Více než třetina českých žen zažila domácí násilí. Týrané jsou i seniorky, a to mnohdy svými vnoučaty

Každá třetí žena v České republice byla napadena, nejčastěji svým manželem, partnerem či jiným příbuzným. Právě ochranou žen proti domácímu násilí se už třicet let zabývá organizace ROSA, s jejíž spoluzakladatelkou Zdenou Prokopovou jsme si o problematice násilí na ženách povídali.

Jaké služby nabízí organizace ROSA ženám v ohrožení?
Máme dvě registrované sociální služby, informační poradenské centrum, kam se na nás mohou obracet ženy, oběti domácího násilí. Jsme ženská organizace, protože oběťmi domácího násilí jsou z 95 procent ženy. Součástí informačního centra je i SOS linka 602 246 102 (funguje od roku 1998) a již jeden rok i krizová non-stop bezplatná linka 800605080. Protože jsme věděli, že napadeným ženám jde mnohdy o život, založili jsme v roce 1998 azylový dům v utajení a dva utajené azylové byty. Disponujeme celkem 35 lůžky, kde poskytujeme ženám i ženám s dětmi komplexní služby. Dlouhodobě se zabýváme i prevencí, pořádáme školení pro sociální pracovníky, zdravotníky a policisty. Zájem o naše přednášky je i ve školách, ale tato činnost je omezena našimi časovými možnostmi.

Je při umístění oběti do azylového domu nutná součinnost policie?
Ne, není. Podmínkou je ohrožení té ženy. My neděláme žádné pořadníky na umístění. Vzhledem k tomu, že azylový dům je v utajení, dává si jeho vedoucí schůzku s ohroženou ženou, kde vyhodnotí rizika, které týrané ženě hrozí a seznámí ji s pravidly pobytu. Aby se nebezpečné situaci vyhnuly ostatní klientky a naši zaměstnanci, nejsou v domě povoleny návštěvy, nikdo nesmí jeho obyvatelky doprovázet a ony nesmějí nikomu sdělit místo svého dočasného pobytu. Dodržování pravidel je nezbytné, pracujeme s násilím.

Stoupá počet napadení?
Určitě. Bohužel, čísla dokazují, že každá třetí žena v ČR byla napadena. Statistiky říkají, že až 35 procent žen zažily domácí násilí. Růstu čísel přispívá i doba. Ať už to bylo období covidu, kdy jsme zaznamenali nárůst telefonátů na našich krizových linkách až o 60 procent, tak současně stoupl i počet zavražděných žen. Nikdo se tomu příliš nevěnuje. Říká se tomu FEMICIDA, to znamená vraždy žen z toho důvodu, že jsou ženy. Loni bylo zavražděno 21 žen a 8 dětí. Ve většině z těchto případů agresivní muž zavraždil děti, manželku a sebe. Čísla jsou obdobně vysoká, jako jinde v Evropě.

Jsou reálné možnosti, jak omezit násilí?
Řekla bych, že často ve společnosti panují mýty. Například, že ta žena si za to může sama, že to je její věc, že když byla tak ohrožená, tak proč neodešla. Málokdo si uvědomuje, že je to složitá situace. Snažíme se dělat různé kampaně, aby se do povědomí dostaly informace o domácím násilí. Ohlas měla kampaň o zavražděných nazvaná Tiché svědkyně. Touto kampaní od roku 2003 každoročně na 25. listopadu (Mezinárodní den proti násilí na ženách) připomínáme zavražděné ženy, mnohdy v důsledku domácího násilí. Byly to siluety žen od akademického malíře Zdeňka Prokopa, které měly na krku svoje „parte“. Na něm bylo jejich jméno a informace jak a proč byly zavražděny. Mnohdy násilné chování, které se odehrává doma, formuje mladé lidi. Není divu, že se pak ke svým partnerům chovají stejně agresivně. Důležitá je i součinnost organizací, které přicházejí s dopady napadání do styku. Není přípustné, aby se žena, která přijde nahlásit násilný útok na policii, dočkala reakce, že je to poprvé a že se nestalo nic tak vážného. Pak ji policisté přesvědčí, že se vše vyřeší v přestupkovém řízení. Bagatelizace nesprávného chování není na místě. Naším cílem je, aby lidé vnímali, že násilí je nebezpečný fenomén a že ho nelze tolerovat. Je dobře, že se o tom více hovoří než třeba před 30 lety, kdy jsme organizaci zakládali.

Jak vás to tehdy napadlo?
Před těmi 30 lety jsme byly s mou kolegyní zaměstnány v manželské poradně. Všímala jsem si, že některé z našich návštěvnic mají modřiny a stopy po násilí. Avšak nikdo se jich na to nezeptal a nikdo to neřešil. Ony samy o tom také hovořit nechtěly. Tak vznikl můj nápad na založení SOS linky pro ženy, kde by otevřeně mohly hovořit o případném týrání.

Tiché svědkyně - výstava v Parlamentu ČR 2018.jpg
Tiché svědkyně - siluety zavražděných žen od akademického malíře Zdeňka Prokopa

Týká se domácí násilí i seniorek?
Ano, až 5 procent seniorek nad 60 let se obrátilo na naši organizaci. Je to hodně smutné téma. Třeba, když se ozve paní, které je 80 let a stěžuje si, že ji napadl partner a že ji vlastně ohrožuje po celý společný život, je mi to moc líto. Ta situace se měla řešit už dávno. Dělávali jsme besedy i v domovech pro seniory a nebylo výjimkou, že se nám ženy svěřovaly, že byly napadány rodinnými příslušníky. A co je horší, byly psychicky týrány i pracovníky toho kterého domova. U seniorek je to velmi závažné. Mají často různé choroby, jsou křehčí a každé zranění je o to nebezpečnější. Někdy jde o mezigenerační násilí, kdy jsou seniorky napadány vnoučaty. Je třeba, aby se takové ženy neostýchaly a řešily to. Pokud ji třeba napadá vnuk – narkoman, aby získal peníze, není možné, aby to zatajovala. Měla jsem klientku, která to brala jako ostudu. Přestěhovala se na chatu a byt přenechala vnukovi. Tím, že se takové chování přechází, násilník se nenapraví. Násilníci, kteří si uvědomují nesprávnost svého chování, se mohou o pomoc obrátit na Ligu otevřených mužů či na Diakonii. Tyto organizace nabízejí různé výcvikové akce, kde je možné učit se tomu, jak zvládat agresi a jak zvládat negativní emoce.

Jaké rady se klientky dozvědí, když se dovolají na vaši krizovou linku?
V první řadě se snažíme zjistit, co se přihodilo a zda žena není v ohrožení života. Poté ji ubezpečíme, že rozhodně není vina na její straně a že nemá nikdo právo se k ní chovat násilně. Vyhodnotíme situaci i možná rizika, které jí mohou hrozit, ženě nabídneme možnou konzultaci u nás (pokud je z Prahy), či předáme kontakt na Intervenční centra pro ohrožené osoby, která jsou v každém krajském městě. Pokud je žena v bezprostředním ohrožení života, měla by volat policii a požádat o pomoc. Ta potom může agresora okamžitě vykázat na deset dní se zákazem kontaktování. Během té doby se žena může rozhodnout, zda odejde do bezpečí azylového domu či širší rodiny. Problémem je, že v ČR fungují pouze tři utajené bezpečné azylové domy s komplexní pomocí. Naše pomoc je dlouhodobá, snažíme se klientky podpořit, aby pochopily celý cyklus násilí, rozhodnutí je ale zcela na nich. Stejně se chováme i k mužům, pokud se obrátí na naši linku. Dostanou rady a podporu, ale dočasný azyl jim nabídnout nemůžeme.

Jaká rizika s klientkami probíráte?
Hodnotíme tzv. rizikové faktory. Zda je muž ozbrojený, zda ji opakovaně škrtí, či zda vyhrožuje sebevraždou či zabitím. Snažíme se ženu seznámit se stupněm ohrožení, ale rozhodnutí, co udělá, je vždy na ní.

Můžete prosím, uvést nejčastější druhy ohrožení obětí?
Současná situace je, bohužel, až příliš příznivá pro vzrůstající násilí. Je to nejistota jak sociální, tak ekonomická. Je to vědomí o tom, že se denně díváme na válku. V době covidu také část lidí ztratila zaměstnání. Tyto skutečnosti se negativně projevují na chování lidí. Naše klientky nejčastěji uvádějí, že jsou týrány psychicky, že jsou ponižovány a zastrašovány. Ze zranění se opakují zlomené nosy, prasklé ušní bubínky, zlomeniny horních končetin, poleptání chemickými látkami. Avšak ženy si nejvíce stěžují na psychický nátlak, vulgarismy, ponižování ve společnosti ale především doma před rodinou. Pro každou klientku je ta situace jiná. Měla jsem klientku, která mi řekla, že vrchol všeho ponižování bylo, když na ni manžel plivl. Týraní lidé jsou v neustálém stresu, trpí depresemi a jsou náchylní k dalšímu onemocnění. Mimo jiné to přináší zátěž na ekonomiku společnosti.

Jsou podle Vašeho názoru oběti násilí dostatečně rozhodné se bránit?
To bohužel ne. Řada žen i přes to, že je seznámíme s riziky a případným scénářem dalšího vývoje se na policii neobrátí. Ze statistik víme, že pouze 8% týraných žen se obrátí na policii. Vedou je k tomu různé důvody. Mají třeba strach ze msty, nebo policie jejich napadení již dříve bagatelizovala. Za svoji praxi jsem hovořila jen na SOS lince s více než 20 tisíci lidmi a ve většině případů byli překvapeni, když jsem jim řekla, že to není jejich vina. Denně naopak slyšeli, že měli udělat to či ono a že si za to mohou sami. Ale s násilím se může potkat každý z nás a nikdo na ně není dostatečně připraven.

Věnuje podle Vás stát této problematice dostatek pozornosti?
Rozhodně by se měl angažovat více. Evropský parlament upozornil nedávno na to, že Česká republika neratifikovala tzv. Istanbulskou úmluvu. Tu ČR podepsala již v roce 2016, ale dosud nebyla neratifikována. Tam je vše, co by se mělo dělat v případě domácího násilí. Obsahuje náměty na podporu obětí ale i na podporu násilníků, aby jim bylo umožněno zbavit se dosavadních návyků, jak by měly fungovat organizace, které se touto oblastí zabývají. Četla jsem, že generál Petr Pavel bude ratifikaci podporovat. To bude dobře, protože státu z tohoto aktu vyplynou konkrétní povinnosti a situace by se mohla pozvolna měnit k lepšímu.

Je problém zajistit finance pro činnost vaší organizace?
Pravidelně žádáme o dotace a jsme velmi závislé na darech od sponzorů. Azylové ubytování poskytujeme v pronajatých prostorách a samozřejmě i nás se týkají zvyšující se provozní náklady. V poslední době se množí případy, kdy ženy odcházejí i s dětmi z domu bez prostředků. Ze zákona plyne povinnost hradit alespoň část nákladů, což představuje pro samotnou ženu 150 korun v našem azylovém domě denně, v případě že má s sebou děti, platí 120 korun denně a za dítě 60 korun. Z těchto důvodů potřebujeme peníze od sponzorů, každá koruna je dobrá, zvláště za zvýšené energie, či pro týrané ženy, které přijdou úplně bez prostředků. Využíváme potravinové banky pro tyto ženy bez financí. Chceme jim poskytnout co nejpřívětivější zázemí.

Organizaci ROSA - centrum pro ženy, z.s., která se zabývá ochranou žen proti domácímu násilí, založila Zdena Prokopová (75) společně s kolegyní Marií Vavroňovu před třiceti lety. V současné době funguje 24 hodin krizová bezplatná linka 800 60 50 80 pro týrané ženy, kde získají základní informace o možnosti řešení, včetně vyhodnocení rizik a stanovení bezpečnostního plánu.

Více než třetina českých žen zažila domácí násilí. Týrané jsou i seniorky, a to mnohdy svými vnoučaty

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více