Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.
Pondělí 29. července
Milý deníčku, před časem jsem dostala takový docela vzácný dar. Dostala jsem čas. Čas pro sebe. Co víc si může člověk přát?
Tento dar jsem dostala od naší dcery. Přijede na celý týden a bude doma s tatínkem, postará se o vše potřebné a já si mám vybrat nějaké wellness, týden v lázních a nebo tak něco, co budu chtít.
Po pobytu v lázních a nebo na wellnessu jsem fakt netoužila. Miluji vodní plochy a jejich fotografování. Nechtěla jsem cestovat přes půl republiky a tak byl výběr lokality docela snadný.
Hlučín a jeho jezero, Kozmické ptačí louky, Děhylovské rybníky.
Dcera jednala rychle a zamluvila mi ubytování v penzionu Terezka prakticky na břehu Hlučínského jezera, které vzniklo zatopením bývalé štěrkovny. Říká se, že je to jedna z nejčistších nádrží v kraji a tak je to skvělé místo nejen na koupání, ale také na provozování všech možných vodních sportů.
Rodinka mě do Hlučína zaveze a budeme mít tak i rodinný výlet.
Penzion Terezka už při vstupu na nádvoří penzionu vás mile potěší spousta květin v oknech, pěkné venkovní posezení i lavice zvoucí k odpočinku. A pokojíček? Jak pro panenku, čisťounký, vše vzorně nachystané. Všude čisto a voňavo. V oknech žaluzie a sítě proti hmyzu. Dávám pět hvězdiček. V penzionu poskytují snídaně, ochotný majitel však hned doporučí restaurace v blízkém okolí, kde se dobře vaří. Sám preferuje Starou celnici, uvidím a třeba i vyzkouším.
Po krátké procházce k jezeru přejíždíme do centra Hlučína na zmrzlinu a kafíčko. Odmítnu odvoz zpět a zůstávám sama, pěšky se vracím do penzionu a pak už začíná má toulka s fotoaparátem kolem jezera.
Jezero je krásné, třpytí se v odpoledním slunci. Dobrý dojem kazí doslova hromady odpadků, které ještě nebyly odklizeny po poslední veřejné akci.
Nejkrásnější však je západ slunka nad jezerem. Miluji východy a západy slunka, nemohu se odtrhnout a fotím.
Elena
Úterý 30. července
Vstala jsem o půl šesté a před šestou jsem už trajdala kolem vody. Jezero bylo klidné, nad hladinou se vznášel jemný opar. Sluníčko si dávalo záležet a ohřívalo těch pár rybářů na břehu. Jen tak z čiré radosti mačkám spoušť, když se za mnou ozve: slečno, nenašla jste kabelku Hellou Kity. Mírně se pootočím, to aby tázající nedostal z té slečny šok, a říkám, že bohužel. Našla jsem jen trochu jetý lesk na rty, zůstal v trávě. Po snídani (včerejší císařský rohlík) vyrážím do města. Šetřím nožky a jedu autobusem. Mám jasný cíl. Židovský hřbitov. Nevěřili byste, ale až třetí člověk ví, kde to je. Ale prý je to daleko. Tak se vracím na náměstí, město se teprve probouzí. Ale mám štěstí. Obchůdek se starožitnostmi je otevřený. Mám ráda tyto obchody, ani nemusím nic kupovat, jen nostalgicky vzpomínám na zašlé časy. Padnou mi do oka dva malé dezertní talířky. Už vím, komu bych je měla přivést. Ale zatím je nekupuji, když je ten hřbitov daleko, tak ať je netahám.
Ocitám se u hřbitovního kostela sv. Markéty, za ním se rozprostírá ohromný hřbitov. Krásně upravený a zde potkávám cyklistu seniora. A ten, protože je hlučínský rodák, mě konečně nasměruje správným směrem.
Pan Dietrich, je ročník 1942 a je úplně úžasný. Věk je u něj opravdu jen číslo. Vypráví mi, že hřbitov byl zdevastován v době války, od oficiální verze se ta jeho poněkud liší. Před židovským hřbitovem je ruský vojenský hřbitov, když tento zakládali, musel židovský ustoupit a zůstalo tam v rohu pouze torzo náhrobků. V roce 2008 se židovský hřbitov obnovoval a přišlo se na to, že odstraněné náhrobky byly použity na zpevnění břehů místního potoka. Tyto pak byly z břehů vyzvednuty a na hřbitově vyrostla malá mohyla obložená právě těmito náhrobky.
