Jak jsem odchoval dvě holoubata

V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic podobného vůbec nenapadlo. Ale… Letos na začátku března přišla velká zkouška.

Pozoroval jsem, že na terasu, která byla stále v zimní verzi, nalétává párek holubů. A 6.3.2025 jsem uviděl v koutku za dveřmi na terasu v odstaveném truhlíku, kde se vždy uchytily maximálně náletové rostliny, že se tam usadila holubice. A seděla a seděla a holub jí tam přinášel v zobáčku tenké proutky a společně stavěli hnízdo. A najednou po šesti dnech, tj. 11.3.2025, vidím, že v hnízdě jsou dvě vajíčka (viz obr. 1 za článkem). První myšlenka byla vyhodit je. Ale probudil se ve mně dávný cit přírodovědce (již na střední škole jsem měl přírodovědnou specializaci a na Karlově universitě jsem vystudoval Přírodovědeckou fakultu, i když to byla fyzikální chemie), a tak jsem se rozhodl pozorovat, co se bude dít dále. Našel jsem si stránky, jak dlouho holub sedí na vejcích a jak dlouho trvá, než holoubata opustí hnízdo a odletí (viz první odkaz za článkem). Ten maximálně měsíc a kousek jsem se rozhodl pozorování věnovat. Zvláště když stůl v bytě, u něhož snídám, obědvám a večeřím, má výhled rovnou na terasu.

A dělo se… Holubi se v sezení na vejcích pravidelně střídali, ať byla zima a mráz nebo ne. Podařilo se mně nafotit holubici, jak přilétla na parapet a opatrně šla k truhlíku usadit se na vejce (obr. 2 až 7). Holub byl plašan a můj sebemenší pohyb u stolu ho vždy odradil a odlétl. Pak jsem byl týden na zájezdu, tedy mimo byt, a tak jsem požádal dceru, aby dohlížela na vývoj a podávala hlášení. Ona našla někde zbytek zrní pro papoušky, které kdysi chovala, a sedícím holubům ho trochu přisypávala. Do dvou dnů po návratu ze zájezdu koukám a v truhlíku vidím dvě malé žluté chlupaté kouličky. Hurá, stihl jsem to! Holoubátka se vylíhla zřejmě 25.3.2025 odpoledne (obr. 8). Výraznější na kouličkách byly akorát zobáčky. A tím odstartovalo sledování vývoje holoubátek, která většinu času pod sebou skrývala a krmila holubice či holub. Zejména plašan holub vždy čekal na parapetu terasy na vhodný čas na krmení, aby vystřídal sedící holubici (obr. 9). Dorozumívali se spolu specifickým vrkáním. Bylo neskutečné, jak byli dobře sehraní. Holoubci spolu rostli a rostli, přičemž jeden byl prokazatelně větší než druhý. Z roztomilých žlutých chlupatých kouliček se stávala rozčepýřená tmavnoucí holoubátka. Vývoj dokladují obrázky 10 až 14 (stáří 5, 9, 11 a 17 dní). Přitom již v této fázi bylo zřejmé, jak větší holoubě chrání to menší.

První pokus holoubat vylézt mimo truhlík se objevil po 18 dnech od vylíhnutí, tj. 12.4.2025, a po dvou dalších dnech už seděla holoubata mimo truhlík setrvale (obr. 15 až 17). Rodiče je létali střídavě krmit do zobáčků a holub povětšinou situaci monitoroval z parapetu (obr. 18). Pokud jsem seděl za stolem, na parapetu vždy vyčkávali, až se nebudu hýbat. Focení tedy začalo být složitější. Pozorování krmení bylo s postupem času stále zábavnější. Holoubátka za rodiči bystře utíkala po terase, aby o nic z krmení nepřišla. A přitom hlasitě pištěla (obr. 19 a 20). Dokonce se mně podařilo natočit na mobil krmení formou videa ve formátu MP4, které ale do článku přes youtube nahrát neumím... Škoda!

Abych udržel trusový nepořádek na terase v mezích, naučil jsem holoubátka vracet se do zázemí v koutě u truhlíku. Přemisťoval jsem je tam zprvu lopatičkou, čemuž se větší holoubě občas vztekle bránilo mácháním křidélky a klapáním zobáčkem. Pak jen stačilo lopatičku ukázat a obě holoubátka už kvapem běžela na správné místo (obr. 21 až 23). Nakrmená holubí rodinka po 25 dnech od vylíhnutí je na obr. 24. A 21.4.2025 po důkladnějším průzkumu terasy (obr. 25 až 27) větší z holoubat poprvé vzlétlo, tj. ve stáří 27 dnů od vylíhnutí. Bylo to v 16:46. Jeho první vzlet dokumentují obrázky 28 až 32. První letecké pokusy holoubátka sledovali oba rodiče (obr. 33 a 34). Menší holoubě (zřejmě holubička) zůstalo v koutě terasy osamocené (obr. 35). A když holoubě ze střechy definitivně zmizelo, myslel jsem, že už je pryč a nevrátí se. Ale chyba lávky. V 17:40 koukám, že obě holoubata opět spolu sedí na vymezeném místě na terase (obr. 36). Takže první vzlet holoubátka trval skoro hodinu.

Ráno 24.4.2025 jsem se probudil a jako obvykle jsem se šel podívat, co je nového s holoubaty. A uviděl jsem, že v 6:40 už sedí na parapetu obě holoubata, takže vzlétlo po 30 dnech od vylíhnutí už i to menší holoubě (holubička). Přestože dost pršelo, společně obě holoubata zvědavě zkoumala okolní střechy (obr. 37 až 41). A to už v pravidelném čase přiletěl holub rodič na terasu krmit a holoubata nikde (obr. 42)! Tak jsem na stolek na terase nasypal trošku zrní a netrvalo dlouho a k holubovi rodiči přiletěla i obě holoubata. Pak se k nim přidala i holubice a společně chvíli pózovali na terase a parapetu, aby následně definitivně všichni odlétli neznámo kam (obr. 43 až 46).

Mimochodem, víte, jak se od sebe poznají holubí rodiče a holoubata? Podle ozobí, což je měkká, většinou neopeřená část ptačího těla, která se nachází nad zobákem. U holuba je výrazněji bělejší než u holubice a měsíc stará holoubata ozobí ještě nemají.

Následující den po odletu holubí rodinky a před nadcházejícími velikonocemi jsem se pustil do důkladného úklidu nepořádku po holubech na terase a po přezimování na ni vynesl truhlíky a květináče s rostlinami, abych ji přeměnil na minizahrádku a relaxační prostor tak jako každý rok. Holubi i holoubata měli ještě pár dnů tendenci se na terasu vracet, resp. na ni alespoň ze střechy koukat, ale moje důsledné vyhánění a jiný vjem změněné terasy je zjevně definitivně od podobných pokusů odradilo. A tak skončil měsíční příběh sledování vývoje holoubat od vylíhnutí až po jejich odlet. Vše proběhlo opravdu tak, jak bylo popsáno v prvním odkazu za článkem.

Pochopitelně jsem se setkal v průběhu měsíčního sledování, které jsem si nenechával jen pro sebe, též s názory, že odchováním dvou holoubat vlastně množím škůdce, kteří pustoší města, v nichž má holub ideální podmínky. Domy se stovkami říms, střech, otevřených půd a věží představují dokonalé hnízdiště a stovky holubů svým trusem znečišťují střechy a fasády domů i památek, zanášejí okapy a špiní chodníky. Zdraví neprospívají ani rozkládající se holubí trus, který se mění v prach. Navíc holubi jsou i vychytralí – např. se naučí, do kterého parku chodí nějaká babička krmit holuby. Oni vědí přesně v kolik hodin tam chodí a už tam čekají. Anebo dravec (u mne pár dní po okolí létala poštolka) – jemu stačí k nasycení chytit za den jednoho holuba. A ti ostatní holubi prostě vědí, když je ten dravec nasycený, že už je nebude ani pronásledovat a dravce se již v podstatě nebojí.

Takže tímto se kritikům omlouvám, ale pro mne to byla opravdu jen jednorázová akce. Bylo zajímavé sledovat, jak holub s holubicí spolupracují, jak se pečlivě starají o mláďata, jak silnější a větší holoubě se snaží chránit menší holubičku, jak se zvukově všichni dorozumívají atd. atd.

Závěrem děkuji partnerce Evě za podnětné postřehy, které jsem využil při psaní tohoto článku.

S využitím zdrojů:

www.bovram.cz/blog/jak-dlouho-sedi-holub-na-vejcich/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Holub_domácí