Kde toulala ses, lásko moje,
když hrdost má tě vyhnala
a duše plná nepokoje
pak dar tvůj marně hledala.

Když známý děj mi z dálky mával
a nenechal mé oči spát,
jen čas mi v noci našeptával,
že zas tě potkám jedenkrát.

Ne, lásko, nechci kompromisy
a duše má se nemění,
jsem stále stejná jako kdysi,
jen slunce mé má zatmění.