Zuzko,žijeme opravdu rozdílné životy a ať chceme,nebo nechceme,navzájem si tak trochu závidíme,vždyť jsme jen lidi,nejlepší by asi bylo,kdyby žena v našem věku mohla mít chápavého muže,úspěch v práci, hodné děti a roztomilé vnuky,navíc dům plný kytiček,hodně zdraví,cestovat a k tomu to trochu toho pověstného štěstíčka,všem bych to přála,ale to byla nuda,a potom,o čem bychom psaly ty naše básničky a povídky.Takhle nám bylo dopřáno každé jen něco z toho,já ti trochu závidím,že bydlíš v Praze,třeba v paneláku,ty by jsi možná chtěla mít vnuky,jaké mám já.Taky rozumím tomu,že by jsi klidně chtěla muže,který by byl rád,že je s tebou doma,že k tobě prostě patří.I já jsem tomu ráda,že ho tu mám,jen tak trochu hledám blechy,abych mohla svým kamarádkám na 60tce předkládat ty moje veršovačky.Jiná věc jsou vzpomínky,další moje básnička bude z tohoto soudku. Tak děvčata,jsem moc ráda,že vás všechny mám.Jitka

Ještě chci říct, že kdysi jsemnarozdíl od jiných neměla ráda píseň Rottrové, že muž jí dřív nosil sněženky a běhal pěšky do schodů a teď jen řekne:To jsem rád, že jsem doma, a jí už žádné vyznání. Říkala jsem si kolikrát, a to platí i dnes, že bych někdy ráda vyměnila pracovní úspěchy, zahraniční služební i soukromé cesty a také milostné verše za to, aby sebou někdo plácl na gauč a řekl, že je rád, že je doma. Jsem blbá, ženy?

Jitko,jakýpak prohraný boj.Dlouholeté soužití přináší mnoho různých problémů,hoď to za hlavu.Ty přece nejsi sama,máš děti,vnuky,zvířata,kytičky a máš nás v ÍČKU. Básnička je hezká a smutná,příště prosím něco veselého.

Krásně vyjádřeno, Jitko. Tomu určitě rozumí každá žena.

Tohle by bylo dost bolestné poznání po všem hezkém, prožitém během let. Také jsem chtěla nedávno napsat něco, kde bylo o "samotě ve dvou", ale couvla jsem od toho a nebylo to mé resumé. Nenech se porazit samotou ve dvou, není absolutní.

Samota je vždy zlá,ve dvou ještě více bolestná...smutná a bolavá básnička ze srdce raněného tryská,ale napsala jsi ji Jituško pěkně,jako vždycky....