Noc mizí do dáli
a já bych ještě spala,
na plátně paměti
se zvolna rodí den,
stíny se přehnaly
a touha věkem zralá
skrývá se v okvětí
jak křehký dětský sen.

Bělavá oblaka
na špičkách tanečnice,
vzduch páry rozčeří,
čpí pozdní lidský vděk,
den barvy přiláká,
leskne se náušnice,
odháním pápěří,
svůj diář vzpomínek.