Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Donedávna jsem byla éterickou bytostí o nízké hmotnosti. No, donedávna… Řekněme v minulém století a ještě pár let potom, abych si moc nefandila. Dokud jsem měla tu nízkou hmotnost, překonávala jsem určité limity celkem snadno, bylať jsem dvojnásobnou matkou, a to se překonávat prostě musíte. Bydleli jsme v pátém patře starého domu bez výtahu, a tahání tašek i dětí bylo každodenním cvičením socialistické zaměstnané manželky a matky. To se snadno udržovala štíhlá figura! Jak jednou podotkla moje tehdy pětiletá dcera Terezka – slušný lidi bydlej v prvním, maximálně ve druhým patře… přestože jsem byla mladá a štíhlá, limity jsem měla. Byla jsem vytrvalá, ale silou jsem nevládla.
Dnes je to malinko jinak. Mladá už nejsem, ani štíhlá, silou pořád nevládnu a vytrvalost už taky není, co bývala. Zato jsem zatvrzelá. Ačkoliv mám nárok na flákání a nepracování, mně to nedá, a pracuju. V divadle. A zde dennodenně překonávám limity, o nichž jsem si myslela, že je už nepřekonám.
Občas mě zradí vlastní tělo, konkrétně páteř. Ono to tak trochu souvisí i s psychikou; to když mě dožene nedávná minulost. Žiju si spokojeně, a vtom bum! Stalo se, že jsem se dozvěděla, aniž bych o to stála, informace o svém bývalém manželovi... V noci jsem nemohla spát a co horšího, blokly se mi záda, stejně jako když jsem s ním ještě žila. To si můžete stokrát říkat - mám teď krásný život, někde vevnitř je pořád to peklo, v němž jsem dlouho přežívala.
Nakonec pomohly prášky a čas. Paní doktorka mi chtěla napsat lázně, ale to já nechci, tři týdny bez kocoura a divadla jsou příliš velká cena. Doby, kdy jsem byla dvakrát po sobě v lázních, aby mi tam spravili záda a moje duše si odpočinula od toxického manželství aspoň na chvíli, jsou pryč.
Dozvěděla jsem se od kamarádky, že pokud pojedu do lázní, že na takový jako jsem já, ona platí daně, protože kdybych cvičila jako ona, tak jsou moje záda v cajku. Přiznám se, že mě to… zarazilo. Do té doby jsem si bláhově myslela, že lázně platí moje pojišťovna. Budu se nad tím muset zamyslet a cvičit nejen tělo, ale i duši, protože jak se mi do života vkradou vzpomínky, jsem v háji. Tohle ovšem budu kamarádce těžko vysvětlovat…
Když stárne tělo, stárne tak nějak komplexně. Toho jsem si plně vědoma, ovšem v divadle to naštěstí neplatí. Jakmile vlezu do divadla, zapomenu, že mi je tolik, kolik mi je. V půl osmé začne představení a přes to nejede vlak.
Kromě rekvizit a kostýmů jsem byla i inspicientkou. Měla jsem vysílačku a zodpovídala za to, že před třetím zvoněním jsou herci tam, kde mají být.
Hráli jsme představení Pět za jednu. Všechno připravené, z kostymérky a rekvizitářky jsem se proměnila v inspicientku.
Odsouhlasila jsem první a za chvíli i druhé zvonění.
„Zuzko, já nemám boty!“ Jedna z hereček přede mnou stála bosá. Za chvíli má jít na jeviště! Průšvih!!
„Já už vím, jsou v Čapkovi!“ No jo, měla pravdu. V botách hrála v jiné hře, v níž jednou alternovala.
Pozastavila jsem třetí zvonění a stála před prakticky neřešitelným problémem. Boty pro třináct herců do hry Čapek jsou všechny ve veliké bedně na polici u stropu. Není jich tam jen třináct párů, ale mnohem víc, protože herci hrají v několika převlecích a někteří i v několika rolích. Bedna, kterou normálně ani neunesu, a dolů i nahoru ji dávají mnohem silnější jedinci.
Vylezla jsem na židli, pod sebe přesunula žehlicí prkno a zhluboka se nadechla. Buď to zvládnu, nebo mi bedna vymkne ruce, nebo mi spadne na hlavu a budu mít po starosti. Navždy. A tu se stalo, že jsem překonala veškeré své hranice. Bednu jsem vzala a sundala na žehlicí prkno. Kupodivu vydrželo a já taky. Vyhrabala jsem boty, herečka si je ve vteřině obula, zaznělo třetí zvonění a hra začala.
Na noc jsem si musela vzít prášek, přece jenom mě bolely ruce i kyčle jako čert, ale já jsem zjistila, že když není vyhnutí, objevíte v sobě netušenou sílu a vy překonáte sami sebe. Každopádně jsem rozdělila boty do dvou beden a zatraceně dobře si pamatovala, že jedny z nich občas hrají ve dvou hrách...
