Lázeňský deníček: Bechyně, den sedmý

Co má začátek, má také konec. Můj týden v lázních zítra končí, a skončí i můj lázeňský deníček. Pro me bude vzpomínkou na příjemný, osvěžující, ozdravující pobyt. Pro případné čtenáře možná inspirací k výletu, nebo i delšími pobytu ve zdejším krásném kraji.

Podle načasování mě čekaly dvě poslední procedury, obě ve vodě. V bazénu a ve vaně s bylinnou koupelí. Moje poslední dopoledne tak mělo jasný obsah. Odpoledne jsem se vydala na poslední procházku městem zakončenou v zámeckém parku. Přes noc pršelo, lépe řečeno - lilo, a hodně se ochladilo. Radar signalizoval den bez deště, a přiznám se, den bez dusna a parna jsem uvítala.

Cestou k zámku jsem prošla jednou z úzkých uliček s pohledem na kostelní věž na náměstí a minula budovu pošty s vyobrazenými ctnostmi.

Kostelní věž na náměstí Budova pošty

Zámek a park byly otevřeny až tento čtvrtek, jak mi sdělila ochotná paní v infocentru u Městského muzea( doporučuji navštívit - hodně se dozvíte). Již včera, při okružní jízdě, jsem na různých vyhlídkách viděla návštěvníky. Já se dívala nahoru, oni dolů na řeku a útulné domky se zahrádkami.

Po vstupu do areálu zaujme kavárnička s keramikou, teď zavřená, neboť sezóna ještě nezačala. Je pár kroků odtud se nabízí pohled na Zářečí a Lužnici.

Útulná kavárnička Zářečí a Lužnice

V parku jsou rozmístěny sochy. Hm. Jedna mi připomíná buřt chodící na malých párcích, ale je beze jména. Ta druhá, okurky na prstech, budí pohoršení u skupiny návštěvníků. Přidávám se k nim a souhlasím s názorem, že tyto "výtvory" dehonestují jinak pěkný park.

Třeba se někomu líbí Možná vegetariánský dalekohled?

Co se všem líbí, jsou plochy, ve kterých se zrcadlí okolí, a také rozkvetlý pařez.

bbbbZrcadla Ozdobený pařez

Procházím okolo skupiny návštěvníků, kteří se dohadují, komu zámek patří. Nedá mi to a podotknu, že Josefu Šťávovi. Aha, zazní z hloučku, to je Diag Humen a miliardy, které má od státu dostat. Zaslechnu, že se baví o krevních konzervách a že prý když ty miliardy dostane, tak alespoň bude moci zámek opravit. Pomyslím, že je třeba vrazí do svého hotelu nebo svého golfového hřiště. Nebo něco dalšího koupí. Jeden z návštěvníků upozornil na erb a kamennou destku na jedné zdi.

Erb na zdi Přeloženo: Josef Šťáva pracoval tvrdě
na zachování starověkých budov 2003

Starší pán si všimne foťáku na mém krku a zajímá se, zda fotím pro nějaký časopis. Dělám si ze sebe legraci, že jsem něco jako "redaktorka Zorka Horká" a že si fotím pro sebe. Nedá mi to a zdůrazním, že si fotky a moje povídání může přečíst na i60. Prý, co to je? Tak jsem mu to vysvětlila.

Na prohlídku zámku jsem nešla, park a výhledy mě lákaly více. Došla jsem k několika voliérám s papoušky. Šplhali po kleci, někteří křičeli a přitahovali tak na sebe pozornost.

Tomuhle se chtělo šplhat hlavou dolů

Cestou zpátky si chvíli posedím na náměstí a sleduji cvrkot na zahrádkách restaurace a kavárny. Je znát, že se blíží doba prázdnin a dovolených, místa u stolů se plní. I díky pěknému počasí.

Jdu se podívat do ulice Parkány, kde je dobře vidět původní opevnění i hloubka vodního příkopu. Dnes tu lidé pěstují ovoce a zelenu. Inu, proč ne?

Kašna na náměstí Původní opevnění a bývalý vodní příkop

Odpoledne se krátí, zastavuji se v cukrárně, abych spáchala další hřích proti zdravé stravě. Jo, dávám si pohár s karamelovou zmrzlinou. A co? Odpovím si sama: a nic!

Milá Bechyně, týden je pryč. Procedury mi pomohly, zatuhlá záda povolila, a přesto, že mi hodně chutnalo, kalhoty jsou mi volné! To jsem nečekala! Na "vině" jsou určitě každodenní procházky v součtu 55 kilometrů a absence starostí. Přiznám se, že jsem do práce ani jednou nezavolala, občas si přečetla poštu, a nereagovala. A udělala jsem dobře. Hlavu jsem si pročistila, a tak by to, podle mě, mělo vypadat.

Zámek v Bechyni Pohled na Lužnici

Co říci na závěr?

Přesvědčila jsem se, jak důležitý a nutný je pohyb. Ačkoliv tento názor čtu denně, pro jeho realizaci dělám je zlomek toho, co je v mých silách. Teď si sama pro sebe nebudu nic slibovat. Zda mi to půjde, uvidím na kalhotách. Jakmile je zase dopnu, něco jsem pokazila. Jakmile si budu muset koupit menší číslo, daří se mi.

Zjistila jsem, že neumím bezpečně vylézt z vany. Už třicet let máme jen sprchový kout, a když přičtu mých sedmdesát let a zvyšující se obavy, zda mé klouby zvládnou to, co kdysi, výsledkek je jasný.

Vzpomněla jsem si na německé heslo - Eile mit Weile = Spěchej pomalu. Dodala jsem si k tomu: zařiď se podle toho.

Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že mě v tolika letech příliš nelimitují nemoce. V Lázních Bechyně jsem viděla mnoho lidí s omezeným pohybem, s berlemi. Přeji jim, aby jim procedury pomohly.

Pro sebe si uvědomuji, že s přibývajícími léty by si i člověk bez diagnózy nějaké nemoci měl dopřát lázeňskou péči. Pomáhá na těle i na duši. Tady v Lázních Bechyně to platí na sto procent.

Bez pokračování. Toto je poslední záznam mého týdenního pobytu v Lázních v Bechyni.

Den první: https://www.i60.cz/clanek/detail/30804/lazensky-denicek-bechyne-den-prvni
Den druhý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30805/lazensky-denicek-bechyne-den-druhy
Den třetí:https://www.i60.cz/clanek/detail/30809/lazensky-denicek-bechyne-den-treti
Den čtvrtý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30810/lazensky-denicek-bechyne-den-ctvrty
Den pátý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30826/lazensky-denicek-bechyne-den-paty
Den šestý: https://www.i60.cz/clanek/detail/30832/lazensky-denicek-bechyne-den-sesty