Už jako malá holčička snila. Zejména o tom, že se stane Helenkou Vondráčkovou nebo dlouhovlasou princeznou. Ta princezna by ale byla bývala lepší. Obzvlášť, kdyby si pro ni přijel princ na koni. Bílá barva koně nebyla podmínkou.
Doma se smáli jejím vzdušným zámkům a čekali, až jí to přejde. Nechtěli, aby byla zklamaná. Zpívat prý neumí, princezny jsou přece jenom v pohádkách a zámky povětšinou v troskách. Nevěřila jim a pro jistotu si nechala narůst dlouhé vlasy. Co kdyby…
Jenže na koni nepřijel nikdo, ale zato se okolo ní točila spousta chudých, dlouhovlasých neprinců, což taky nebylo k zahození, takže na svůj sen postupně zapomněla. Byla už dospělá, když se doba změnila a stačil jeden den, aby se změnil i celý její dosavadní život:
Ten den jí totiž čekal výlet do neznáma. První návštěva, první shledání, první prohlídka. Byla nervózní a moc se netěšila, ale zvědavá na něj byla, to ano. Vždyť ho znala jen z vyprávění a ani žádnou jeho fotku ještě neviděla. Teď ho měla spatřit na vlastní oči.
„Doufám, že ho poznám. Nebude to žádný mladík. Nejlepší léta a všechnu slávu má už nějaký ten pátek za sebou,“ běželo jí hlavou.
„Jaký asi bude? Velký nebo malý? Zachovalý či zanedbaný? Bude se mi líbit? A když ano, jestlipak bude chtít i on mě? Budu mu umět pomoct?“ ptala se po cestě sama sebe.
To místo našla dobře. Když zaparkovala na okraji vesnice, zhluboka se několikrát nadechla, aby se uklidnila. Teprve potom vystoupila z auta. Pomalu došla ke zrezivělé bráně a rozmotala řetěz. „Snad tam nebudou žádní psi,“ pomyslela si a opatrně vešla dovnitř.
Ušla pár kroků zarostlým parkem. Najednou se houští rozestoupilo a ona ho uviděla. Stál tam. Obrovský. Neudržovaný. Zanedbaný. Majestátní. Klidný. Nádherný.
Zatajila dech. „Je to pravda nebo se mi to jen zdá?“ Nemohla se vynadívat. V tu chvíli věděla, že ji dostal, že se zamilovala. Nevadily jí jeho nedostatky. Vnímala jen úžasnou atmosféru toho místa. Okamžitě si začala představovat, jak se o něj začne starat a on ožije a zázáří a bude zase všem přinášet radost a potěšení. Cítila, že jsou zrozeni jeden pro druhého, že se mezi nimi začíná vytvářet pouto, které může být přerváno jedině násilím. Bylo jí jasné, že lidé, kteří ho po staletí kupovali a prodávali a vedli o něj spory, zmizeli po nějaké době téměř zapomenutí v propadlišti dějin. On ale zůstal. Vždycky o něco víc poničený, ale hrdý a nezlomený.
„Tak co myslíš, kolik času je vyměřeno nám dvěma?“ ptala se ho. Myslela, že neodpoví, ale on jí najednou začal vyprávět.
Tiše povídal o tom, jak z malé dřevěné tvrze kdysi postavili tvrz zděnou a z ní pak udělali malý zámeček a ten zas přestavovali tak dlouho, až vznikla jeho současná impozantní podoba. Ona tam stála a s pokorou mu naslouchala. Najednou viděla starého knížete tiše stojícího v bráně a před očima se jí vyrojily špalíry Sokolů vítajících Tatíčka Masaryka s rodinou. Pak už šlo všechno v rychlém sledu: nový kupec, 2. světová válka a vnucená správa, znárodnění a vojáci, ubytovna, učiliště, devastace. A také restituce a s ní nová naděje. „Zkusíš to?“ zeptal se jí sotva slyšitelně. Tehdy se bez zaváhání rozhodla a slíbila mu, že pro něj udělá všechno, co bude v jejích silách. Doufala, že bude dost silná, a že ho nezklame a on nebude litovat.
Ona sama nikdy nelitovala. Splnila si svůj dětský sen, a i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, věděla, že potkala štěstí, protože díky němu konečně poznala sama sebe.
Po šestnácti letech láskyplného vztahu a usilovné práce to ale musela vzdát a musela vykročit do dalšího života bez něj. Ani tehdy nelitovala, protože všechno to, co jí dal, si odnesla sebou. Nový pohled na svět. Naučila se dívat na život a jeho karamboly s nadhledem a humorem. Neví, jestli pro něj také něco znamenala, ale aspoň to zkusila.
On dál stojí v parku. Znovu se o něj vedou spory, ale on nikam nespěchá. Tiše čeká a sní o tom, že přijde někdo s velkým srdcem, kdo ho bude mít rád takového jaký je, se všemi jeho nedokonalostmi a stařeckými rozmary. Na někoho, s kým to zase bude láska na první pohled.
Pošlete odkaz na tento článek
Když nastal lednový "vlčí úplněk", byl krásný, sníh ve světle měsíce jiskřil a vše kolem vypadalo tajemně. Obvykle mi úplněk nevadí, ale…
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel. Ani ten minulý, ani ten přeminulý. Koneckonců, od toho jsou sny, aby v nich…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne