Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej převyprávím tak, jak si jej pamatuji. A navíc, patří k letním příběhům.
Píše se asi tak rok 1980, jaro je ve vzduchu a můj manžel, tehdy mladý krasavec s dlouhými vlasy, naplněný touhou položit za své sny život, se s čerstvým řidičákem přihlásil na přivýdělek u místního JZD (pro později narozené to bylo „jednotné zemědělské družstvo“).
Coby juniorovi mu přidělují zcela nudnou práci. „Hele, je to úplně jednoduchý, musíš povláčet hlínu,“ zavelel místní „jézéďák“ v holínkách a modrých montérkách, a bere ho do připraveného traktoru „tahle páčka je na rychlosti, tahle je na zapínání spojky, tady je brzda a víc nepotřebuješ, to zvládneš hravě. No a budeš jezdit sem a tam po táámhletom poli, na tom se nedá nic zkazit.“
Manžel, v té době mladý snílek, zpěvák v místní kapele malého středočeského města, trošku i buřič a výstředník, zasednul sebevědomě do traktoru, zařadil pákou rychlost “želva“, hrklo to a on se rozjel. Nasměroval traktor na obzor, kde za kopcem tušil konec pole a vyjel. Při pohledu na nekonečné lány, vyndal z kapsy zápisník, spokojeně se uvelebil a jeho myšlenky a verše padaly na papír skoro samy. „To je super brigáda“, pomyslel si. A jak tak skládá nové texty k písním pro kapelu, tak si po nějaké době uvědomí, že to nějak víc drncá. „Co je?“ zvedne oči… a k jeho zděšení vidí, že již dávno není na poli, ale vjíždí traktorem s radlicí do blízké vesnice!
Všechno se semlelo až příliš rychle, než aby stihnul zareagovat - před ním dřevěný plot do cizí zahrádky, ten i přes rychlost „želvy“ traktor hravě zdemoloval, a poradil si i s živým plotem a už už málem porazil kadibudku, ale to už mladý vykulený brigádník stihnul traktor páčkou zastavit. No průšvih! „A do háje,“ pomyslel si, ale to už vyběhla paní z domku a ječela a rozhazovala rukama!
Následky byly velmi nepříjemné, padl i nějaký finanční postih, brigáda na poničené zahrádce a chvíli trvalo, než opět dostal důvěru družstva a mohl usednout - tentokrát na valník. Holt tehdy byla každá zdravá ruka dobrá. Tentokrát zněl pokyn jasně - odvézt napěchovaný valník s balíky slámy do místního obecního seníku. „Tak hele mladej, NIKDE nezastavíš!, jen to prostě přivezeš a vyklopíš, tam už budou chlapi a pomůžou ti s tím!“ povídá mu se zdviženým obočím a velkým důrazem v hlase jézéďák v holínkách. „Pohoda, nebojte se, to zvládnu,“ řekl junior a hodil patku.
Jak tak projíždí v traktoru obcí, vzpomněl si na králíky, které jeho maminka doma chovala a říká si „jeden takový balík slámy by se určitě ztratil v tom množství…přibrzdím u vrat a jeden vysunu z korby“. Jak řekl, tak udělal. Zabrzdil u jejich domku přímo u vrat, zmáčknul páčku, aby se otevřela zadní stěna korby a chtěl hned zase páku přitáhnout, aby vypadnul jen jeden balík a korba se zavřela. Jenže – jak se ta korba otevřela, napěchované balíky se daly do pohybu a začaly vypadávat jeden za druhým, nešlo to ničím zastavit! Byl úplně zoufalý, bylo to naprosto šílený!
Ulice se začala doslova plnit balíky slámy a hromada se pořád navyšovala! „To přece není možný, co budu dělat?“ zoufal si – „no hlavně, aby nejel kolem někdo z Jézetdé, to by byl zase průšvih! Já to snad přitahuju, nebo co.“
Věděl, že tohle už nezastaví, a tak počkal, až se korba zcela vyprázdnila. A když vše ustalo a valník byl úplně prázdný, v mírné hysterii a s bušícím srdcem, stojíc před vysokým stohem, začal nakládat balíky vidlemi zpět na korbu. Jenže, bohužel, balíky při pádu na ulici zvětšily svůj objem, takže za chvíli byl valník do půlky plný, ale z ulice skoro jakoby nic neubylo. Po asi dvou hodinách, úplně zpocený vidí, jak od zastávky autobusu přichází maminka z práce. Její pohled mluvil za všechno…„Mami, já ti to vysvětlím", volal už zdálky. „Chtěl jsem ti udělat radost…přece, pro králíky, víš?“ Nejdřív ji málem musel vzkřísit, a pak viděl blesky v jejích očích, to už znal. Teď přijde facka, to je jasný, a přišla a pěkně velká. Věděl, že si ji zasloužil, takže ani neceknul.
Ale protože máma byla silná žena, zvyklá na ledasco, šla se domů převléct a pak už se beze slov chopila hrábí a pomáhala nakládat. Věděla, že TEĎ musí stát při svém synovi, i když by mu nejradši vlepila těch facek víc, ale nebyl čas! Uklízeli tu spoušť do nočních hodin a stejně se do auta ani náhodou všechno nevešlo, takže pro králíky měli sena asi na deset let dopředu!
Valník ještě večer odvezl k Jézetdé a doufal, že si nikdo nevšimne, že v autě je o mnoho balíků méně, než se tam původně naložilo. Ráno pak ohlásil, že auto mělo nějakou závadu, a naštěstí, tehdy nikdo nic nezjistil.
Ale ponaučení si z toho můj muž určitě vzal – „Když řídím, básničky skládám jenom v hlavě! A z nakladače se náklad vyhazuje celý, nikdy po kouskách! A taky si moc přeju, dělat něco jiného, mám křehkou duši, tohle pro mě není“.
Splnilo se mu to, dnes je z něj báječný výtvarník, který svými obrazy těší všechny okolo. Ale jeho vyprávění, ta mě baví a tímhle to rozhodně nekončí!
Pošlete odkaz na tento článek
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké, podlouhlé, hladké, naskládané pěkně jeden vedle druhého podél delší…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s námi stráví v létě týden po východních Čechách. Nevím, proč se najednou…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s otevřenýma nebo zavřenýma očima – a sním. I když mé mírně melancholické povaze…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla skupina čitateľov inšpirovaná témou: „Detstvo včera a dnes.“ Vytvorili krásnu…
Asi jako každé dítě, i já jsem vždycky snila o tom, že budu mít psa. Rodiče, a později i manžel, měli ale odlišný názor. Byla jsem již…
Dostala se mi do rukou tato zajímavá fotografie. A co je na ní vyjímečného? Byl to první autobus, který vyjel v roce 1924 z Boskovic do mé…
Prázdniny bývají příjemným a odpočinkovým, ale také zážitkovým obdobím. Při slovním spojení nezapomenutelné prázdniny se mi vybavila má…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo nová žena,“ řekl kdysi princ Philip. A teď si představte, že se mi přesně…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl to čas, který jsem mohl využít pro získávání praktických životních…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není lepšího místa na udržování českych tradic, než je daleká cizina.
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla v říjnu 2024 v nakladatelství ČAS a pamětníci se v ní mohou se mnou vrátit do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne