Můj seniorský den: do smrti dobrý

Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno opravdu nastane a že ten den může, byť třeba s bolestí v kyčli, vůbec prožít.

Jsem spokojený důchodce. Každý měsíc se mi okošatí bankovní účet, aniž bych zavadil o práci. Dělám jen to, co mě baví, o co mě požádá žena, dcery či vnoučata. Ani inflace, ani zvýšené DPH na pivo mě neodradily od pravidelných sedánků u našeho štamgastského stolu, což je také jedna z mála aktivit, které se jen tak nevzdám.

Nejsem ten módní "aktivní" senior, který má kalendář plný zájezdů, výletů, útřivéčkových přednášek, důchodcovských srazů a potlachů. Tím se, chraňbůh, svým spoluvrstevníkům neposmívám, neb má žena patří také k těm aktivním. Budiž jim přáno. Já jsem ale typický lenoch na penzi. Tenisová raketa už dávno visí na hřebíku v garáži, lyže v kůlně jsou opředeny pavučinami, na kolo sedá už víc prach, než já. Svůj seniorský den si užívám nádherným nicneděláním.

Dokonce jsem v poslední době zanevřel i na společenské dění. Spílat politikům s hubou plnou populismu? Poslouchat dohady, jestli má být ten unijní grýn dýl nebo raději vůbec, to mě vážně nebaví. Rozčilovat se nad tím pazgřivcem, co tak rád nechával konkurenty zaklekávat a sám si před soudcem nekleknul, to už se taky nebudu. Ještě před pár lety mi stoupal tlak, když jsem slýchával tlachání velkohubých páprdů, co si říkají politici. Sledoval jsem zprávy, televizní debaty, rozvášnil se v průběhu předvolebních klání. Teď už mě ta vášeň, naštěstí, opustila. Na internetu čtu jen články o vědě, přírodě a sportu, debatám se sousedy o nehorázné vládě se vyhýbám (neb si to nemyslím). Jsem rád, že žijeme ve svobodné zemi (na rozdíl od sousedů směr Východ), že se nekroutíme hlady ani slunečním žárem, že se nemusíme bát vystrčit nos na naše hezké, opravené a květy rozzářené ulice a náměstíčka, které jsme si nechali, stejně jako třeba mosty a nádražíčka, opravit z evropských peněz (na což se už zapomnělo)...

Už mi nevadí ani kuna na půdě, krtek na zahradě či vosí hnízdo v pergole. Jen ať si užívají, tvorové, i oni to mají "za pár", stejně jako my, chytří či hloupí, bohatí či chudí lidé.

Zkrátka jsem se na stáří zklidnil. Dokud tělo drží ještě jakž takž pohromadě a hlava tu a tam přemýšlí, je mi dobře. Udělejte si to taky hezké. Prďte na prkotiny, zvesela se veselte. I vám přeji hlavně zdraví a "do smrti dobrý."

Můj seniorský den: do smrti dobrý

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více