Blue Monday

V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední holčičí. To už pak budu kluk? Je pravda, že když jsem si šla večer lehnout, tak jsem si zrovna říkala, že to snad ani není možné, že už jsem tak stará, vždyť si připadám jako holka,

Ne teda úplně, ale když se nevidím, tak je to docela dobrý. Se zrcadlem už moc kamarádka nejsem, ale vždyť se bez něj docela klidně obejdu. To asi dělá ta, ve stáří se zákonitě zvyšující, hladina mužských hormonů, co mi při pohledu do zrcadla kazí dojem...

Úplně první, kdo mi k narozeninám popřál, teda poslal blahopřání, byla bývalá snacha s Aničkou. Přišlo to ještě, když jsem ležela v posteli. Hmm, to jsem teda nečekala...

Ale dědeček mě taky docela překvapil. Popřál mi hned ráno a k tomu řekl, že dárek mám v troubě. A byla tam husička, kterou nasolenou a nakmínovanou zapnul o půlnoci na pomalé pečení. Na mě zbylo, abych uvařila z drobů nudlovou polívku a k husičce kastrol červeného zelí a mísu bramborových knedlíků.

Tak jsem nejdříve dala vařit polívku, potom udělala chlebíčky a nakrájela den předem upečené dortíky - větrníky. A dál následovalo zelí a nakonec knedlíky, na které mi dědeček uvařil brambory už včera. Po slití sádla z pekáče jsem z vypečené šťávy a v huse upečených jablíček ještě udělala "sós" a už jsme mohli obědvat. A nacpali jsme se tak, jako už dlouho ne. Většinou se řídím tím, že jíst se má jen do polosyta, ale když to byl narozeninový oběd... Bylo to vážně moc dobré. Uff, naštěstí jsem to zvládla, dokonce i bez fernetu. Večer jsem si ale dala dva panáky zelené.

Druhý den po ránu mrzlo a všude byla omrzlice. A navíc to byl ten nejdepresivnější den roku - Blue Monday. No to asi mají, ti co to na třetí pondělí v roce stanovili, pravdu. A já z toho dne ještě kvůli té včerejší huse strávila spoustu času na oné místnůstce...
Ale slepičky se, deprese nedeprese, činily a snesly šest vajec. To je v lednu, od osmi slepiček, u kterých si ale myslím, že ty dvě nejstarší už toho asi moc nenesou, docela úspěch. Ohledávat je teda nebudu, to vážně ne. To bych nemohla.

Ach jo, inaugurační projev nového amerického prezidenta mi pak odpoledne tu depresi jenom potvrdil... Jediná jiskřička rozumu v té nabubřelosti bylo ujištění, že od teď budou v Americe existovat jen dvě pohlaví. Já to beru, ale co všichni ti, co si dali s tím svým novým pohlavím tolik práce, už jenom třeba s jeho pojmenováním? Těm se to teda rozhodně líbit nebude...

Blue Monday

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více