Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

Obsah byl zaměřen proti vládě, komunistické straně, soudnictví apod. a někdy byly koše naplněny i papírovými bankovkami, třeba pětikorunou, na jejímž okraji byla protistátní hesla. Také jsem takovou jednu měl, ale kam se poděla, kdo ví!?

Večer povídá tatínek: “Ráno zajdu na houby, ať máme večer smaženici, maminko.“ Sotva jsem to slyšel, tak jsem se nabídl, že půjdu také. Tatínek nejdřív nechtěl, ale po chvilce se dal přemluvit, když mě povídá: „Ale ráno jdeme brzy. Vstáváme ve 4 hodiny, ještě za šera! Nevím, zda vstaneš?“ Ale já byl rozhodnut a nedal jsem se odradit. Ráno mě taťka vzbudil. Než jsem se ošplíchnul, kde se vzala, tu se vzala maminka. Připravila pro nás namazaný chleba máslem a už jsme šupajdili.

Šli jsme do Seřin, přes strejdova humna a potom mezi poli, odhadem asi tak půl kilometru. Sotva jsme vešli do lesa, už jsme nacházeli podoubáky, křemeňáky, hřiby, lišky a taťka ten byl specialista na ryzce. Snad ani ne za hodinku jsme měli plný košík, a tak tatínek rozhodl, že půjdeme domů a že na zpáteční cestě sebereme ještě pár hub do kapesníku a klobouku.

Po pár krocích, když jsme nabrali směr domů, najedou koukám před sebe a vidím jak tam něco plandá na stromě? Nebylo to pořádně vidět, protože les byl vcelku hustý a ještě jak vycházelo slunce, tak se nešlo pořádně koukat. Volám: “Tatííí, něco jsem našel.“ Taťka byl kousek ode mne a povídá: “Co křičíš, jak na lesy? Počkej, už jdu.“ Když jsme k „tomu“ přišli, povídá táta: “Tak Fančo, to je jeden z těch balonů, co o nich mluví v rádiu. Počkej, nechoď k tomu, já se na to podívám.“

Balon byl celý potrhaný a jeho obsah, kolem bylo plno papírů, nějaký staniol a já nevím, co ještě. Táta se bál, aby třeba něco nebouchlo, protože o tom často mluvili v rádiu. Ale jak sám říkal, to je jenom strašení lidí, aby k tomu nechodili a nedostali se k těm letákům. Tak taťka to celé prohledal, vzal si pár letáků a povídá: “ Tak Františku, byli jsme na houbách a nic jiného jsme tady neviděli, jasný! Nikomu o tom nepovídej. “Dobře,“ povídám, “a to ani mamce nemůžu říct, co jsme našli?" Otec na to: “Řekl jsem nikomu. Mamince o tom povím sám. Hlavně se s tím nechlub, až přijedeme domů z prázdnin před klukama z baráku, ne bo ve škole!“

A tak jsem měl jedno velké tajemství, které jsem opravdu nikomu neřekl. No, a vy už víte, jak to vlastně bylo, když jsme šli na houby a našli balón! Bohužel, fotoaparát jsme na houby nenosili, tak žádným snímkem nemohu posloužit.

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více