Cinclus cinclus

Mám toulavé nohy, schválně nepíši boty, protože ať si ráno obuji jakoukoliv obuv - gumáky, pohorky, sandály a nebo botasky - mám chuť se toulat. Pravda je, že už nenašlapu tolik kroků jako dřív, ale to jen z nedostatku času. Doma mě totiž čekají povinnosti.

Mé ranní toulky často vedou kolem řeky Bělé, někdy je cílem levý břeh a jindy pravý. Pozoruji život na řece, i když občas vlastně není co pozorovat. Řeka je prázdná a tichá. Jindy je však plná života. Kachny, morčáci, volavky a na stromech drobní pěvci.

Často a ráda pozoruji ptáčka, který svým hláskem cinká a jeho cinkání je slyšet nad hladinou, kde přelétává rychlým letem z kamene na kámen.

Cinclus cinclus a hezky česky skorec vodní.

Cinká a ve vodě je prostě doma

Skorec vodní je středně velký pěvec, který žije na rychle tekoucích čistých vodách, horských potocích a bystřinách, říčkách a řekách. Dorůstá do výšky až dvaceti centimetrů. Lehce ho poznáte do daleka svítící bílou náprsenkou. Pozorovat skorce při potápění a hledání potravy je opravdu skvělá zábava. „Šupne“ pod hladinu a vynoří se o kus dál. Za potravou se potápí do mělkých hloubek a pod vodou doslova běhá. V každém ročním období, za každého počasí. Jíst se prostě musí. Živí se především bezobratlými živočichy jako jsou chrostíci, jepice, pošvatky, dokonce sezobne i menší rybky, pulce a nebo jikry.

Hnízdí v blízkosti vodního toku, už jsem viděla jeho kulaté hnízdo přilepené pod mostem. Těšila jsem se na pozorování a krmení mláďat. Ale bohužel hnízdo se neudrželo a spadlo. Samička snese 4 - 5 vajíček a mláďata se líhnou asi za 16 dní. Vajíčka zahřívá pouze samička, ale o mláďata se starají oba rodiče.

Skorec vodní nepatří mezi ohrožené druhy, ale jsou roky, kdy ho vidím na řece jen zřídka. Letošní rok je však světlou výjimkou. Skorců máme na řece dost a opravdu je radost je pozorovat, ale i poslouchat. Těší mě, že je neohrožují nenasytné kočky.

Včera ráno jsem pozorovala hned čtyři. Dnes sice jen dva, ale stálo to za to. Na splavu byl nejdříve jen jeden, cinkal tenkým hláskem a natřásal se. Vypadalo to jako nějaké vábení samičky, ale v listopadu? Na svatební tanec poněkud pozdní období.

A pak přiletěl ještě jeden.

A začala přetlačovaná, kdo z koho.

Ve fotogalerii je ten první ptáček vpravo a pěkně se naparoval, ale pak mu nějak spadl „hřebínek“, soka přeskočil a nakonec moudře vyklidil bitevní pole. Frnk!

Bylo to hezké pokoukání a já vám mohu nabídnout jen pár fotografií, bohužel pořízené z větší dálky. Snad je z fotografií patrné, jak souboj probíhal.

Víte, že skorec vodní je národním ptákem Norska?