Je mi smutno
FOTO: Národní muzeum

Dnešní den začal úžasně. Ranní Dvojka, tedy Český rozhlas, ranní vysílání, se točil kolem vzpomínek na koncert Rolling Stones v Praze v roce 1990. Bohužel jsem neslyšela všechno, ale to jde napravit. Byla jsem tenkrát na mateřské s nejmladší dcerou a na koncert jsem nemohla, ani kdybych sehnala lístky. Ale i tak jsem si krásně zavzpomínala.

Odpoledne jsem si sedla k počítači a vyskočila na mě zpráva. Hlavní. A smutná. Zemřel pan Jiří Černý. A mně se, snad i pod dojmem toho ranního vysílání, vybavilo moje dospívání a "Dvanáct na houpačce". Vždyť on mi vlastně otevíral dveře do světa hudby. Sice jen populární, ale dobré. Dík Houpačce jsem se dozvídala o nových československých kapelách, časem i o těch zahraničních. Nebyla jsem jediná, kdo se těšil na den (byla to středa?), kdy bude Houpačka. A napjatě čekal, kdo vypadne a kdo se umístí. 

Pár měsíců po srpnu 1968 v rámci normalizace Houpačku a další pořady s hudbou, která se mi líbila, soudruzi zakázali. Stejně jako Vesničky SOS a spoustu filmů a pořadů. 

Jiřího Černého jsem uviděla až v listopadu 1989, na balkonu Melantrichu. A později se vrátil na Dvojku, myslím, že mu patřily pondělky. Mezi skladbami vzpomínal na své mládí, na sportovce, se kterými se potkal během své novinářské kariéry a překládal některé texty písniček. To pro mě, neznající angličtinu, bylo fajn. Konečně jsem věděla, o čem je v písni řeč. Měl nezaměnitelný hlas. A pokud někde moderoval, vyčníval. Vzhledově. A i tím, co říkal.  

Bohužel, v rámci reorganizace vysílání byl "odejít", prý nevyhovoval věkovému složení posluchačů. Chápu, rozhlas potřebuje "širokou veřejnost" a ta poslouchá jinou muziku. Každý jsme nahraditelný, že.

Tak to je má vzpomínka. Na člověka, s kterým jsem se nikdy nepotkala, ale který mě hodně ovlivnil. A kterého jsem si vždycky vážila.

 

PS: Prosím, neberte tohle moje vzpomínání jako nekrolog, ty psát neumím. 

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
9 komentářů
Eva Braunová
Pan Černý co se týče vědomostí o hudbě se už žádný takový asi nenejde.
Ludmila Černá
Děkuji za milé komentáře. Neměla jsem nikdy možnost pana Černého poznat osobně, ale slyšela jsem pár rozhovorů s ním a o to víc si ho vážím. Nikdy nikoho neodsuzoval, byl upřímný, prostě to byl člověk s velkým Č.
Alena Velková
Nás také v mládí ovlivnil. Děkuji za vzpomínku.
Zdeněk Hart
Hezká vzpomínka. Pan Černý jezdil do Benešova do knihovny na hudební podvečery. Vždy vybral nějakou zpěvačku, zpěváka nebo kapelu a přes hodinu vyprávěl a pouštěl jejich skladby. Bylo to vždy zajímavé a krásné. Děkuji za vzpomínku.
Zdeněk Hart
Hezká vzpomínka. Pan Černý jezdil do Benešova do knihovny na hudební podvečery. Vždy vybral nějakou zpěvačku, zpěváka nebo kapelu a přes hodinu vyprávěl a pouštěl jejich skladby. Bylo to vždy zajímavé a krásné. Děkuji za vzpomínku.
Dana Puchalská
I já jsem měla pana Jiřího Černého v oblibě. Jeho příjemný hlas bude mnohým z nás chybět.
Daniela Řeřichová
Ludmilo, děkuji za Vaši citlivou vzpomínku na vzdělaného a zásadového člověka. Jiří Černý formoval hudební vkus mé generace. Navíc to byl sympatický a příjemný společník.
Zuzana Pivcová
Vždy jsem si pana Černého vážila. Vím, že v době mého mládí ovdověl a žil sám. Teprve později se znovu oženil.
Jan Zelenka
Lído, díky za vzpomínku. Jiří Černý byl skvělý člověk.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?