Dopis mému zesnulému manželovi

Můj milovaný,

zdravím, a jsem ráda, že mám tu možnost Ti napsat. Mám toho na srdci tolik, že nevím, z které strany začít. Už je to více než 3/4 roku, co jsi nás opustil. Já se ale nemůžu z toho vzpamatovat, a učím se určité samotě, kterou, jak víš, bytostně nesnáším. Snad mě utěší aspoň to, že Tebe už nic nebolí, či netrápí. Ale ani to nevím jistě, protože o životě "potom" nic nevím, jen si snad můžu namlouvat, že jsi někde nablízku a že nás všechny vidíš, a víš, co se u nás děje. Kéž by to tak bylo, snadněji by se mi žilo.

Musím Ti ale napsat, že rodina moc a moc na Tebe vzpomíná, nejvíce asi Tvoji velcí vnuci, byl jsi jim opravdovým dědou, ti čtyři kluci, dnes už dospělí, Tě prostě milovali. Předevčírem jsem byla na hřbitově, byla tam i Tvá fešanda, naše pravnučka s malým bráškou, i ta na Tebe vzpomíná. Malý ještě neví, o co jde, ale Emmičce se lehce přizpůsobuje. Děti také na Tebe myslí, vím to jistě, a všem nám chybíš.

A pak jsem tu já, ubrečená stará ženská, která neví, kudy kam, chybíš mi na každém kroku, Tvoje věci mi Tě připomínají, některé doma nosím, abych Ti byla blíže. Nejradši mám Tvé domácí tepláky, které mně hřejí tak, že si můžu myslet, že jsi je pro mě předehřál. Možná je to dětinské a naivní, ale já si tak pomáhám, abych se nezbláznila. Děti i vnuci se snaží mi pomoci, když jsem s nimi, nedávám najevo svou velkou bolest, ale oni všichni to dobře ví, co jsi pro mě znamenal. Chtěla bych Ti poděkovat za náš společný život, za nádherné mládí, a také krásné stáří, potom už přišly jen nemoce a bolesti, a já se moc snažila Ti pomoci. Ty, bývalý sportovec, jsi se svou vůli dostal z mnoha problémů, což jsem oceňovala. Čtyři roky po nemocnicích a další čtyři doma s určitým omezením. Pořád jsem věřila, že to tak nenecháš, že budeš zase bojovat, ale už jsi neměl sil, musel jsi do nemocnice, ještě dvakrát jsme za Tebou byli, ale už jsi nás nebral na vědomí. A pak někdo těsně před půlnocí nám zavolal, že už není návratu...

Ještě něco, vše, co mezi námi bylo nevyřešeno, na to jsem zapomněla, jen vůně a příchuť Tvé lásky mi tu zůstala, nezapomenu lásko moje jediná, zůstal jsi navždy mým opravdovým chlapem...děkuji Ti.

Dopis mému zesnulému manželovi

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více