Tohle je ovšem minulost. Záda řekla dost a já musela přehodnotit práci v divadle. Dnes jsem uvaděčka, inspektorka jeviště, šatnářka a pokladní. Samozřejmě, ne všechno najednou, naštěstí je nás víc. Pořád ale platí, že jakmile překročím práh divadla, zapomenu na věk, bolest i trápení.
Pošlete odkaz na tento článek
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla…
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu. Začalo to letem v balóně, následovalo pilotování sportovního letadla (4x),…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o nejlepším dárku uplynulého roku, který mne potkal. Mám jasno.
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se vehementně přihlásilo o slovo. Po hodně dlouhé době opět sedím u stolu před…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí záhady. Přijde mi, že ona mista mají jistou magii. Jak jinak si vysvětlit…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z dálky vítá vůní čokolády. Na pultě různé druhy pralinek, ve skleněné vitríně…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát. Hltal i slečnu, která seděla naproti němu. Hltal jí…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí být vůbec nudné. Pokud není po ruce kniha, časopis, nabitý mobil, lze onen zdánlivě…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a každý z nás si může představit pod nimi něco jiného. Nemohu tvrdit, že se…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi…
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii, knihovně či archivu je odborník (též nazývaný kurátor), který se stará o…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde. Potřebujete bezodkladně…
Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou…
Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít předvánoční shon a něco koupit k Vánocům. Ještě se stačila svěřit, že jí…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické? Asi jsem…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho dalších zážitků, které nás, vás, mě, čekají i v příštím roce. Vždyť proto si…
Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z našeho roku. Přestože to byl nejkratší měsíc, zdál se být zdlouhavý.
Babi, vyfotíme se. Tato věta u nás zní často. V poslední době mám pocit, že naše rodina nedělá nic jiného, než že se fotíme. Leze mi to na…
Opět se s pokorou vracím k proustovskému seznamu třiceti pěti otázek, směrovaných k hlavním postavám jeho knih. Jednou z nich byla i tato…
„Pustíte mě tam?“ optala se mě nakrátko ostříhaná mladá dívka tak středoškolského věku a ukázala na volné místo u okýnka dvousedačky v…
Jako ještě aktivní učitelka jsem se svých žáků na základní škole, i studentů na gymnáziu, po prázdninách nebo i svátcích či víkendech ptala…
Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem. Celý svůj život jsem…
Za půl roku zhubnu dvacet kilo. Za rok se naučím perfektně anglicky. Až nastoupím do penze, začnu každý den hodinu cvičit. Náročné úkoly…
Co jsme v končícím roce zažili hezkého? Jaké zajímavé lidi jsme potkali? Jaké místo nás okouzlilo? Otázky týkající se toho, co bylo hezké,…
Někdo mě potřebuje. Můžu někomu pomoct. Udělala jsem dnes dobrou věc. Kdo si říká podobné věty, zvládá lépe nástrahy, které přináší život…
Psychologové začali používat výraz „ne-růst“. Označuje pocit mnoha lidí, že je společnost nyní neustále tlačí k výkonům, k porovnávání se s…
Na našich webových stránkách se objevují články toho typu, jakoby seniory do aktivity někdo nutil. Musíš sportovat, hýbat se a tak dál. Oni…
Když se řekne osobní rozvoj, většinou si představíme mladší lidi. Mladé dospělé, kteří chtějí lépe poznat sami sebe, posílit své sebevědomí…
Užiju si život, budu teď hodně cestovat. To jsou přání mnoha žen vyššího věku. Jenže nemálo z nich je singl nebo jejich muži zrovna výletům…
Jednou do roka lázně s přáteli, jeden týden s kamarádkou u moře, jednou společné setkání na chatě s bývalými spolužáky, v den výročí…
Přestali jsme se náhodně setkávat. Náš život je organizovaný, schůzky jsou předem domluvené. Pryč je doba, kdy lidé vyšli na náměstí, na…
Kto by netúžil po dlhom živote? Ibaže dôležitejšie, ako dlhovekosť je prežiť roky života v dobrom zdraví. Ako na to? „Vezmime zdravie do…
Čím se baví senioři? Co jednotlivec, to jiné zájmy, jiné koníčky, ale přesto si myslím, že zde na i60 máme mnoho společného. Cestování,…
Pracuj na tom, abys byl lepší. To je věta, která se nyní objevuje v médiích, na internetu velmi často. Ale co si pod pojmem „být lepší“…
Nikdo z nás neví, co ho čeká v letošním roce 2026. Znáte to pořekadlo: "Člověk míní, Pán Bůh mění". Článek by se měl proto raději jmenovat,…
Měsíc březen se za několik dní bude s námi loučit, aby uvolnil místo svému nástupci dubnu. Březen je ve znamení prvního jarního dne, jarní…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne