Neviditelné sochy Jaume Plensa i Suñé

Přiznám se, že ještě v říjnu loňského roku jsem o tomto katalánském výtvarníkovi a sochaři, narozeném v srpnu 1955 v Barceloně, neměla ani tušení. Na jeho instalaci Mirall (Zrcadlo) jsem narazila čirou náhodou při svém podzimním pokulhávání po Palma de Mallorca.

Jaume Plensa 2015, wikipedie

Tato, pro mě překvapivě něžná výstava, na níž je vstup zdarma, je až do poloviny února 2025 umístěna v Palmě na Placa Lljota v sídle Kulturního centra & Galerie umění Sa Ljota. Budova, která byla postavená v 15. století Guillem Sagrera, vypadá tak trochu jako hrad a kostel dohromady. Je považovaná za jednu z nejkrásnějších světských gotických památek ve Španělsku. Jaume Plensa je třetím umělcem, který zde od roku 2023 vystavuje svá díla.

002-neviditelne-sochy-jaume-plensa-sa-ljota-20241013-161234.jpg

Galerie Sa Lljota, foto Alena Velková

Vnitřní prostor galerie vyplňují „pouze“ dvě Plensovy vznášející se monumentální, ale zároveň až éterické sedmimetrové sochy, vyvolávající dojem, že jsou nadpozemské, vyrobené z nepolapitelné pavučiny. Ve skutečnosti jsou z nerezové oceli.

Invisible Laura a Invisible Rui Rui jsou obráceny obličeji k sobě a nabádají nás k tichu. Při pohledu na ně jsem měla pocit, že se stávám jejich součástí. A o to autorovi šlo: propojit vnitřní prostor a okolní venkovní svět, propojit starou architekturu a současné umění: "Je to projekt, ve kterém reflektuji duality světa. Dualitu těla a stínu, dne a noci, radosti a bolesti. Dualita všech našich snů stále čeká na to, až se zhmotní v odrazu zrcadla," uvádí umělec, kterého k dílu, jak jsem vyrozuměla, inspiroval i římský bůh Janus. "Janus byl božstvem se dvěma tvářemi: jednou hledící do minulosti a druhou do budoucnosti."

Foto Alena Velková

I když sice nevím, která ze soch je Laura, a která je Rui Rui, jedno vím jistě, že Jaume Plensa je jedním z nejzajímavějších sochařů současnosti, jehož tvorba stojí za vidění. Mnohé jeho objekty nalezly své trvalé místo na veřejných prostranstvích např. ve Španělsku, Francii, Japonsku, Anglii, Koreji, Německu, Kanadě, Holandsku a Spojených státech. Další lze spatřit na výstavách. Zjistila jsem, že letos, právě teď, probíhají ještě další dvě:

Musée de Valence - Art et Archéologie ve Francii uvádí do poloviny dubna kolem šedesáti umělcových děl na výstavě nazvané „Être là“, která je koncipována jako poetická cesta jeho kresbami, grafikou a sochami z bronzu, alabastru či oceli, které vznikly v posledních třiceti letech.

Foto official website: Jaume Plensa, www.museedevalence.fr

Dalších patnáct objektů mapujících Plensovu tvorbu od počátku 90. let minulého století do současnosti je možné spatřit až do začátku května na výstavě „Materia Interior“ v Espacio Fundación Telefónica v Madridu.

Foto official website: Jaume Plensa, espacio.fundaciontelefonica.com

Pro zajímavost ještě uvádím, že jednu jeho sochu pod názvem We bylo možné vidět i v Praze na náměstí Jana Palacha, kde byla umístěna během českého předsednictví EU v roce 2009. Byla vyřezaná laserem z kartáčované oceli, měřila 5 metrů a vážila 2700 kilogramů. Představovala tělo sedícího člověka vytvořené z písmen a znaků nejrůznějších jazyků. Abecedu využil Plensa jako metaforu, kterou chtěl vyjádřit svoji víru v mír a absolutní porozumění mezi všemi národy na celém světě: "Namixoval jsem písmena a znaky z celkem osmi zemí a kultur: latiny, hebrejštiny, arabštiny, ruštiny, hindštiny, řečtiny, čínštiny a japonštiny. Socha se jmenuje My a je to vlastně taková romantická představa, že jednoho dne budeme všichni jednotní. Jednou nebudou žádné hranice, jedinci nebudou rozlišovat, jaké jsou národnosti, protože budou především příslušníci lidstva.“

Hezké, že? Tak uvidíme…

009-neviditelne-sochy-jaume-plensa-praha2009-foto-karlosik.jpg