Nezodpovědnost a zbytečné riskování mne snad poučilo
Včera odpoledne okolo třinácté hodiny jsem se na základě doporučení vydala se svojí kamarádkou na výšlap do oblasti Besedických skal. Jelikož nenechávám nic náhodě, na internetu jsem si vybrala jeden z okruhů, který se mi zdál být nejvhodnější.
Pro skály mám opravdovou slabost, fotodokumentace, která byla k dispozici, mne přímo nadchla, to bude nádhera. Po necelé půlhodince jízdy autem jsme vykročily po žluté značce, která nás vedla lesem mírně vzhůru. Všude byla spousta mokrého listí, ke kterému se po chvilce přidaly kluzké kameny a kořeny. Což o to, obě jsme měly dobré obutí, ale když stezka začala prudce stoupat, na několika úsecích jsem zvláště já měla velké obavy, abych neuklouzla. Odměnou nám byly ohromné skalní masivy s vyhlídkou na vrcholu jednoho z nich.
"Nyní už půjdeme z kopce,"' prohlásila Jana a opravdu se nemýlila. ALE!! Jestliže stoupání po klouzavé pěšině bylo náročné, sestup byl mnohem nebezpečnější. Přidržovala jsem se okolních keřů, občas mi musela podáním ruky pomáhat i Jana. Jen naše čtyřnohá kamarádka Dorinka byla naprosto v pohodě, pobíhala radostně před námi. Obavy z případné komplikace však zaháněly shlédnuté fotky z internetu, vidina nádherného skalního města se spoustou vyhlídek nás hnala dál. A najednou byl před námi. Ohromný skalní masiv vystupující až do korun stromů byl díky pološeru až trochu strašidelný. Ale na druhou stranu nádherný.
Tak jsme vykročily plné očekávání, já s foťákem v pohotovosti nevěděla, co vyfotit dříve. Snad jen díky tomu nadšení jsem ani dost dobře nevnímala, že musím zdolávat spoustu kluzkých schodů nahoru i dolu, opírat se o slizské skály a dávat pozor na kořeny... A najednou, asi po čtvrt hodině rádoby chůze stál v cestě mezi dvěma skalními stěnami asi sedmdesát cm vysoký schod! Koukám, že jinudy to nejde. Je mi jasné že TO NEDÁM! Dorka vyskočila, Janu jsem pomohla vystrkat, ale jestli mne vytáhne ona, o tom pochybuji. V tom, jako by zázrakem, přichazejí dva mladí manželé s holčičkou. Pán se ochotně nabídl. že mi pomůže, vylezl nahoru a seniorku, která se trochu mlátí o postranní skalní stěny chlapskou silou vytáhl. A od té doby, lidičky, nás ten můj anděl strážný neopustil.
To jsme ovšem netušily, co nás čeká. Hodinu a půl jsme překonávaly nekonečné množství šíleně kluzkých schodů, protahovaly se průrvami, mnohdy skoro ve tmě. Jana s Dorinkou statečně samy, já každý vysoký schod, nahoru či dolů, za pomoci ochotného neúnavného mladíka. Občas jsem si musela doslova sednout na zadek, to když jsem nedosáhla nohama na další schod. Na nějaké focení jsem neměla ani pomyšlení, na skály jsem se vůbec nedívala, jen se soustředila na to, abych nikde neuklouzla a nepřizabila se. Snad díky adrenalinu jsem se kupodivu necítila unavená, ale myšlenka, že bychom v této situaci byly s Janou samy, byla děsivá. Určitě bychom šly daleko pomaleji, kdyby mi nepomáhal ten můj anděl strážný. Bylo okolo črvrté hodiny a značně se sešeřilo, představa, že nevyjdeme ze skal jestě za světla, se mi honila hlavou jako černá můra.
Hurá, konečně mezi stromy vidíme střechu první chalupy a můžeme se s našími průvodci rozloučit. "Anděl strážný" odmítl jakékoliv díky, dokonce pochválil moji vytrvalost a popřál nám šťastnou jízdu domů. My s Janou a Dorinkou po krátké pauze na nutné občerstvení jsme s úlevou nasedly do auta a po necelé půlhodince jsme s radostí uvítaly světla Liberce.
Již při celé té naší výpravě, a zvláště pak večer doma v bezpečí, se mi hlavou honily myšlenky, jak jsem byla vůči sobě nezodpovědná. Dala jsem lehkomyslně na něčí doporučení, Jana mi věřila a nebýt toho úžasného mladého muže, kdo ví, jak by naše cesta skončila. Jana je mladá, beze mne by celou trasu zvládla. Ale i když mne opakovaně chválila, vím, že v duchu měla také o mne velkou starost. Nyní, když tyto řádky píšu mám opravdovou radost, že jsem ve svých 78 mi letech tuto náročnou cestu zvládla bez jaké koliv újmy na zdraví, že mne vůbec nic nebolí a že vím, že již nikdy takový nerozumný výlet do neznáma nepodniknu.
Zdraví vás velice hazardérka Bertice.
Besedické skály je skalní oblast v CHKO Český ráj, rozkládající se na jižním a západním úbočí vrchu Sokol (562 m n. m.) nad údolím Jizery, nedaleko vsi Besedice. Skládá se z trojic skalních měst – Besedického, Kalicha a Chléviště.... Zdroj Seznam.cz
Pošlete odkaz na tento článek
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo…
Udělat si "hezký" den ještě neznamená, že musí něco nutně vyletět do povětří. Bohatě stačí souhrn drobných událostí, které se s odstupem…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá. Dcera Milušky se provdala do ciziny. V té daleké cizině mají fakt všechno.…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost kombinaci vlaku s kolem a motorce. Auto nemám, ani jsem nikdy neměl, takže…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března výletem na Moravu u příležitosti maminčiných narozenin. Letos už…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka? Hory? Leháro u moře? „Hele, co kdybychom zkusili ten Egypt? Prý je tam…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě nemožné. Ale ukázalo se, že není. Stačilo koupit si u Čedoku zájezd do…
Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Třeba se mi směje, ale už mám malý notýsek na rok 2026 a tam si budu opět pečlivě zaznamenávat…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 22. týden
"Padesát let od..." Tento týden si ve vědomostním kvízu připomeneme nejrůznější výročí.
- Foto dne