Na horách, v lese i u jezera

Zdravím vás "Íčkaři".

Je jaro a to vybízí k výletům. My s paničkou nezahálíme a jak to počasí dovolí, jsme v přírodě. Ať už v našem lese Ressl, u Jezera Most nebo v Krušných horách. Využíváme jarního počasí k výletům, dokud to jde. Než přijdou tropy, ty my nemáme rádi. Bohužel je jarní počasí rok od roku kratší a hned je léto. Ale hezký bývá i podzim, když vyjde počasí.

Letos nás obtěžují divočáci, kteří chodí i ve městě. Bachyně s mláďaty, ta je nebezpečná. Tuhle od nás byli pár metrů, panička mě preventivně vzala do ruky, naštěstí se otočili a šli jiným směrem. Panička si v lese není tak jistá, má z nich mrazení v zádech. Ale ani to nás neodradí od návštěva lesa, bez přírody by pro nás nebyl život pestrý. Čerpáme v ní tolik potřebnou energii.

Také jsme byli na Loučkách v Litvínově u sedmi trpaslíků. Nebyli doma, ale já to u nich pořádně prozkoumal.

Naposledy jsme se vypravili do Krušných hor k Flájské přehradě. Kousek od přehrady je Flájský plavební kanál v lese. Jsem si tam připadal jako v pohádce. To zrcadlení stromů ve vodě, krása. Sice je tam na pěšince mnoho kořenů od stromů, takže je chůze trochu ztížená, ale aspoň tam nikdo nejezdí na elektrických koloběžkách a na kole. Je tam klid a ticho.

Přehrada Fláje je pilířová (uvnitř dutá), která je jediná svého druhu v Česku. Další podobná je až ve Švýcarsku. Byla vybudována v roce 1951 - 1964. Je to zásobárna pitné vody. Hráz je 50m vysoká. Vodní plocha 149ha, maximální hloubka 57m. Pořádá se tam Den otevřených dveří, kdy je možné se podívat do vnitřku přehrady, který drží obrovskou masu vody. To musí být zážitek být uvnitř, ač s jistým mrazením v zádech při představě protrhnutí hráze... Jednou v roce 1964 podnik Ovoce zelenina rozhodl, že vnitřních prostor přehrady využije ke skladování jablek. Navezli na podzim do hráze 116 vagonů ovoce z Maďarska a chystali je na vánoční trh. Nikdo nepředpokládal, že nasněží a k přehradě se nákladní auta až do jara nedostanou. Můžete hádat, jak to s jablky dopadlo...

Flájský plavební kanál (ke kterému se dostanete po silnici od přehrady s odbočkou vpravo do lesa) je postavený v 16. století, asi 5km dlouhý a je zakončen 75m vysokým umělým vodopádem, tam jsme ale nedošli.

Když panička ráno fotila záběry z přehrady, byl takový vítr, že měla strach, že mobil neudrží a skončí ve vodě. Já jsem se také k zábradlí raději moc nepřibližoval, z té výšky a z toho množství vody by se jednomu zatočila hlava. Putovali jsme tam skoro 5 hodin, takže jsme se pořádně unavili. Ale to je únava příjemná, protože je spojená se zážitky v přírodě.

No, čeká mě čištění zoubků (asi i trhání) pod inhalační anestezií 6. 6. v úterý, tak na mě myslete. Panička má obavy. To víte, už je mi 13,5 roku, ale panička mě ujišťuje, že to spolu zvládneme. Vždyť je čas na dobrodružství před námi, tak se prý musím brzy uzdravit, abychom zase někam vyrazili na cesty.

Panička, až vyjde tento článek přidá i videa. Za naše výlety hovoří fotografie, více slov není potřeba.

I vám přeji zážitky z cest, to je ta nejlepší investice v životě lidí i pejsků.

Vás ušák Robin