Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú tvár, bolo ich iba pár... Ten zlodej čas mi lásku vzal...
Bolestně smutná píseň Ten zlodej čas z posledního alba Hany Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém není u nás zdaleka tak známá jako její šansony z 60. a 70.let a už vůbec ne jako tvorba s Hapkou a Horáčkem z konce 80.let.
Přesto se mi právě tato píseň vybavila, když jsem se před čtyřmi lety, 23. 3. 2021 dozvěděla, že Hana Hegerová odešla do pěveckého nebe, kde již na ní čekají (mimo jiných) její parťáci z Kdyby tisíc klarinetů a Petr Hapka, pro kterého byla Levandulová.
Píseň Lea Ferré Avec le temps, kterou nádhernou básnickou slovenštinou otextoval Lubomír Feldek a nazval ji Ten zlodej čas vypočítává všechny životní ztráty, hlavně ztráty blízkých, lásky a dítěte v sobě samém... Ano, ta skutečnost, že zloděj čas na nikoho z nás nezapomene, je jediná jistota našich životů.
Hana Hegerová patřila k českému a slovenskému národnímu hudebnímu pokladu a já si ji pamatuji od doby, kdy jsem začala hudbu vnímat. Když v šedesátých letech spolu s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou řádili na černobílé televizní obrazovce v písni Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku..., byla jsem z toho jako malá holka u vytržení.
Když v roce 1968 zpívala Kázání v kapli Betlémské, nemohl nikdo pochybovat, o čem to je.
A v polovině 70.let, v době tuhé normalizace, kdy moji beatoví zpěváci byli ostříháni a pokořeni účastí na Festivalu politické písně v Sokolově a v rádiu se nedalo téměř nic poslouchat, byly to její krásné písně, které jsem si na vinylu přehrávala stále dokola. Bože můj, já chci zpět, Maestro tango, Surabaya Johny, Lásko prokletá, Milord a další a další, všechny zazpívané s citem a vášní, jakých byla schopna jen ona.
Tak si na ni zavzpomínejme, patřila a bude patřit do našich životů, ten můj byl díky ní určitě bohatší.
Prolajdačená hudebka mi dala nedokončené základní klavírní vzdělání. Přesto mi hudba vstoupila do cesty v podobě aktivního muzikanta,…
Jaromír Šiša
Podblanicko - malebný kraji ve středních Čechách, jehož dominantou je tajemná hora Blaník, ukrývající bájné rytíře. Kraj s krásnou přírodou…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
Přestože mám interprety z devadesátek ráda, když jsem se dočetla o přípravách vzpomínkového koncertu na slavné představení muzikálu Jesus…
Málokdo na území východního bloku zažil to, co on, velkou slávu, kterou pár let po jeho smrti následovalo absolutní zatracení. Znali jsme…
Soutěži jsme kdysi říkali Eurovize. Dnes je to Eurovision Song Contest. Dívám se skoro každý rok. Asi s nadějí, že se dočkám zázraku a bude…
Malý drobek velikostí, ale dnes již dosti rozšířený takřka ve všech zemích. Jak šly roky, tak přívalové vlny jeho popularity zaplavovaly…
Ano. Tento druh ohrožení opravdu reálně existuje! Poslední dobou se zkratka UAS vyskytuje čím dál tím častěji v článcích ze zahraničních…
Každá lidská umělecká a kulturní činnost, aktivně konaná nebo zprostředkovaná, ať už si to uvědomujeme či nikoliv, nás propojuje s Bohem,…
Jihočeské Holašovice, proslulé selským barokem, jsem poprvé navštívila před pěti lety. Poměrně klidná vesnička je od roku 1998 zapsána na…
Jedinečné spojení dvou výrazných hudebních osobností česko-slovenské písničkářské scény Juraje Hnilici a Kaczi přináší již za pár dní…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili,…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém Československu neobešel bez masových průvodů. Dnes si ho jen jako Svátek práce…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v roce 1974 opustily naší Střední průmyslovou školu oděvní a rozlétly se do všech koutů…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo lidstvem, každou chvíli se něco nachomejtne; tu mor, tu chřipka, tu virus. To…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z těch původních něco pamatuji i já. Teď po rekonstrukci se mi vybavují…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a dědečkem v malé vesničce u Příbrami. O těch jsem už ale napsala článek Prázdniny na…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a kocour v domě. Málo si už pamatuji na drobného, černého, ale velmi…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A taky první tajně vykouřenou cigaretou.
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych pouze doplnila kaleidoskop doby o střípky, které uvízly v paměti jedné…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Hokejová tipovačka
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Ano, je to úchvatné
2
67 %
-
Docela jo
1
33 %
-
Nevím, zvykám si
0
0 %
-
Moc ne
0
0 %
-
Je to hnus!
0
0 %
Jarkovská 5, 153 00 Praha 5
(+420) 603 242 494
i60@i60.cz
