Jak loďka opuštěná
v marnosti čekání,
tak duše obnažená,
strach z pravdy zahání.

A řeka kolem plyne,
a všechno má svůj čas,
snad láska nezahyne,
než probudí se v nás.

Snad jednou půjde kolem
a tiše šeptne nám,
tak nasedejte, honem,
srdce já pro vás mám!