Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem se životem spíš vznášela a létala si a ve vzduchu se přece o "křižovatkách" mluvit nedá.
A později, už s oběma nohama na zemi, jsem se asi neřítila po té hlavní silnici za adrenalinovými zážitky a úspěchem, jako mnozí jiní, ale spíš jsem kolem rušné cesty po chodníku kráčela, dobře ten frmol sledovala a když bylo potřeba křižovatku přejít, pořádně jsem se rozhlédla na obě strany. A pak teprve přešla...
Ale směr to byl přímý a žádné "jednou doleva a příště doprava" se nekonalo. Tím pádem tedy ani jednou nahoru a podruhé dolů. Snad to bylo výchovou, nevím, ale nemám rodičům za zlé, že mě nevychovali jinak. Za hlavní, pro život důležité zásady, které nás doma naučili, tedy že se nelže, nekrade a nepodvádí, jsem jim dodnes vděčná.
Zaměstnání jsem taky neměnila tak často, jako je dnes obvyklé. Z toho prvního po škole jsem odešla na mateřskou, z dalšího proto, že jsme se stěhovali do nového bytu. Potom následovala ještě tři, z toho posledního jsem odcházela do důchodu po více než dvaceti letech. Zažila jsem tam roky krásné, ale i ty krušné, když se firmě nedařilo a měnila majitele. Zajímavé bylo, že ačkoli jsem nikdy po vedoucí funkci neprahla, mojí práce si tam cenili a odpovídalo tomu nejenom finanční ohodnocení, ale i hezký vztah s ostatními kolegy.
Celkem nuda, co? I když mně to celé tak nudné nepřišlo, prostě i takhle se dá prožít život. Nemám pocit, že bych něco udělala vyloženě špatně a nejrůznější nástrahy, které pro člověka život nachystal bývají většinou jenom zkouška toho, co dokáže zvládnout.
Ale kdoví, třeba si to vynahradím v příštím životě. Hlavně, abych se nenarodila třeba jako zakletá žába a nemusela někde u potoka čekat, jestli se najde někdo, koho napadne mě políbit. Ovšem horší by byl určitě lední medvěd, tu věčnou zimu, sníh a led bych asi moc dlouho nepřežila...
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první zaměstnání, narození dětí, první maratón? Jo, ty všechny byly důležité a přinesly…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí plno, autobus nejede a nejede. Maminka s asi pětiletou holčičkou stojí…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal…
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování současných seniorů, jejich zesměšňování, odsuzování, pochybování o jasném…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho založil někdy ke konci padesátých let můj děda. Dlouhá léta tam pak vozil ze zahrady…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy nevytratí. Podělím se s vámi se svým otřesným zážitkem z doby, kdy jsem byl ještě v…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem pravidelně trasu Praha – Písek. Jednou nastoupila žena s dítětem, asi pětiletým…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál. Vždy se probouzím a pokorně děkuji nebesům za klidný spánek a za to, že…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem jim známou bajku o lišce a vráně a vzápětí jsem ji zažila na vlastní kůži…
Radost z maličkostí. Hezké téma. Už jen při jeho přečtení nebo vyslovení se začínám usmívat. A napadne mě hned několik maličkostí, které mi…
V dobách mého raného mládí (60. a 70. léta) měl zvláštní křestní jméno málokdo. My holky jsme byly Jany, Jarky, Jitky, Hany, Dany, Mileny,…
„Maruško, seď, ani se nahni, neotáčej se a pro jistotu zavři obě oči,“ požádal jsem naléhavým hlasem svou okulibou cukrárenskou kamarádku,…
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
