Sabah – Malajsie na Borneu (téměř) bez Malajců

Malajci tvoří v Sabahu pouze velmi malou část z přibližně 3,5 milionu jeho obyvatel. Toto území se nachází v severní části ostrova Borneo (neboli Kalimantan) a je součástí Malajsie.

V minulosti byla určitá část Sabahu pod vlivem sousedního sultanátu Brunej. Koncem 19. století se Sabah stal britským protektorátem a nakonec se v roce 1963 připojil k Malajsii.

V hlavním městě Sabahu Kota Kinabalu jsme přistáli v létě roku 2019 společně s neteří Eliškou. Bylo to součástí delší cesty, v jejímž průběhu jsme rovněž navštívili Brunej, indonéské ostrovy Bali a Lombok a Darwin v severní Austrálii. Eliška tak s námi poznala již čtyři kontinenty. To jistě ovlivnilo její další život.

Sabah je často označován jako „Negeri Di Bawah Bayu“, což v malajštině znamená „Země v závětří“. Tato přezdívka odráží jeho zeměpisnou polohu. Sabah totiž leží těsně pod pásmem tajfunů, a je tak ušetřen častých tropických bouří. V této části Malajsie žije celá řada etnických skupin. Nejpočetnější jsou Kadazan-Dusun, kteří tvoří přibližně 30 % obyvatelstva. Pozoruhodným národem jsou Bajau, často označováni jako „mořští nomádi“. V souladu s tradicemi svých předků dodnes žijí na obytných člunech nebo v domech na kůlech postavených nad korálovými útesy. Jsou proslulí svými výjimečnými potápěčskými a rybářskými dovednostmi. Jejich pouto s oceánem je tak silné, že mnozí Bajau jen zřídkakdy vystoupí na pevninu. Murut patří mezi horské kmeny. Ekonomicky jsou významní Číňané, kteří představují zhruba 9% obyvatelstva Sabahu. Malajců je pouze 5,7%. Přesto je malajština mezi obyvateli Sabahu značně rozšířená, včetně čínské komunity. Jedná se o úřední jazyk Malajsie, takže v ní probíhá výuka ve školách. Všechny etnické skupiny v Sabahu však hovoří také svými rodnými jazyky nebo dialekty.

Byli jsme ubytováni v apartmánu v Kota Kinabalu. Majitelem byl Číňan, snažil se nám ve všem pomáhat, ale nezabránil obrovské havárii v dodávce vody. Druhého dne ráno jsme z okna pozorovali podivný ruch v prostoru před vysokou budovou, kde se nacházel náš byt. Manžel sjel výtahem dolů a vrátil se s neblahou zprávou. Dodávka vody je přerušena a nikdo neví, kdy bude obnovena. Zavolali jsme čínského ubytovatele, ale ten pouze bezmocně rozhazoval rukama. Večer voda na chvíli začala téct, ale netrvalo dlouho a vodovodní kohoutky opět vyschly. Takto to bylo po celou dobu našeho pobytu. Číňan byl upřímně nešťastný. Jako odškodnění nám přinesl mísu tropického ovoce a sehnal nám kvalitní auto s řidičem, takže jsme většinu času trávili mimo apartmán.

Pohled na město z našeho apartmánu

Město Kota Kinabalu, dříve známé jako Jesselton, bylo založeno v roce 1882 britskou společností North Borneo Chartered Company. Oficiálně však získalo status města až 2. února 2000. Je to tudíž dost moderní město. Mezi jeho několik málo pamětihodností patří Atkinsonova hodinová věž postavená v roce 1902, ze které je hezký výhled na město. Pláž Tanjung Aru je proslulá svým bílým pískem a nádhernými západy slunce. Ve městě se nachází i mešita ve stylu moderní islámské architektury. Věž Tun Mustapha je třicetipatrová futuristicky řešená budova. Na rušné tržnici Gaya lze koupit různé rukodělné předměty a ochutnat místní speciality. Nás nejvíce lákala právě možnost potěšit naše chuťové pohárky. Na tržišti byly kromě čínských jídel nabízeny rovněž pokrmy jiných etnických skupin.

V největší čínské restauraci na tržišti Gaya

Kota Kinabalu je proslulé svými čerstvými mořskými plody. V restauracích lze ochutnat krevety, kraby a grilované ryby. Ambuyat je tradiční pokrm ze ságové mouky, který se obvykle podává s pikantní kyselou omáčkou. Jedná se o specialitu národa Kadazan-Dusun. Hinava je další tradiční pokrm ze syrové ryby marinované v limetce, zázvoru a šalotce. Ngiu Chap se nazývá hustá hovězí polévka podávaná s nudlemi nebo rýží. Roti cobra představuje kuřecí nebo hovězí kari, často doplněné volským okem. Z ovoce nám nejvíce chutnal rambutan neboli “vlasatec” (rambut znamená v malajštině “vlasy”).

Rambutan

Na tržišti Gaya

Kromě tržiště jsme místní speciality ochutnávali také v blízkosti přístavu.

Vlahá sprška v Kota Kinabalu dovnitř restaurace nikoho nezažene

Nedaleko se rovněž nachází trajektový terminál Jesselton Point, který je vstupní branou do mořského parku Tunku Abdul Rahman. Právě odtud jsme se vypravili na jednodenní výlet na ostrov Gaya. V ceně jízdenky byl i oběd v rezortu "Bungaraya". Jeho název znamená v malajštině „sváteční květina“, která symbolizuje jednotu země, v níž kromě Malajců, Číňanů a Indů žije spousta dalších etnických skupin. Pětilistá struktura zářivě červených okvětních lístků tohoto ibišku (Hibiscus rosa-sinensis) odpovídá zásadám malajské národní filozofie Rukun Negara. Po vyplutí se nám naskýtal pohled na vzdalující se město.

Po půl hodině klidné plavby jsme již přistávali na molu na ostrově Gaya.

Rezort byl luxuxní a téměř prázdný. Leží v zátoce lemované pláží se zlatavým pískem, kterou jsme měli téměř sami pro sebe.

Oběd v prázdné restauraci byl chutný, obsluha na nejvyšší úrovni.

Manžel si po obědě šel zaplavat a Eliška ovládla zátoku na “paddleboardu”. Jedná se o plochou vztlakovou desku, na které sportovec stojí nebo klečí a pomocí pádla se pohybuje na hladině vody.

Já jsem se kochala pohledem na moře, zpěvem ptáků a vůní květů. V polovině odpoledne jsme se s několika dalšími turisty zúčastnili procházky s průvodcem do nedalekého pralesa. Místy jsme šli po vratkých můstcích visících nad stromy.

Národní květ Malajsie - Bungaraya (ibišek)

Na ostrově Borneo leží ještě jeden stát Malajsie - Sarawak. Sabah s ním však nemá přímou pozemní hranici, neboť oba tyto malajské státy odděluje území Bruneje, které leží mezi nimi. Kdo chce cestovat mezi Sabahem a Sarawakem po souši, musí projet Brunejí. A to hned dvakrát. Brunej se totiž skládá ze dvou částí, které spolu nesousedí. Mezi nimi je pruh země patřící Sabahu.

The Tip of Borneo (v doslovném překladu "špička Bornea") je nejsevernější cíp Bornea, kde se Jihočínské moře setkává se Suluským mořem. V jazyce etnické skupiny Rungus se tato geografická dominanta nazývá Tanjung Simpang Mengayau, což znamená cosi jako „cesta na bitevní pole“. V minulosti zde totiž docházelo ke střetům s piráty, takže se na tomto místě nacházelo strážní stanoviště varující místní obyvatele před pirátskými nájezdy. Dnes sem jezdí spíše turisté, kteří obdivují úchvatné výhledy, nedotčené pláže a členité skalnaté pobřeží. I my jsme se zastavili před památníkem s glóbusem.

Cestou na nejsevernější bod Bornea

Nejsevernější cíp Bornea

Podařilo se nám navštívit jednu z vesnic etnické skupiny Rungus. Příslušníci tohoto kmene sice již v současné době většinou žijí modernějším způsobem života, nicméně udržují si rovněž svoje zvyky a tradice. V navštívené vesnici nás s nimi za skrovný poplatek seznámili. Otec se synem nás provedli takzvaným "dlouhým" domem. Tyto domy jsou v místním jazyce označovány jako "vinataang". Na rozdíl od vysokých dlouhých domů jiných etnických skupin z Bornea jsou domy kmene Rungus obvykle postaveny pouze zhruba metr nad zemí. K jejich stavbě jsou použity přírodní materiály, jako je bambus, dřevo a palmové listy. Domy mají stěny skloněné ven a nízké střechy. Bydlí zde několik rodin, každá z nich má však své vlastní obydlí. Uprostřed domu je společný prostor, jež slouží pro setkávání a společné činnosti. V těchto dlouhých domech se rovněž odehrávaly náboženské obřady a oslavy. Očividně jsme byli svědky přechodu mezi dvěma světy těchto původních obyvatel Bornea. Některé místnosti námi navštíveného domu byly stále obývány především staršími lidmi, zatímco mládež se již přizpůsobila modernímu stylu života. Rungus i nadále mluví svým jazykem, ovšem ovládají i malajštinu a někteří i angličtinu.

Do Sabahu jsme přicestovali především s cílem vidět horu Kinabalu, malajsky Gunung Kinabalu. Jedná se o nejvyšší vrchol Malajsie a Bornea ležící v nadmořské výšce 4 095 metrů. Je součástí národního parku Kinabalu zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO.

Tato majestátní hora je proslulá svou neuvěřitelnou biologickou rozmanitostí, neboť hostí tisíce druhů rostlin, stovky druhů ptáků a množství savců. Mezi její jedinečnou flóru patří rafflesie, největší květina na světě, a různé orchideje. Hora má kulturní význam pro domorodé kmeny Kadazan-Dusunů, kteří ji považují za posvátné místo odpočinku svých předků. Výstup na horu Kinabalu je oblíbenou aktivitou, avšak vrchol Low's Peak je dostupný pouze pro osoby s dobrou fyzickou kondicí, mezi které rozhodně nepatříme.

Trasa výstupu na vrchol Gunung Kinabalu

Museli jsme se proto spokojit s kratším výletem na úpatí Kinabalu. Stezka byla mokrá a blátivá.

Nedovedli jsme si představit, že bychom měli absolvovat výstup až na vrchol, který trvá obvykle dva dny a jednu noc. Trek začíná u brány Timpohon a stoupá se asi šest kilometrů k horské chatě Laban Rata. Tato část výstupu údajně trvá 4 až 7 hodin. Výstup na vrchol začíná druhý den brzy ráno již kolem druhé hodiny, aby se stihl východ slunce na vrcholu Low's Peak. Tento závěrečný úsek trvá asi 3 až 4 hodiny. Následuje sestup zpět do Laban Rata na snídani a pak se pokračuje dolů na základnu, což může trvat dalších 4 až 6 hodin. Krátce řečeno, nic pro nás. Nemáme však pocit, že bychom byli ošizeni. Viděli jsme totiž fascinující masožravé rostliny, které v národním parku Kinabalu dost běžně rostou. Džbánovité rostliny z rodu Nepenthes se vyvinuly tak, aby se jim dařilo v půdě chudé na živiny. Chytají a tráví hmyz a další drobné živočichy. Odrůda Nepenthes rajah vytváří obrovské džbány, které pojmou až 3,5 litru tekutiny. Příležitostně uloví rovněž malé obratlovce, jako jsou žáby, a dokonce i krysy. Kromě masožravých rostlin ani na této krátké procházce na úpatí hory Kinabalu nechyběly krásně barevné květy.

Masožravá rostlina

Na rozdíl od jiných výletů v Sabahu jsme k hoře Kinabalu jeli s Malajcem, který s sebou vzal i svého syna. Ukázalo se, že chlapec se učí japonsky. Byl do cizích jazyků zapálený stejně jako můj manžel. Oba si celou cestu povídali pouze japonsky. Mládenec se učil japonštinu, neboť četl manga a později chtěl jít do Japonska pracovat. Zdálo se, že je velmi cílevědomý. S oběma Malajci jsme se velmi srdečně rozloučili. Následující den jsme odletěli do Bruneje. Eliška si cestu bezpochyby užívala.

Rozloučení se Sabahem

Sabah – Malajsie na Borneu (téměř) bez Malajců

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více