Moji nejbližší

Rodina

Moji nejbližší

Datum: 11. 3. 2023

Diskuze: 9

Ilustrační foto: Pixabay

Jsem matka dvou dětí, které nyní žijí v cizině. Když jsem je vychovávala, vždycky jsem jim říkala, že jejich budoucnost je ve světě. A teď se to stalo skutečností.

Můj starší syn se přestěhoval do Austrálie, aby tam studoval. Jeho cílem je stát se lékařem. Jeho mladší sestra se přestěhovala do Německa, aby tam studovala právo. Jsem na ně oba tak hrdá. Oba se odvážili vydat se do cizí země a začít tam nový život. Oba se snaží využít svůj potenciál a dosáhnout svých cílů.

Když jsem je viděla naposledy, bylo to těžké. Ale vím, že jsou šťastní a že jsou na správné cestě. A já jsem tu, abych je podporovala a držela jim palce.

| rodina

Autor: Jana Bílková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

9 komentářů

Soňa Prachfeldová 12.3.2023 16:35

Mladí žijí svým životem a my jim držme palce, ať jim jejich plány vyjdou. Kdo má děti v cizině, má to těžší.

Alena Velková 11.3.2023 21:36

Moje dcera také žije s vnoučaty v cizině, ale naštěstí je v Evropě, takže není tak složité se vídat.

Jana Jurečková 11.3.2023 13:44

Obdivuji Vaše děti, že se nebály odjet do ciziny, daleko od domova. Já jsem kdysi bydlela v Ostravě, byla jsem sama, opuštěná. Po 13-ti letech ještě nevydařeného manželství jsem prchla a dobře jsem udělala. Bohužel obě moje děti tragicky zahynuly, Pavlínka v roce 1994 přecházela cestu tak nešťastně, že ji srazil autobus, bylo jí 12 let. Roman měl v roce 2007 26 let, byl psychicky nemocný a smrt si navodil sám. Dnes už můžu o tom psát, protože je to dávno a už nepláču, musela jsem se s tím vyrovnat a jsem ráda....

Naděžda Špásová 11.3.2023 13:23

Taky máme dvě děti, naštěstí je svět nelákal, jsem ráda, že je můžu kdykoliv vidět, nebo jim zavolat.

Vladislava Dejmková 11.3.2023 11:09

Vnímám to podobněa držim palce.

Daniela Řeřichová 11.3.2023 10:26

Děkuji za sdílení Vašeho příběhu. Jako matka chápu, že chcete dětem umožnit život dle jejich představ. Dneska jsou skvělé možnosti studia i práce v zahraničí a zároveň nic nebrání se vrátit nebo se navštěvovat a neztratit kontakt. Zároveň si dovedu představit, jak Vám chybí jejich fyzická blízkost. Není to jednoduché a držím Vám palce.

Miloslava Richterová 11.3.2023 08:41

Mladý člověk má své sny, za kterými jde, studuje v cizí řeči, pracuje v cizí zemi, jeho děti nejspíš nemluví česky, jeho rodiče zde žijí sami a on je šťastný... Toto by nebyla moje cesta, své rodiče bych tu nemohla nechat na stáří osamocené.

Jindřich Berka 11.3.2023 08:32

Každá věc má dva konce. Já jsem nesmírně rád, že mám vnučky od syna ve městě, kde bydlím. Vidím je, slyším je a můžu je každý den pohladit nebo přitulit. City jsou pro mě důležitější než úspěšnost. Naopak dcera působí na misích v Afganistánu, teš v Sýrii a Iráku. Jsem sice na ní hrdý. Umí 7 jazyků a pomáhá lidem, ale radost z toho nemám. Jsem také, ale hrdý na sebe, co jsem v životě dokázal. člověk musí mít rád i sebe a své úspěchy...