FEJETON: Antidepresiva pro Luďana

Trvám na tom, že občasná drobňoučká depresička člověku neuškodí. Naopak, že je zdraví prospěšná. Je něčím jako protizávažím na misce vah psychiky, něčím co kompenzuje nebezpečí, že se z člověka stane narcisovskej náfuka se sebevědomím jako plynojem bez pojistného ventilu.

Samozřejmě je třeba, aby i ty naše drobňoučké depresičky měly fungující pojistné ventilky. Jde přece o to, abychom si v tom našem lopotném žití jen sem tam maličko zadepresovali a pak zase kráčeli dál s hlavou vztyčenou. Abychom nedopadli jako ten kuchař, co si nevšiml, že má na papiňáku ucpanej čudlík na únik páry, a pak ho přímo ze zdemolované kuchyně poseté fazolkami a hovězími žebírky odvezli do cvokárny. Dodnes se prý obloukem vyhýbá jakékoliv kuchyni a nad každým vařeným jídlem mu do tváře naskočí nervovej tik.

Ono taky hodně záleží na tématické náplni depky. U některých je hledání ventilku moc těžké. Některé deprese dokonce ani nelze pochopit. Mám třeba kamarádku, kterou by měl svět posypat kytičkama a nosit na rukou. Jakožto paní doktorka chrání lidičkám zdravíčko, pilně působí ve všemožných bohulibých humanitních a ekologických aktivitách, svým smyslem pro humor roztahuje lidem koutky, rozdává vlastnoručně malované krásné obrázky, inspiruje, pomáhá, je milá, je s ní fajn, kdo ji zná, ji miluje. Přesto se ona sama depresivně považuje za jedince zbytečného a pro člověčenstvo neužitečného. To by jeden vylít z kůže, jestli tahle holka je zbytečná, tak já se hodím akorát tak k rozemletí do buřtů.

To kámoš Luděk má depresi křišťálově jasnou jako krůpěj jitřní rosy. Psychicky ho trýzní, že je Čech: „Co my jsme to za národ? Nikdy jsme pořádně nic nevyhráli, furt nám někdo velel, pyšníme se akorát Žižkou a husitama, ale to byli krvaví loupežníci, i ten Karel čtvrtej byl Lucemburčan, slavný český umělce, kteří odsud nevzali roha, bys spočítal na prstech a u vědců to samý. Náš fotbal stojí za prd a hokej jde do háje, nemáme moře, Škodovku jsme prodali, pivovary jsme prodali, už nám zbejvaj jenom ty smradlavý olomoucký syrečky. Svět o nás ví jen to, že máme Jágra, měli jsme Havla a že naši taxikáři okradou turistu hned při cestě z letiště. Proč já jsem se nenarodil jinde? Proč já neočumuju opálený kočky na Floridě, nežeru k snídani parmezán někde pod Apeninami nebo nepopíjím beaujolais v Paříži? Prostě smůla.“

Jsme Luďkovi přátelé, takže jsme nasadili systematickou psychoterapii. Nenápadně ho zahrnujeme drobnými údaji, jak je tato země úžasná a její lid nadaný a pracovitý. Například mastíme karty a Peťan pronese: „Dneska jsem si vzal místo brejlí kontaktní čočky. Jsou bezvadný, ještě že je ten český vědec Wichterle vynalezl.“ Venku zuří bouřka a Láďa to komentuje: „To je rachot, ale co, bát se přece nemusíme, když nám ten náš Prokop Diviš dal hromosvod.“ Za chvíli přispívá i Ondřej: „Pane vrchní, kafíčko. A dejte mi dvě kostky cukru, když už je v roce 1841 vynalezli v českém cukrovaru v Dačicích.“ A takhle elegantně do Luďana pereme verbální antidepresiva proti jeho krizi národní identity. Pavel informuje, že v Česku vznikla první záchytka pro opilce. Láďa dodává, že není divu, když Češi jsou první na světě v konzumaci piva. To mi nahrává na konstatování, že čeští atleti Špotáková, Železný a Kratochvílová stále drží světové rekordy v oštěpu, respektive v běhu na 800 metrů. Ondra nás vyzývá k rychlejší hře a při té příležitosti připomene, že jednotka „mach“, tedy vyjádření rychlosti objektu vůči rychlosti zvuku, je nazvána podle brněnského fyzika Arnošta Macha, Láďa doplňuje, že v Brně taky Mendel vybádal zákony genetiky. A tak dále, využíváme prostě každé příležitosti k mobilizaci Luďanova vlastenectví.

Dnes večer zase jdeme na mariáš a já mám pro Luďka připravenou historku, jak jsem se řízl do prstu a při té příležitosti jsem si uvědomil, jak je vlastně skvělé, že český lékař Jan Janský objevil krevní skupiny. A jsem zvědavej, co tentokrát na něj vytasí Láďa a Ondřej.

FEJETON: Antidepresiva pro Luďana

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více