Hory jsou přeplněné turisty. V posledních letech přestaly být místem, kde je klid

Je třeba se vyhnout koloběžkám a kolům, na nichž se jezdci řítí turistickými stezkami. Připravit se, že budete míjet odpadky. A lidé okolo budou hluční a barevní. Vítejte v horách. V posledních letech se výrazně změnily.

Marcele z Ostravy je téměř osmdesát a trápí ji různé zdravotní problémy. Dříve ráda chodila po horách, byla aktivní členkou turistického klubu, v dětství ji rodiče často brali na vysokohorské túry. Často na hory vzpomíná. Vnoučat ji chtěla potěšit, tak ji vzala na výlet do Beskyd. Rozhodli se, že vyjedou autem na Pustevny a tam s Marcelou udělají vycházku, zkrátka půjdou pomalu tak, aby to zvládla.

„Zírala jsem. Moje generace chodila do hor, protože jsme chtěli uniknout ze zakouřené Ostravy, najít trochu klidu a pohody. Teď tam byla parkoviště narvaná, vnuk hodinu čekal na místo. Všude smrad z aut a davy lidí, ve stánku s občerstvením hrála hudba. Pořád do mě někdo narážel, lidi se tam řítili na kolech,“ vypráví. Myslela si, že je rozčarována jen proto, že zvolili rušné turistické místo, že v okolí je klid. Jenže známí ji vyvedli z omylu a ukázali ji fotky z jiných míst. Beskydy se změnily, ticho a klid je v nich už jen v rezervacích a i do nich občas nějaký neukázněný turista pronikne.

Do hor nyní jezdí na výlety mnohem více lidí než dříve.

„Ještě v sedmnáctém století měli lidé z hor strach. Pak je postupně osídlovali, tvrdě v nich pracovali. Ale ještě dlouho poté byly hory těžce dostupné, na mnoho míst se muselo putovat s koňmi. Trend jezdit na hory se rozvinul díky tomu, že dnes jsou hory dostupné snadno. V telefonu máme navigaci, ta nás zavede, kam si vymyslíme. Dojedeme autem na místa, na která donedávna vedly jen úvozové cesty. Dnes jsou tam parkoviště. Jet do hor je prostě jednoduché, proto tam všichni jezdí,“ říká Jan Lenart, geograf z Ostravské univerzity, který se mimo jiné zabývá problematikou nyní tolik diskutovaného overturismu, tedy jevu, kdy jsou některá místa doslova devastována obrovským množstvím návštěvníků.

Některá místa v českých a moravských horách se nyní podobají nejrušnějším turistickým přímořským letoviskům. Stojí se tam ve frontách na občerstvení, lidé do sebe narážejí, jsou hluční, všude štěkají psi. Stalo se módou chodit do přírody se psy a protože jich s námi žije hodně, hory se nyní otřásají štěkotem. Došlo k paradoxní situaci – lidé jdou do hor a říkají, že hledají klid, ale ve skutečnosti to tam vypadá jako by trávili čas v obchodním centru nebo v nějaké zábavní zóně.

„Začali jsme si kamarády vyměňovat tipy, kde je v Beskydech a Jeseníkách ještě relativní klid. Protože na místa, která jsme dříve měli rádi, například na Lysou horu, se už prakticky jít nedá. Nestojím o to, abych se cestou vyhýbal šílencům řítícím se na kolech a na vrcholu se pak mačkal v davu,“ vypráví sedmdesátiletý Luboš, celoživotní turista. „Na jedné straně je fajn, že se tolik lidí vypravuje do hor. Každá příležitost, jak se hýbat, je dobrá a vidím tam hodně mladých lidí. Jenže mnozí mají tenisky, ženské často jakési sandály. Vůbec nejsou do hor vybavení. Oni přijedou auty co nejvýše můžou a pak se jdou projít. Fajn, jenže na horách vzniká čím dál víc parkovišť, atrakcí, stánků. Hory se strašně změnily, já si je pamatuju jiné,“ říká.

„Někdy se lidé v davu táhnoucím se z parkoviště jedním směrem tváří, jako by je to tam ani moc nebavilo. Možná jim někdo řekl, že tam mají jet, tak jeli,“ říká Jan Lenart.

Snímek obrazovky 2025-07-20 v 20.07.32.png

Snímek obrazovky 2025-07-20 v 20.08.45.png

Snímek obrazovky 2025-07-20 v 20.09.09.png
Pustevny v Beskydech. Všechny fotografie: Jan Raška

Odborníci na turistický ruch spojují současný velký zájem o výlety do hor s jevem, kterému se říká v angličtině fear of missing out syndrom. Dá se to přeložit jako syndrom strachu, že nám něco uniká, že ostatní někde byli, něco zajímavého tam zažili a my ne, tudíž se tam musíme taky co nejdříve vypravit. Hlavní se pro mnohé lidi stalo zdokumentovat, že někde byli a ukázat to ostatním, nikoli dané místo vnímat, odpočinout si tam, vnímat ho. A právě snaha co nejvíce míst vidět a zaznamenat, že jsme tam byli, je příčinou současného obrovského rozmachu turistického ruchu na celém světě, takže to, co se děje v českých a moravských horách, vlastně není nic, čemu bychom se měli divit.

Na různých místech přibývají řetězy a provazy s cedulemi, že se do daných míst nesmí chodit, protože tam turisté devastují ohrožené rostliny a ruší zvěř. Paradoxně se pak na sociálních sítích objevují fotky, kde se lidé zvěčnili právě na těch místech, kam je vstup zakázán.

Agentura ochrany přírody a krajiny před časem rozjela kampaň jejíž součástí je i aplikace, která upozorňuje na méně známá místa vhodná k výletům. Cíl je jasný – ukázat lidem, že není nutno jezdit stále jen na Radhošt, na Lysou horu, na Sněžku, do Adršpašských skal. V Čechách a na Moravě je mnoho krásných klidných míst, kam se turisté nehrnou a mnohdy by právě tam člověk našel víc zážitků, krásy a ticha, než tam, kam jezdí všichni.

Turistický ruch však přináší obcím peníze a tak se představitelé mnoha z nich spolu s podnikateli snaží do hor přinášet čím dál více projektů a atrakcí. Část turistů jásá a využívá je. Část je otrávená z toho, že se hory mění v jakýsi Disneyland.

A tak stejně, jako si část lidí sděluje, kde byla a ukazuje fotky plné turisté a atrakcí, existuje čím dál početnější skupina milovníků přírody, kteří si sdělují tajné tipy na to, kde žádní turisté a atrakce nejsou.

Hory jsou přeplněné turisty. V posledních letech přestaly být místem, kde je klid

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více