Strakova akademie byla dříve studentskou kolejí, studoval tu i herec Theodor Pištěk

Málokdo ví, že novobarokní budova na břehu Vltavy, v níž úřaduje vláda, sloužila na přelomu 19. a 20. století jako studenstká kolej pro členy nemajetných českých šlechtických rodin. O zajímavé historii objektu se mohli návštěvníci více dozvědět na dni otevřených dveří 28. září.

Historie Strakovy akademie se začala psát již v roce 1710, kdy císařský tajný rada, hrabě Jan Petr Straka, pán z Nedabylic a Libčan, závětí ustanovil zřízení akademie pro "cvičení mládeže chudé, stavu vyššího národu českého". Podle jeho poslední vůle mělo dojít k platnoszti závěti pět let po smrti posledního potomka mužského rodu, přičemž těchto pět let měly právo užívat majetku žijící ženy ze Strakova rodu. Hrabě Straka zemřel 28. 9. 1720, ale skutečnost předpokládaná v závěti nastala až v roce 1776, pět let po smrti Adama Václava Jiřího.

V duchu Strakova přání byla provedením odkazu pověřena komise složená z radů gubernia, členů nadační komise a zemských desk, jejímž úkolem bylo vypracovat směrnice a zajistit schválení nadačního listu. O tom, jak složitá byla jednání s vídeňskými úřady, pod které spadaly veškeré správní kompetence, svědčí oněch více než sto let, než se akademie dočkala vzniku.

Stavba v prostorách bývalé jezuitské zahrady probíhala v letech 1891–1896 a celkové náklady přesáhly milion korun. Jenom budova stojí na rozloze 4 000 m² a zahrada, jejíž úpravou byl pověřen František Thomayer, zabírá dalších 17 000 m². Na výzdobě budovy se podíleli sochaři Josef Mauder a Celda Klouček, malíř Emanuel Dítě byl autorem oltářního obrazu sv. Václava.

Komfort pro studenty

V přízemí budovy byly umístěny studovny, kanceláře správy, slavnostní síň a kabinety se sbírkami učebních pomůcek. První a druhé patro bylo vyhrazeno studentům. Kromě dalších studoven zde byly především ložnice a domácí kaple. Akademie byla vybavena ústředním topením a konfortními lázněmi, studenti měli k dispozici letní a zimní tělocvičnu a vlastní nemocnici.

Studenti měli navštěvovat veřejné gymnázium a v koleji pouze pod dohledem vychovatelů opakovat výuku. Jejich vzdělání bylo doplňováno pouze o takové předměty, které nebyly běžnou součástí veřejného školství, jako byly například šerm, tanec, jízda na koni, kreslení, hudba a jazyky.

Zajímavé je, že v akademii panovala naprostá jazyková rovnoprávnost. V jakém jazyce má výuka probíhat, rozhodovali rodiče, volba gymnázia byla pak na řediteli akademie. Studenti tak navštěvovali buď české, nebo německé malostranské gymnázium, zároveň však měli dobře ovládat oba jazyky. I když hrabě Straka ovládal češtinu a i jeho závěť je psána česky, rozhodně nepředpokládal, že by se národní jazyk stal v kruzích šlechty obecně užívaným. Jeho vlastenectví je nutno chápat z dobového pohledu jako odpor proti centralismu vídeňského dvora a obavu z odcizování se českým zemským a stavovským zájmům.

Ačkoliv byla akademie určena především nemajetným členům šlechtických rodů, bylo umožněno zámožným rodinám umisťovat zde své syny, ovšem za úplatu. Pravdděpodobně díky financím zde studoval i později známý prvorepublikový herec Theodor Pištěk.

Strakova akademie na konci 19. století

Pod přísnou kuratelou

Režim chovanců byl poměrně přísný. Studenti museli zaznamenávat podrobně všechna svá vydání a předkládat je ke kontrole. Pečlivému dohledu podléhala veškerá literatura a časopisy a noviny si studenti směli objednat pouze se souhlasem ředitele. Podobně tomu bylo s korespondencí, která směla být vedena pouze s rodiči nebo jimi vybranými osobami.

Také návštěvy byly velmi omezené – v neděli od 11 do 13 hodin a opět jen s rodinnými příslušníky. V doprovodu rodičů se u mladších chovanců odbývaly i vycházky, starší směli opustit budovu bez doprovodu. Dobré chování a prospěch byly podmínkou nejen přijetí, ale i pobytu studentů v akademii a stanovy znají i pojem vyloučení.

Konec šlechtických výhod

Krátce po vypuknutí první světové války byla budova akademie dána k dispozici Červenému kříži jako náhradní nemocnice. Přestavba na nemocnici byla poměrně jednoduchá: ložnice a učebny zaplnilo 470 lůžek, v přízemí byly umístěny kanceláře, z auly se stal operační sál a personál se ubytoval v obou křídlech. Pouze zavedení plynu si vyžádalo větší stavební úpravy.

Internát byl sice přestěhován do náhradních prostor ve Valdštejnském paláci, ale výuka musela být značně omezena. V roce 1918 se na příkaz soudu internát vystěhoval z Valdštejnského paláce, vlastní prostory ale zpět nezískal, a tak nezbylo, než studentům opět vyplácet stipendia.

Právně akademie zrušena nebyla, nebylo však myslitelné udržet ji v takovém duchu, v jakém byla založena. Zrušení šlechtických titulů a všech výhod s tím spojených samo o sobě znemožňovalo znovuzahájení provozu.

Mezitím se o prostory v budově Strakovy akademie ucházela řada institucí. Po zrušení nemocnice byla obsazena Ministerstvem pro zásobování lidu a Ministerstvem národní obrany, dočasně zde sídlila hospodářská sekce Ministerstva zahraničních věcí a od roku 1934 statistický úřad.

Největší část budovy však získali opět studenti. Z nevyhovujících prostor ve Spálené ulici se totiž do akademie přestěhoval Ústřední svaz čsl. studenstva spolu s akademickou knihovnou a všestudentským archivem. Strakova akedemie se tak sice stala provizoriem namísto slibovaného nově postaveného Akademického domu, ale přeci jen, alespoň vzdáleně, sloužila původnímu účelu.

Výše uvedené instituce platily řádný, byť ne příliš vysoký nájem, avšak souhlas a možnost jakéhokoli zásahu ze strany pronajímatele byly jen formální. Prakticky o všem rozhodovala Zemská správní komise (později Zemský úřad) a ministerstvo školství. Zato náklady spojené s opravou budovy nesl Strakův nadační fond.

Po válce sídlem vlády

Že tato situace nebyla zcela v souladu s právními předpisy, které se v období první republiky jen pozvolna přizpůsobovaly novým poměrům a některé problémy vůbec nepostihly, svědčí iniciativa Zemského výboru prošetřit celou záležitost na základě historických pramenů a přijmout konečné řešení. Výsledkem byl výměr Zemského úřadu z 25. května 1938, který znamenal právní zánik již fakticky neexistující Strakovy nadace.

Za okupace se budova Strakovy akademie stala sídlem protektorátní vlády. Ta zde však nepobyla dlouho, protože již v lednu roku 1942 byly tyto prostory uvolněny říšskému soudu. Velké stavební úpravy provedené v letech 1939–1941 za účelem přizpůsobit budovu novým reprezentačním účelům, přišly vhod i po válce. Od 15. května 1945 byla budova akademie vyhrazena pro potřeby československé, od roku 1993 české vlády.

Zdroj: Materiály Úřadu vlády, přednáška průvodkyně na Dni otevřených dveří