Život mě nechce přestat zkoušet. Nebo? Dva dny po návratu z lázní jsem chytla enormně silný zánět močových cest. Je to moje obvyklá nemoc, velmi často se mi opakuje. Teď ale to bylo extrémní. Bolestí jsem křičela jako zraněná doga. Mimo to mám takové tušení, že jsem do lázní jela příliš brzy po léčbě. 5. března skončila poslední terapie a já nastoupila 15.října. Reakce na některé procedury byly velmi rozporuplné. Zejména po pobytu v bazéně a vanových koupelích jsem byla dost grogy.
Dnes jsem tam, kde jsem byla v březnu. Velmi pomalu vstávám "z popela". Moje psychika víří jako tornádo a mám co dělat, abych to zvládla. Co mě nezabije to mě posílí? Uvidíme.
Olgo, se mnou už dvacet let laškuje nejen moje srdce. Zatím se stále přesvědčuji, že co mě nezabije, to mě posílí, i když fyzických sil ubývá. Každou hezkou chvilku si vychutnávám jako bonus za to, že žiji s Damoklovým mečem nad hlavou a nehroutím se z toho. Přeji vám jen to nejlepší do posledních dnů letošního roku i pro všechny dny toho příštího.
Paní Olgo, chce to trpělivost. Taky jsem ji po nemoci neměla, všechno se ale pomalu vrátilo k normálu. Přeji hodně zdraví a šťastných chvil do nového roku!!
Libuše Křapová
