Lednický minaret

O letošním báječném setkání příznivců portálu i60 v Lednici bylo již mnohé řečeno a není třeba se opakovat. Chtěla bych ale přispět několika vlastními fotografiemi z prohlídky lednického minaretu.

Pokud jste někdy navštívili Lednici, jistě jste ho nepřehlédli. Minaret se nachází v zámeckém parku v Lednici a je součástí lednicko-valtického areálu zapsaného od roku 1958 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jde o nejvyšší stavbu tohoto typu v neislámské zemi (60 m) a o jediný minaret v České republice. Zároveň se jedná o druhou nejstarší zachovanou rozhlednu na českém území.

Minaret stojí čelem v velké vodní ploše (viz úvodní obrázek), a tak není zrovna ideálním objektem pro fotografování. Proto jsem vybrala fotografii, která vznikla při příchodu po cestě od zámku.

Tento objekt nechal postavit kníže Alois I. z Lichtenštejna, zakladatel lednického parku. Projektantem a stavitelem byl architekt Josef Hardtmuth, který ho navrhl v tehdy módním orientálním stylu. Minaret nikdy nesloužil k náboženským účelům, byl využíván jako místo k odpočinku a zejména k výhledu na celý zámecký areál a do dalekého okolí.

Stavba minaretu v nivě řeky Dyje, kde je nestabilní podloží, si vyžádala řadu mimořádných opatření. Na podzim roku 1797 se v lednickém zámeckém parku začaly kopat základy stavby. Jáma byla hluboká přes tři metry a zabírala plochu asi 180 m2. Do jejího dna se velkým bucharem zatlouklo na 500 olšových pilot, dlouhých pět a půl metru a zakončených okovaným hrotem. Vznikl jakýsi „kartáč“, který byl propojen roštem 48 řad dubových trámů směřujících severojižním směrem a další vrstvou téhož počtu kladenou kolmo na ně. Pak teprve následovala kamenná základová a izolační deska. Neobvyklý byl i tvar lešení na této stavbě. Tesaři na základě plánů projektanta zbudovali v Evropě málo obvyklé, vřetenovité tzv. turecké lešení. Protože této konstrukci dělníci příliš nedůvěřovali, přesvědčil je o jeho spolehlivosti desátník jezdeckého pluku, který v té době pobýval v zámeckých jízdárnách. Na koni vyjel po lešení a stejnou cestou se vrátil zpět. Stavba byla dokončena v roce 1804 nákladem téměř půl milionu zlatých. Do sálů v 1. patře byly umístěny rodové orientální sbírky.

Budova minaretu se skládá z dvoupodlažní mešity a věže, vycházející z jejího středu. Přízemí mešity má obvodovou arkádu, ve středu je vstup na točité schodiště, vedoucí do patra a dále do věže.V patře je osm průchozích místností s orientální výzdobou. Věž má tři vyhlídkové ochozy. Dva nižší jsou kamenné, vrchní ochoz má kovové zábradlí.

Vyhlídka z druhého kamenného ochozu minaretu.

Vzhledem ke svému umístění v bažinatém terénu, kde kolísá hladina spodní vody, měla stavba v průběhu své existence statické problémy. Větší opravou prošel minaret v 80. a 90. letech minulého století. Kvůli havarijnímu stavu místností v 1. patře však byla poté přístupná pouze věž minaretu.

Zhruba od roku 2005 probíhaly postupně další opravy minaretu. Šlo zejména o opravu fresek, mozaikových dlažeb, opravu střechy, rekonstrukci oken a vstupních dveří, opravu kamenné výzdoby na fasádě 1. patra. Rozsáhlá rekonstrukce minaretu byla dokončena na podzim 2020.

Při vstupu do místností v prvním patře člověk neví, na co se dívat dříve. Na mozaikovou podladu, malované stropy, zdobený nábytek či skrz okna ven do krajiny?

Malovaná stropní kopule.

Tento typ nábytku by mě k posezení příliš nenalákal, ale dobře se sem hodí.

Na mozaikové podlahy je dovolen vstup pouze v navlékacích zámeckých papučích.

A tady pro změnu zase zaklonit hlavu a podívat se na strop!

Půl hodinky před zavřením se v prostoru sálů už moc lidí nepohybovalo.

V současné době si můžete prohlédnout jak osm průchozích místností v prvním patře minaretu, tak i vystoupat na věž. Prohlídka je bez průvodce, ale užijete si klasické zámecké papuče, protože podlahu všech místností tvoří mozaiky. Při stoupání do nejvyššího patra minaretu se vyplatí zastávky na třech ochozech. Máte možnost se rozhlédnout do krajiny, na chvíli se odpoutat od stoupání po točitých schodech a trochu si odpočinout. Vyjít až nahoru samozřejmě stojí za to. Pokud vám přeje počasí, můžete obdivovat nádherné výhledy do lednicko-valtického areálu.

Tyto točité schody s kovovým zábradlím vedou prostředkem celého minaretu. Nahoru to jde ztuha, sestup dolů je mnohem rychlejší. Ale pozor, může se vám pořádně zamotat hlava!