Praktická empatie (vcítění)

Nejsem odborník psycholog. Je to můj názor, spíše zkušenosti čerpané, jak život šel. Empatie je prosté vcítění do toho druhého. Když to umíme nebo se o to snažíme, máme jednodušší život. Umíme si představit, jak bude druhý asi reagovat, když mu sdělím to a to? Rozzlobí ho mé chování? Co nemá rád a naopak, co ho může potěšit? V jakém rozpoložení se právě nachází? Co ho trápí? Jaký nepříjemný problém ho právě tíží?

Dále se musíme zamyslet, zda je to důležité, abych se musel hádat. Co nastane, když ženu, co mě chce, obejmu, pohladím či políbím? Žádat o něco brzy ráno a před obědem není dobré. Probuzený člověk je nevrlý, dobře naladěný a sytý člověk má pro nás větší pochopení. Jak asi bude reagovat muž, když budete vy ženy vytahovat staré věci a tím „přitápět pod kotlem“? Nevyhrajete, protože chcete ublížit. S problémem, který právě řešíte, to nemá nic společného! Stejně se to obrátí proti vám. To je ta empatie vědět, když udělám podpásovku, jaké to bud mít potom pro vás důsledky? Stojí vám to poplivání zato? Možná se vám ve zlosti uleví, ale dlouhodobě to spíše vztah zhorší.

Empatie se dá natrénovat. Není to nic světoborného. Při každém svém konání nebo sdělení si představte, že jste ten druhý, když mu naši informaci sdělujeme. Zda ho tím třeba nezraníme. Samozřejmě se jedná spíše o muže, protože ženy mají vcítění, až na výjimky, v genové výbavě. Neraďte, pokud o to ten druhý nepožádá, ale vyslechněte a můžete vyjádřit své soucítění. Někdy jsme hluší a slepí. O pronesených slovech nepřemýšlíme a nečteme řeč těla. Škoda. Měli bychom život snadnější. Méně konfliktů a nedorozumění.

Máme doma zavedené takové rituály. Je mi známo, že když má žena ráno vstává, tak se jí nechce. K tomu ještě povinnost jít do práce. Z toho pramení její nepříjemné ranní chování. Pokud jsem vzhůru, tak tiše vyklouznu z postele a udělám ji ovocný čaj s medem a citronem. Otupím tím její agresi. V žádném případě, ale na ni nemluvím a v kuchyni se jí nepletu. Je jen její. S prvním soustem v klidu její averze odejde. Další výboj přijde odpoledne, jak dorazí s taškami s nákupem unavená ze zaměstnání. Zmizím ji na chvíli z obzoru. Přijde za chvíli, již přívětivá s hrnkem kafe a líčí mi své zážitky z práce. Co se dařilo, co ne. Kdo jí namíchl a co veselého zažila. Každý člověk má právo být někdy otravný. Musíme mu dát čas, aby se s tím vyrovnal. Také nějaké důležité rozhodnutí se musí připravit. Rozhodující je příjemné místo, vhodný čas a nálada! Podle její řeči těla poznám, zda je to dnes třeba vhodné, když nikoliv, tak to odložím až budou lepší podmínky.

Jsou to strategie, které se dnes učí. Není to věda. Myslím si, že stačí se zamyslet. Nic to nestojí, jen trochu snahy a výsledky jsou ihned vidět. Je někdy úsměvné, jak někteří arogantní manažeři absolvují drahé kurzy empatie. Přijdou ze školení a vše je zpět. Vystupují opět z pozice síly a manipulují s podřízenými. Nátlakem se produktivita práce nezvýší. Také si myslí, že je nadřízení za to více ocení, když se budou diktátorsky chovat. Jenže rozhodující jsou výsledky. Právě když se chováme lidsky a zaměstnanci jsou spokojenější odvádějí více práce a společnost má více zisku. Proč si ze školení nevezmou poučení? Nechtějí. Mylně se domnívají, že by byli za slabochy a v řízení kolektivu by selhali. Naopak laskavost a přirozená autorita jsou nástroje k úspěchu.

Praktická empatie (vcítění)

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více