Krajina dospává
svůj zimní dluh,
než míza vytryskne
z hvozdů a luh.

Peřinou přikrytá,
čeká na Matěje,
že potom na pouti,
se na něj usměje.

A skřivan vrátí se,
musí si vrznout,
vůbec se nebojí,
že může zmrznout.

Sluníčko skrz mraky
občas se usměje,
pak zase schová se,
však se nic neděje.

Všichni se těšíme,
zas přijde jara čas,
a kvítí rozkvete,
všude, i uvnitř v nás.