Můj seniorský den: funguji na sluneční baterie

Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych řekla, že funguji na sluneční baterie. Zamračený den mi bere veškerou chuť do života, bolí klouby i kuří oko a já mám pocit, že je mi nejmíň stopadesát let.

Od té doby, co jsem objevila internetové rádio - Rádio 7 - si k dopoledním činnostem v domácnosti pouštím pořady, které mne zajímají. Den začnu přípravou čaje. V poslední době je to čaj zelený, sypaný a protože se spařuje vodou od 70 do 90 stupňů, po dobu 3 minut, mám po ránu nacvičený svůj vlastní čajový obřad. Výsledkem jsou tři půllitrové hrnky tohoto nápoje, které mám obvykle do oběda vypité.

Nevařím ráda jen čaj, ale i cokoliv k jídlu. Za tu dobu, co jsem své tři děti vykrmila do dvoumetrové výšky, jsem se naučila vařit ze všeho, co je po ruce. Maso, zelenina, luštěniny, ovoce, všechno zpracuji. Vypátrám potraviny cenově výhodné - to je také výsledek celoživotní praxe - a něco z toho uvařím. Protože je pokaždé levné něco jiného, mám zajištěnou pestrou stravu. Mohla bych chodit do místní školy pro obědy už hotové, ale zatím mám dost sil jít na nákup, uvařit a pochutnat si na tom, co se mi povedlo. Myslím, že nejsem sama.

Odpoledne mívám procházky. Máme kousek do přírody a když mám chuť si popovídat, přátelé v domě s pečovatelskou službou mi pokaždé dělají společnost. Mohu se s nimi účastnit i různých aktivit, které pro ně připravuje pracovnice městského úřadu. Jindy vyrazím na větší procházku s kamarádkou nebo natrhám bylinky, které zrovna kvetou. Mívám na zimu nasušený bez, lipový květ, tužebník jilmový a další bylinky na přípravu léčivých čajů.

Pro obec uklízím klub, kino a další prostory, takže mám i pohyb a ještě je z toho přilepšení k důchodu. Také ráda čtu a luštím křížovky, hraju na kytaru a zpívám, včera jsme měli poslední hodinu hry na kytaru v Základní umělecké škole. Chodím tam i na výtvarnou tvorbu, setkání členů naší sklupiny s výstavou našich prací bylo právě dnes. Bylo to příjemné posezení.

Příležitostně píšu dopisy kamarádce, která si nechce dopisovat po internetu, a tak nosím papírové dopisy na poštu. Už si takto dopisijeme neuvěřitelných 40 let, od mé svatby až dodnes. Bydlíme od sebe 200 km a mockrát jsme se nesetkaly, ale víme o sobě.

Dříve jsem hodně pletla i šila na děti, ale už to není potřeba, tak jen někdy upletu teplé ponožky a ze zbytků látek ušiju tašky nebo chňapky. Baví mě i šít textilní hračky. Některé zbytky látek k tomu přímo vybízí.

Jen sdílet fotky jsem se ještě nenaučia, musím se polepšit.

Můj seniorský den: funguji na sluneční baterie

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více