Při zpáteční cestě si dávám kafíčko v místní cukrárně. A znovu se potkávám s panem Dietrichem. Mám z toho opravdu radost a dozvídám se, že kdysi dávno jeden rok sloužil jako voják základní vojenské služby v Jeseníku. Od té doby každý rok k nám jezdí, tam vlakem a zpět, podržte se, kus cesty na elektro kole. Klobouk dolů.
Za dopoledne jsem našlapala Hlučínem 9 kilometrů.
Odpolední setkání bylo svolané narychlo. Sešli jsme se tři íčkařky a za sebe mohu prohlásit, že mi s nimi bylo hezky. Eliška přijela z Ostravy, Maruška nastartovala své autíčko ve Vřesině. Nejhlubší zážitek ve mně zanechala obec Píšť. Maruška v této obci chodila čtyři roky do základní školy, hned vedle kostela, dnes je tam domov s pečovatelskou službou. A ti, co kdysi prohlašovali, že do této budovy již nikdy nevstoupí, zde dožívají svůj život.
U kostela byla kdysi docela nevyužitá farní zahrada. A teď je to místo pro setkávání, slouží se zde i mše a konají poutě. Místo, které je nabité pozitivní energií nebo klidem, jak chcete. Místo, kde je překrásná křížová cesta i s velkým obrazem Poslední večeře páně. Místo, které stojí za zhlédnutí, posezení a rozjímání.
Elena
Pošlete odkaz na tento článek
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá. Dcera Milušky se provdala do ciziny. V té daleké cizině mají fakt všechno.…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost kombinaci vlaku s kolem a motorce. Auto nemám, ani jsem nikdy neměl, takže…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března výletem na Moravu u příležitosti maminčiných narozenin. Letos už…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka? Hory? Leháro u moře? „Hele, co kdybychom zkusili ten Egypt? Prý je tam…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě nemožné. Ale ukázalo se, že není. Stačilo koupit si u Čedoku zájezd do…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Ve skanzenu Solvayových lomů jsem byl osobně před sedmi lety. Na podkladě informací v měsíčníku ČD pro vás č. 6/2024 a z průběhu srazu…
Hrad z jezera (de Lacu), jinak i Eisenberg shlížel ze svahu Krušných hor již od 14. století, postupem času byl přestavěn na renesanční a…
Panenko skákavá! Mladší generaci možná už toto rčení nic neříká. Nicméně generace naše, seniorská, se s ním s největší pravděpodobností…
Budete-li se léčit v Mariánských lázních nebo pobývat v západních Čechách, neměl by ujít vaší pozornosti turistický cíl, jímž je Klášter…
Na Moravě, nedaleko Uherského Hradiště, leží obec Velehrad. Je to jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. Každoročně se tu…
Ne, opravdu nemusíte krčit čelo údivem nad zdvojeným názvem pozvánky do Ústeckého kraje. Mohly by se vám tvořit zbytečně vrásky. Název…
Do konce mého času pro sebe zbývají ještě dva krásné dny. Dva předchozí jsem vyplnila aktivně, splnila jsem, co jsem si předsevzala a ještě…
Jindřichův Hradec se řadí mezi zajímavá, krásná a hojně vyhledávaná města. Centrum a jeho krásné památky a ještě krásnější zákoutí je lepší…
Tolik toho již bylo napsáno o krásném Českém středohoří. Tento kraj má své stálé obdivovatele, kteří každým rokem vylezou do kopců,…
Už dlouhou dobu jsme plavbu po Baťově kanále plánovali, a když na mě na facebooku "vyskočila" možnost zakoupení jízdenek na vyhlídkou loď,…
Ve svém životě stojím nohama pevně na zemi. Tedy alespoň se snažím. Přesto se občas ráda podívám na svět pěkně z výšky. Nejsem zdaleka sama…
Jistě mi dáte za pravdu, že nejkrásnějším místem na světě je naše krásná vlast. Jsou v ní obsaženy všechny krásy světa: hory i nížiny, lesy…
Na výlet do Lednice jsem se nechala totiž zlákat také. A zlákala jsem k němu také svou kamarádku Vlastu. Na tento výlet mě totiž zlákala…
To se tak někdy stává. Alespoň u mě. Najednou mě chytne toulavá a ze dne na den se rozhodnu, že musím někam vyjet. A už je to tam. Kde? No…
Chtěla bych Vás pozvat k nám do Hostýnských vrchů. Někteří z Vás už mohli přírodu v okolí sv. Hostýna poznat při srazu "íčkařů" v roce 2022…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne