Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá podpůrných prostředků pivem počínaje a dejme tomu fernetem konče. Oblibě největší se ovšem těšilo bílé víno.
Byli jsme docela slušná partička, my malíři pozadí v Československé televizi; šest nás bylo. Všichni jsme byli lehce střelení, malovali jsme nejen kulisy, ale i svoje obrazy, většinou do šuplíku. Byli jsme tak nějak permanentně naštvaní, rozháraní, prožívali jsme tvůrčí muka a jelikož jsme byli všichni mladí a zneuznaní, často jsme naše problémy řešili právě požíváním vína a destilátů. Aspoň v tom jsme si s rozervanými bohémy nezadali.
Jednoho krásného dne - bylo to dopoledne, já malovala nějaké vývěsní štíty do pohádky a kolegyně Jiřina taky něco podobného - vstoupila do našeho kutlochu posila. Čerstvý maturant z umprumky na Žižkově, osmnáctiletý Ivouch. Měly jsme zrovna na stole otevřenou láhev bílého vína a jak se sluší a patří, hbitě jsme vykouzlily skleničku jen lehce ušmudlanou, a nabídly víno našemu novému kolegovi. Ivouch uchopil skleničku do dvou prstů, prohlédl si ji proti světlu, pak obrátil zrak k vínu a pronesl památnou větu: „Děkuju, nebudu, jsem zvyklý pouze na kvalitní alkohol."
Týjo, klesla nám čelist a my zíraly na světáka s otevřenou pusou. „No co, aspoň zbude víc pro nás," brblala Jiřina a honem nám dvěma nalila, jelikož po točitých schodech dusal jeden ze starších kolegů, který rozhodně nikdy žádný alkohol neodmítl, třebas by byl té nejpochybnější kvality. Ivouch měl noblesní vystupování, ale jen pouhé dva měsíce. Pak šel na dva roky, chudák, na vojnu. Jednou za čas zavolal a trpce si stěžoval. Pokaždé nás ujistil, že se určitě mezi nás vrátí.
Dva roky utekly a jednoho dne se zase Ivouch objevil. Situace byla takřka stejná jako při jeho prvním entrée. Jenže tentokrát vstoupil nový Ivouch. Rozhlédl se po místnosti, na stole uviděl, jak jinak, otevřenou láhev vína nevalné značky, a vrhl se na ni. „Holky, tak na tohle jsem se těšil!" a zhluboka se napil přímo z láhve. Pak se znovu rozhlédl a druhou dávku si nalil do umatlaného kelímku. „Nevadí ti, že v něm myju štětce?" zeptala jsem se, ale vojnou zocelený Ivouch jen mávl rukou.
Tak jsme získali zdatnou posilu, schopnou všeho. Celý den až do noci malovat studio a po dobře vykonané práci nám pomáhat s konzumací laciných vín.
My malíři jsme měli nad malírnou, kde jsme malovali kulisy, ještě dvě celkem velké místnosti jako ateliér. Jenže časem se nám ty místnosti tak nějak...zmenšovaly. Všude se vršily prázdné flašky a hrozilo nebezpečí zavalení. Jednoho krásného dne k nám zavítal náš tehdejší šéf. Rozhlédl se po místnosti, a místo aby ocenil důmyslné regály ze sololitu a starých kulis, na kterých balancovaly tisíce lahví všech možných značek až do stropu, nařídil nekompromisně tento skleněný kapitál do týdne zlikvidovat.
To byl nadlidský úkol. Nezbývalo než se obrátit o pomoc. Jedině rekvizitáři disponují vhodným přenosným artiklem a náklaďákem! Vzhledem k tomu, že většina rekvizitářů vždycky ráda sama přispěla k vyprázdnění našich alkoholických zásob, a navíc to byli vždycky bezva kluci, hned první oslovený se tohoto úkolu ujal. Nanosili jsme z rekvizitárny obrovské přepravní koše a Kája se svým pomocníkem celý den pilně nakládal. Dohoda byla jasná. Za utržené peníze se nakoupí pití a Kája bude rovnoprávným konzumentem do úplného vyčerpání zásob.
Tak jsme si mysleli. Jenže od toho dne jsme milého Káju neviděli. Jakoby se nám vyhýbal a celkem se mu to dařilo asi půl roku. Jednoho dne ovšem jeho pozornost polevila a Kája zapomněl zavčas uhnout do postranní chodby. Vrazil přímo do kolegy Jirky. Ten Káju chytil za límec a násilím ho přivlekl k nám do malírny, kde jsme ho podrobili křížovému výslechu.
Po chvíli bylo jasné, že utržené peníze nikdy nespatříme. Kája odmítl prozradit, kolik peněz tehdy vlastně získal a pořád tvrdil, že si to nepamatuje, zato že si moc dobře pamatuje, jak mu to kvantum flašek zničilo dobrou pověst, a učinilo z něj největšího alkoholika v očích paní ve výkupně. Ve vzduchu visela otázka, kde jsou ty prachy, a hned vedle visela vražda.
Kája se tvářil zkroušeně. „Pochopte, dostal jsem se do prekérní situace. Mně umřel tehdy dědeček."
„Co s tím má co dělat dědeček?" divili jsme se.
„No, já mu za ty vaše flašky zaplatil pohřeb!"
Tak to byl důstojný způsob utracení našich poctivě hrdlem prolitých peněz. Kájovi jsme odpustili a šli jsme svorně zapít Kájova dědečka do proslulé televizní hospody U lopaty.
Šablony, nezbytná pomůcka malíře pozadí.
Pošlete odkaz na tento článek
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém Československu neobešel bez masových průvodů. Dnes si ho jen jako Svátek práce…
Ke konci 60. let minulého století už byla strojírenská základna OKD sestěhována a koncentrována do nově postavených objektů. Modernizované…
Letos začalo jaro moc brzy, skoro v polovině února se začalo všechno zelenat, stromy se probouzely po slabém spánku, protože zima nebyla…
Průhlední, průsvitní, neviditelní. Tato slova jsou v poslední době používána v textech o tom, jak se cítí padesátníci a starší, když…
Předčasný starobní důchod má zajistit příjem lidem předdůchodového věku, kteří z nějakého důvodu nemohou pracovat. Po odchodu do…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Vláda dnes schválila návrh novely zákoníku práce z dílny MPSV, jejímž hlavním cílem je zvýšit flexibilitu pracovněprávních…
Dohody o provedení práce fungují v České republice už 30 let. V poslední době se ale jejich využívání rozšířilo natolik, že na pracovním…
Od 1. října 2024 se upravuje pouze jedna podmínka pro odchod do předčasného starobního důchodu – nově bude pro tento typ důchodu třeba…
Kdo umí cizí jazyky, má šanci najít dobrou práci. Platí to v každém věku u mladých i u seniorů. Pokud starší člověk dokáže perfektně…
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil zásadní změny pravidel v oblasti podpory v nezaměstnanosti a rekvalifikací.…
Současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Prodlužuje se doba dožití a zvyšuje se podíl seniorů nad 65 let. Lidé častěji…
Většina seniorů si dobu, kdy už nemusí chodit do práce a každý měsíc dostává důchod, docela užívá. Jsou mezi nimi i takoví, kteří datum…
Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona o integračním sociálním podniku. Díky legislativnímu ukotvení sociálního podnikání bude…
"Čím chceš být?" ptala se nás učitelka ve třetí třídě a já hrdě hlásala: já chci být taky učitelka!
Starobní důchodci, kteří pracují, mají od ledna 2025 nárok na slevu ze sociálního pojištění. Na pojistném tak nyní ušetří 6,5 %. Sleva se…
Syndrom vyhoření. Ten výraz je v posledních letech často používaný. Bývá jím označován stav, kdy má člověk najednou pocit, že už nemůže dál…
Přibližně každý dvanáctý český starobní důchodce pracuje. Ačkoli se počty zaměstnaných rentiérů v dlouhodobém horizontu mírně zvyšují,…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny svěřené úkoly byly splněny, vše klaplo a nebyl žádný žlučový rozruch. Byl to…
Připravoval jsem se na důchod. Chtěl jsem ještě být užitečný. Byl jsem v kondici a doma se mi válet nechtělo. Má represivní práce nebyla…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové diskriminaci při hledání práce. Autor popisoval svou zkušenost, kdy chtěl být, ač v…
Pan Karel si dva roky před odchodem do penze nechal spočítat důchodovou kalkulačkou, jak vysoký důchod by měl dostávat. Byl nemile…
Slevu na pojistném, která podporuje zaměstnávání osob ve věku 55+, rodičů pečujících o malé děti do 10 let, mladých lidí do 21 let a osob…
Musím to vydržet. Šéf se musí poslouchat. Stejně se nic nezmění, tak nač se rozčilovat. Takový přístup je v zaměstnání poměrně běžný u lidí…
V České republice jsme zvyklí pracovat naplno až do posledního dne, kdy dosáhneme důchodového věku. Pak často ze dne na den s prací úplně…
Pan Karel před dosažením důchodového věku dvanáct let podnikal a na sociálním pojištění platil minimální odvody, což se projevilo na jeho…
Tenhle rozhovor jsem vyslechl, když jsem si v době odstávky naší závodní jídelny skočil na meníčko do jedné přeplněné restaurace v centru a…
Vyplatí se po obdržení výpovědi rok před důchodem jít na pracovní úřad, nebo raději do předdůchodu? Tento problém řeší i jeden ze čtenářů…
Ještě v devadesátých letech bylo běžné, že člověk ve dvaceti už chodil do zaměstnání. A pětašedesátníci byli považováni za starce, kteří…
Po krátkém, ale o to strategičtějším přesluhování jsem se rozhodla uzavřít jednu významnou kapitolu svého profesního života a otevřít…
Žijeme v době velkého paradoxu. Na jedné straně se mluví o nutnosti posouvat věk odchodu do penze, na straně druhé je už nyní pro mnoho…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo hitem. Ženy, které chtěly jít s módou, začaly nosit prodloužené sukně ve…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to frekventované, společenské centrum vesnice, se dvěma lavičkami pod…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili,…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v roce 1974 opustily naší Střední průmyslovou školu oděvní a rozlétly se do všech koutů…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo lidstvem, každou chvíli se něco nachomejtne; tu mor, tu chřipka, tu virus. To…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z těch původních něco pamatuji i já. Teď po rekonstrukci se mi vybavují…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a dědečkem v malé vesničce u Příbrami. O těch jsem už ale napsala článek Prázdniny na…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a kocour v domě. Málo si už pamatuji na drobného, černého, ale velmi…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A taky první tajně vykouřenou cigaretou.
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych pouze doplnila kaleidoskop doby o střípky, které uvízly v paměti jedné…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle,…
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem tam ohlédne a přemýšlí, co mohl udělat jinak, proč tomu či onomu řekl to, čeho…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a prosluněné pláže. Taková hodně dlouhá pláž byla od hotelu oddělena cestou. O 5 km dále…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by byla škoda. Jde jen o to, co jíme, kde jíme a jak jíme.
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a autobusem. Stany, karimatky a spacáky, přespávání v přírodě na divoko.…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v té době nemluví. Výklady obchodů na našem malém náměstí jsou krásně…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho Ďábelský trylek a učitel nabyl dojmu, že se jedná o začátek Beethoveny…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s největší pravděpodobností moc vzorná nebyla. Měla jsem vybrečenou kočku,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1802
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1802
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %