodělaných během poslední zimy se cítil občas nezvykle unavený. Nějak ten týden v lázních prostě vydrží. Jedinou důležitou věc, kterou budou muset ještě před dovolenou udělat, je zabezpečit chod firmy během jejich nepřítomnosti.
Tentokrát bych to měla s Petrem probrat předem, pomyslela si Marta. V poslední době si všimla, že Petr některá její rozhodnutí ve firmě nepřijímal úplně s nadšením. I když se třeba dodatečně ukázalo, že ta rozhodnutí byla na místě. Zkusí ho tedy do procesu rozhodování vtáhnout a dozvědět se jeho případné námitky včas. Martiny úvahy však přerušil vibrující mobil na stole. Chvíli měla pokušení vyzvánění ignorovat. Na displeji viděla, že jí volá Jindřiška. Určitě jí bude vyčítat, že dnes nepřišla do bazénu. A to je to poslední, čím by se teď chtěla a měla zabývat. Pak jí ale došlo, že bude jednodušší ten telefonát rychle vyřídit. Jindřiška je usilovná a zkoušela by volat tak dlouho, dokud by se nedovolala. A nebo by za ní dokonce mohla přijít i do firmy. A tomu je nutné se vyhnout. Asertivita nikdy nebyla Martinou silnou stránkou. Dlouhé minuty poslouchala Jindřiny stížnosti a nářky, než se jí podařilo hovor ukončit. Byla znechucená a naštvaná sama na sebe, že si s bývalou spolužačkou vůbec něco začala. V koutku duše jí sice bylo Jindry líto, ale s jejími názory naprosto nesouhlasila. A navíc se v její přítomnosti začínala cítit i nepříjemně.
Petr kupodivu nebyl v údržbě, ale seděl ve své kanceláři. Marta k němu vpadla ještě rozrušená z hovoru s Jindřiškou.
“Potřebuju na chvíli azyl, musím se vzpamatovat z telefonu s Jindrou.” vysypala ze sebe překotně, ale Petrovi bylo z jejího výraz jasné, že to nebude jediný důvod jejího příchodu.
“Proč tu Jindru prostě nepošleš k čertu, když tě pořád tak vytáčí.”
“Lituju dne, kdy jsme se potkali. Ale uzemnit ji neumím a zbavit se jí taky neumím.”
“Tak to máš opravdu dilema. Ale nikdo to za tebe stejně nevyřeší.” uzavřel to pragmaticky Petr a čekal, co dalšího přijde na řadu.
“Potřebovala bych nějakou dobrou zprávu. Máš?” změnila Marta směr hovoru.
“Když mě najdeš sedět tady, tak všechno klape. Žádný malér, žádné rozbité mašiny, žádné hádky. To je jako zpráva dost dobrý, ne?” reagoval Petr pohotově a zároveň zkoumal Martin obličej s nadějí, že z něj pozná, proč za ním přišla.
“Jestli ti to nestačí, tak zkusím ještě pochválit Marka. Je šikovný a pracovitý, občas přijde i s dobrým nápadem. A u lidí má taky respekt. Jsem rád, že jsem na něho vsadil. Brzy bude schopný mě plně zastupovat.”
“A přesně kvůli tomu jsem tady. Chtěla jsem s tebou probrat Elišku, tu studentku, co u nás už třetí měsíc pracuje. Postupně jsem ji seznámila s celým provozem firmy, s lidmi, s nezbytnou administrativou a nejdůležitejšími předpisy. Z počátku byla taková nevyhraněná, jen poslouchala a přikyvovala. Pak jsem přišla na to, že chápe rychle a myslí jí to. Občas měla dobrý nápad, někdy jen změnila drobnost, ale začalo to fungovat líp. A sem tam rozcupovala moje staré zavedené postupy a navrhla radikální změnu. Prostě vidí to svýma mladýma očima. A navíc párkrát předvedla, že umí dobře jednat s lidmi. Má u nich přirozený respekt. Teď má ve škole po zkouškách, do konce prázdnin by mohla chodit na delší úvazek. Chtěla bych, aby mě zastupovala během naší dovolené. A tebe by mohl zastupovat Marek. Prostě si je trochu vyzkoušíme.”
A bylo to venku. Proto tedy Marta za ním přišla! Petr ale v podstatě s jejím návrhem souhlasil. Přece v době internetu není problém, aby měli přehled o tom, co se ve firmě děje. Záleží jen na tom, do jaké míry budou chtít situaci ve firmě monitorovat. A nějaké dobré nástupce si vychovat stejně musí. Tak proč to s Eliškou a Markem nezkusit?
Rozhovor s oběma mladými zaměstnanci proběhl docela hladce a dokonce byl i místy konstruktivní. Marta s Petrem jim docela podrobně popsali, co od nich očekávají. A také zodpověděli všechny jejich dotazy. Porozumněli si, dohodli se. Pak byla na řadě méně příjemná věc - bylo třeba vysvětlit dispečerce, proč tentokrát nebude Martu zastupovat během její dovolené. Zatím to bylo nepsané, ale dodržované pravidlo. Tento delikátní rozhovor nechal Petr na Martě s pocitem, že nemusí být u všecho. A Marta si do toho kyselého jablka musela kousnout! Při rozhovoru s dispečerkou použila všechna fakta, která si předtím dlouho rovnala v hlavě. Prostě potřebuje schopnosti těch dvou mladých lidí otestovat trochu pod tlakem. Aby si zkusili jednat a rozhodovat samostatně a zodpovědně. Žena na židli proti ní jen zarytě mlčela. Rozhodnutí sice musela vzít na vědomí, ale svou nelibost skrýt nedokázala. Tolik roků ve firmě dře a nakonec ji předběhne ta mladá a rozjívená holka, která je tu jen pár týdnů! Martě se však ulevilo, když měla ten nepříjemný rozhovor za sebou. Teď může dovolená skutečně začít.
V neděli tentokrát nevyspávali. Brzy ráno naložili svá zavazadla do auta a vyrazili do Třeboně. Čekala je docela dlouhá cesta, ale na silnicích byl v dopoledních hodinách docela klid. Vysočinou projeli bez zastavení. Marta by sice ráda viděla svá vnoučata, ale delší zastávku mají naplánovanou až při zpátečni cestě. Do Třeboně dorazili krátce po poledni. Zaparkovali auto a na recepci lázní dostali klíče od pokoje dostali prakticky okamžitě. Vyjeli výtahem do nejvyššího patra a když vstoupili do pokoje, Petr jako první otevřel balkónové dveře. Oba vstoupili na balkon. Uvítal je nádherný pohled na okolní krajinu protkanou rybníky a silueta města.
Pošlete odkaz na tento článek
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k domu chodili, žil byl kominík Albín. To jméno mu dala maminka po panu…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před sebou místo mě příšeru se zafačovanou hlavou, s nohama, rukama v sádře a…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny rádoby alfa samců, kteří se napřed kasají, jací jsou v posteli mistři…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste byla tak laskavá a pohlídala nám s Frantou přespříští víkend naší…
V naší Kočičí Lhotě otevřeli před časem s velkou slávou ordinaci praktického lékaře. Jsme celkem velká vesnice, a tak páni radní usoudili,…
„Maruško, seď, ani se nahni, neotáčej se a pro jistotu zavři obě oči,“ požádal jsem naléhavým hlasem svou okulibou cukrárenskou kamarádku,…
„Můj Franta tvrdí, že prý letos vůbec nepotřebuju dovolenou,“ pravila Maruška, jakmile jsme se usadili nad kouřícími šálky voňavé kávy,…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
test
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne