Moje sny

Nevím jak vy, ale já se do postele každý večer těším a většinou usínám tak rychle, že ani nedokoukám to, na co jsem se v televizi chtěla před spaním podívat. V noci, když se vzbudím, pak tu televizi po paměti vypnu, jenom se otočím na druhý bok a spím dál. A většinou se mi zdají sny.

Ovšem ne vždycky si je pamatuju, často z nich mám jenom blíže neurčený hezký pocit. Pochopitelně, že mě občas přepadne i sen strašidelný, nepříjemný, nebo přímo hororový, ale nebývá to moc často.

Onehdá v noci se mi nastěhovaly do postele obě kočky. Každá z jedné strany a na spaní mi nechaly tak akorát proužek mezi sebou. A asi jak jsem tak divně ležela, měla jsem ošklivý sen. Teda nejdřív nebyl ošklivý, byla to docela hezká vzpomínka, byla jsem u vrat na zahradě před domem, co jsme v dobách dětství bydleli s rodiči, ve vile po továrníkovi Fröhlichovi a s někým jsem tam mluvila. Potom jsem šla domů a zjistila jsem, že jsem si nechala tašku v chodbě před dveřma od bytu, asi než jsem vyšla ven na tu zahradu a že mi z té tašky někdo všechno ukradl. Zbyla mi jen prázdná taška a úplně prázdná peněženka. Telefon jsem měla u sebe, ten mi zůstal a bylo mi jasný, že musím aspoň zablokovat kartu a pak jít nahlásit krádež dokladů, ale nějak jsem nebyla schopná to na tom telefonu udělat... Ještě jsem to tam doma, v pokoji, co jsme měly se sestrou udělaný z půlky veliké ložnice rodičů, říkala naší Evě a pak jsem zase šla ven, protože mi poradila, že venku spíš chytím signál a že mi to tam třeba s tím telefonem půjde líp...

A najednou střih, jako ve filmu a byla jsem nahoře na Václaváku, u muzea, byla noc, na domech krásně barevně svítily reklamy a já si to chtěla vyfotit. A v tom jsem se vzbudila... Chvilku mi asi trvalo, než jsem sáhla po telefonu, abych se podívala, kolik je. A bylo 00:01, takže jsem se zřejmě vzbudila v 00:00. No panečku, to asi něco znamená, ne?

Koukala jsem se na to na internetu, hodina od 0:00 do 1:00 je prý hodina anděla Sachiela a píše se tam o něm, že Sachiel je cherub, dlí v prvních nebesích. Prý je pondělní, čtvrteční nebo páteční anděl, je andělem štěstí a peněz. Jeho jméno znamená „Pokrytí Boha“. V judaismu a křesťanství je anděl strážný Sachiel cherubín a je patronem planety Jupiter.

No sláva, čtvrtek zrovna byl a asi to znamená, že si mám dávat pozor na peníze, ne? Nebo že by mi nějaké přinesl?

Napsala jsem o tom kamarádce Janě a ona mi odepsala:
"Ahoj, třeba to opravdu něco znamená, možná si dávat na peníze větší pozor anebo opak, vsaď sportku!!!"
No dík za radu, ta sportka by mě nenapadla, ale jak jinak bych asi mohla přijít k penězům, že jo? Bylo mi jasný, že si teda budu muset od nás někam dojet, buďto na poštu, nebo do trafiky a rozhodla jsem se, že to odpoledne udělám, protože přes poledne by mohli mít zavřeno.

Odpoledne jsem tedy dojela do trafiky vsadit sportku - náhodný tip za 220,- korun. Aspoň jsem projela auto a doufala jsem, že se mi za to odmění a nebude stávkovat zítra dopoledne, protože jsem potřebovala jet na rychtu si podepsat pracovní smlouvu. Že mi nastartuje, i kdyby v noci mrzlo a napadl sníh. Takže jsem byla přesvědčená, že jsem udělala ten zásadní krok k tomu, aby mi čtvrteční a páteční anděl mohl zítra, tedy v pátek pomoct ke štěstí a penězům. Ve čtvrtek jsem si vsadila a v pátek vyhraju, chachá. To sedí, ne?
Teď už zbývalo si to jenom přát a čekat, i když, upřímně řečeno, bych byla určitě radši, kdyby skončila válka na Ukrajině. To by za ty dvě stovky byla pro všechny fakt výhra.

V pátek na desátou jsem si dojela na rychtu pro klíče a podepsat smlouvu. Myslím, že za to, co mi tam platí už dneska asi nikdo nedělá ani na záchodcích :-), ale já tam přece vyloženě pro peníze nechodím. Na začátku sezóny to asi bude bída, jako obvykle, ale v létě třeba budou lidi chodit a mě to bude zase bavit stejně jako loni a předloni.
A pak byl večer tah a s tou Sportkou, mi to teda zase nevyšlo... Hmm, takže ten můj sen asi znamenal, že bych si opravdu měla dávat lepší pozor aspoň na ty peníze, co ještě mám...

Taky jsem si vzpomněla, jak jednou takhle večer, kdysi když u nás ještě normálně bydleli mladí, je dědeček pozval na hranolky a smažený sýr. Když to tam chystal, nabídla jsem se, že jim udělám tatarku a když potom pokaždé, když kolem ní šel, si nabral velkou lžící, tak jsem mu napůl v legraci řekla, aby jim tu tatarku "neužíral", že jsou čtyři a budou jí mít málo. No to jsem si dala!!! Dědeček hulákal, že se mě o nic neprosil a udělal by si býval tu tatarku sám, no rozčílilo ho to hrozně a řekl mi toho tolik, že se to snad ani nedá napsat...

Myslím, že byl asi lehce "pod vlivem", normálně tolik nekřičí a taky za střízliva nebývá tak rozdávačný. To je spíš lakomec :-) a ještě mu vždycky vadilo, když jsem něco dětem vařila nebo pekla já.

Místo do míst, do kterých mě tedy dědeček poslal, jsem se šla radši projít od nás na křižovatku s hlavní silnicí a koukala jsem, jak v lese modře blikali hasiči. Tam nahoře na kopci, když po vykácených kůrovcových smrcích stavěli oplocenky, si asi ti Rumuni nebo Ukrajinci nebo kdo to byl, dělali přes den oheň a zřejmě ho neuhasili, než odjeli... Tak proti tomu byl ten můj "sprcunk" úplná prkotina.

Ale spát jsem stejně odešla uražená brzo a v noci jsem potom měla krásný, sice trochu smutný, ale přesto úžasně krásný sen... Asi jako odměnu "za utrpěné příkoří". Psát o čem a s kým to bylo vážně nebudu, ale bylo to jako balzám na duši (heslo, abych si na to vzpomněla je: Bella jí najít nemůže, když nezná adresu. Plzeň má dvěstě tisíc obyvatel... ).

Ráno jsem si aspoň pro pořádek pěkně nahlas zopakovala svou denní mantru: "Vypadám dobře a cítím se skvěle. Můj vztah je šťastný a harmonický. Den ode dne jsem šťastnější a spokojenější."

Mohlo by se zdát, že to moc nezabírá, ale ta paní psycholožka, ještě když jsme v práci měli povinné nejrůznější semináře, nám říkala, že to funguje na principu "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou." Takže to chce jenom vytrvat.

Moje sny

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více