Vánoční vzpomínání: Vůně Vánoc v novém domově

Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.

Zpěv nebo drnkání na kytaru se během těch let často ozývaly večer po skončení práce, lidé spolu poseděli a oddechli si, že je zase kus díla hotovo. My děti jsme často byly odkázané samy na sebe, ze školky či školy samy domů, něco si udělat k jídlu (už tehdy jsem uměla aspoň uvařit vajíčka nebo pudink), případně za rodiči na stavbu a pak společně pozdě večer domů. Tvrdá škola samostatnosti.

Roky běží... Teď je prosinec, za pár dnů vypuknou Vánoce. Uprostřed obývacího pokoje je srolovaný koberec, na něm sedí můj táta a pláče. Ještě nikdy jsem ho plakat neviděla. Cítím se trochu nejistě, ale jsem klidná. Tátovi stékají z očí slzy a usmívá se. Jeho pláč znamená radost, dojetí a neskonalou úlevu. Je to slavný den pro celou rodinu. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu. Za pomoci příbuzných a kamarádů se dílo završilo. Pokoje voní novotou, všechno je jiné než dosud. A k tomu se ve vzduchu vznáší vůně Vánoc.

Když se táta chystá zabít kapra, vyběhnu na půdu, zalezu si do nejvzdálenějšího rohu a pro jistotu ještě zacpu uši a zavřu oči. Nechci slyšet to klepnutí, tu ránu, po které se živý kapr změní na maso k večeři. O něco později se odvážně vrátím do centra dění. Stromeček už je rozzářený, z kuchyně to voní, že se to skoro nedá vydržet. Se sestrou pobíháme sem a tam, ne a ne se dočkat.

Dárky byly skromné, ale pro nás nepostradatelné. Knihy. Nikdy, ani v těch nejtemnějších časech, kdy bylo peněz málo, protože se stavělo, nechyběly knížky – dárek k narozeninám, k Vánocům. Taky vám nová kniha TAK voní? Tehdy jsem kromě vytoužené hromádky nové četby dostala pod stromek i mrkací panenku. Dala jsem jí jméno Alenka. Převážnou většinu svého života proseděla chudáček na jedné poličce, knížky byly neporazitelná konkurence.

Večer je u konce. Všichni odešli spát, ale já zůstávám u rozsvíceného stromečku, přinesla jsem si polštář a deku, budu spát v obývacím pokoji. Nemůžu se nabažit jedinečných barev světel na stromku, kořeněné vůně jehličí, sladce to voní z tácu s cukrovím. S posvátnou úctou začínám číst první novou voňavou knihu.

Vánoční vzpomínání: Vůně Vánoc v novém domově

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více