Někdy mně má duše pláče,

když po lesní cestě najdu,

kam já si tak ráda zajdu,

umírat raněné ptáče.

A když moje duše pláče,

tak si zpívám s kosem v lese.

Můj alt se tiše lesem nese.

Jak mě kosí zpěv dojímá.

Tolik krásy v lese dřímá.

Sny do korun stromů šeptám.

Mé duše se potom zeptám:

Vydržíš ještě duše má?

Duodecima

dvanáct osmislabičných veršů

ABBA ACCD DEED