Rád sbírám houby. Dokonce jsem volně rostoucí a pěstované jako inspektor potravinářské inspekce kontroloval. Museli jsme složit i zkoušku ze znalosti hub. Já s tím neměl problémy. Mě to naučila má babička, ač měla osm dětí, čas na les si vždy našla.
Z atlasu se to nenaučíte. Na trh se může uvádět, jak to říká EU, přes 70 druhů jedlých hub. Zajímavé je, že hřib žlutomasý zvaný „babka“, který je mezi lidmi oblíbený, se prodávat nesmí. Rád plesniví. V sezóně jsme kontrolovali houby také v Ostravě na tržnici. Vzali jsme do naší akreditované laboratoře na těžké kovy krásně tvarované pravé hřiby, které tam slovenské babičky nabízely kolemjdoucím. Za 3 týdny byly výsledky. Dle Nařízení EU u nich byl překročen limit na olovo. S protokoly jsme vyrazili na tržiště. Dámy tam nebyly. Ani opakovaně. Zjištění jsem včetně fotodokumentace odložil do archivu. Pokuta a správní řízení nebylo. Ani mě to nemrzelo, co si ze starých lidí vezmu? Oni za to nemohou. Spíše průmysl a jeho jedy.
Mám svou oblíbenou lokalitu, kde se rád toulám a sbírám výpěstky z lesa. Je to nad známým zámkem Hradec nad Moravicí. Je to skvost mezi památkami a několikrát vyhrál cenu „Zlatý střevíček“ určenou pro nejoblíbenější zámek v České republice. Možná ho i znáte z pohádek. Mnoho se jich tady točilo. Tam u lesa je hájenka „Bleška“, kolem které houby sbírám. Když jedu tam, tak funím do kopce, ale zpět s úlovkem frčím bez šlapání až k restauraci „U Staré pošty“, kde si někdy dám výbornou dršťkovou polévku a dvě piva.
Uháním si to z kopce a už se vidím v restauraci, kde mě čeká občerstvení. Vidím, že se v dálce vynořil člověk, který zastavil auta. Pravá strana vozovky byla pokryta větvemi a uřezanými stromy, které tam napadaly ze svahu. Levá strana byla volná, tak předjedu stojící auta chtěl jsem pokračovat. Najednou rána a já přes řídítka letím dva metry dopředu. Vymrštila mě kláda o průměru 20 cm co spadla za mě na nosič. Zadní kolo bylo zlisováno jako v kovošrotu. Šlápl jsem akorát, protože kdyby to bylo rychleji nebo pomaleji už bych tu nebyl. Dopadl jsem předpisově na bok, jak mě kdysi učili v judu. Nic kromě pár škrábanců. Já nemohl vědět, že ve stráni jiný chlap řeže motorovou pilou strom. Z druhé strany to pitomci neměli totiž zabezpečené. Co mi v té chvíli prolétlo hlavou? Byla to výstraha a Pánbů mi nechal ještě mou svíčku hořet? Určitě jsem se nad svým životem zamyslel. Co dělám dobře, co špatně a kde se mám zlepšit. Začal jsem si více vážit života a byl jsem odpovědnější. Chlap prásknul pilou a letěl ke mně. Omlouval se, že mě i s kolem vezme domů. Já mu říkám: „Kolo je zničené. Někde po cestě ho vyhoďte“. Stopnul jsem auto a jel domů. Celý večer jsem byl v šoku. Ztratil jsem řeč. Žena mě měla za blázna. Nakonec jsem to ze sebe vyklopil. Znovu jsem se narodil. Jsem na světě moc rád.
Houby mám rád i v kuchyni. Sbírám takové, kterými lidi pohrdají. Výtečné holubinky, čirůvky, ryzce, růžovky a další. Na závěr vám posílám recept na vynikající houbovou směs..
PIKANTNÍ HOUBOVÁ SMĚS NEBO TATARÁK
Suroviny:
1 kg tvrdých hub (mladé plodnice hřibů nebo růžovky, holubinky, čirůvky, ryzce a další které poznáte, můžete použít i pěstované houby běžné v prodeji), 1/4 l oleje, 1/2 kg cibule, 1 velký ostrý kečup, 1 palice česneku, 2 konzervy rajského protlaku, pepř, chilli nebo tabasco, sůl a vegetu.
Postup:
Na oleji zpěníme cibuli, přidáme všechny složky (hřiby nakrájet nikoliv pomlet!) a 10 minut dusíme a dáme do skleniček (já si schovávám proto sklenky od tatarky a majonézy). Potom sterilizujeme. Správně se sterilizuje hodinu kolem bodu varu, další den je necháme při pokojové teplotě, narostou tam možná spory, ale ty třetí den zničíme opět varem po dobu jedné hodiny.
Použití:
Na topinky a posypat strouhaným sýrem, fazole (stačí sterilizované) + houbová směs + zbytky masa nebo uzenina a prohřátím spojíme, směs + mleté maso na špagety, do guláše, pod maso, výborný je z toho dip na grilovací speciality (nastrouhaný křen, hořčice, houbová směs) a další možné využití dle fantazie.
Pošlete odkaz na tento článek
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne