Jinde a jinak

Příroda

Jinde a jinak

Datum:

Diskuze: 28

Ilustrační foto: Freepik

Na okraji Sahary, v suché a vyprahlé zemi, se vydává mladík, spolu s ostatními schopnými muži kmene, na osmiměsíční putování, aby dokázal své dívce, že si zaslouží její lásku a přízeň. Pokud nepřivede zpět stádo zdravého a vykrmeného dobytka, neobstojí ani před ní, ani před jejími rodiči, kteří teprve rozhodnou, zda mu svou dceru svěří. Dívka, jakmile uplyne ta správná doba, vyhlíží zvědavě a rozechvěle do dáli, dokonale upravená a vyzdobená, a trpělivě čeká na to, jak a zda vůbec její vyvolený svůj náročný úkol splnil.

V kdysi shlédnutém dokumentu svatba nakonec byla.

Napadlo mě tehdy, že čím méně civilizovaný kraj, tím častěji jsou lidé přirozeně a prakticky pro život moudřejší a jejich principy a hodnoty hlubší a logičtější. Ovšem takovýchto míst soužití člověka s pravidly a zákonitostmi přírody rapidně ubývá.

| glosa | příroda | společnost

Autor: Iva Bendová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

28 komentářů

Jitka Caklová 20.8.2025 12:45

:-) :-) To už jste z vlastní vůle mohla dávno i bez dovolení. Názorům se meze nekladou a rovněž tak reakcím. Přeji Vám krásný den :-) :-)

Iva Bendová 20.8.2025 09:39

Mně, Jitko, spíše Shakespeare ;-) Přírodní národy v extrémních podmínkách jsou pro naši mentalitu opravdu "Jinde a jinak." Tím bych tuto debatu s dovolením ukončila ;-)

Jitka Caklová 20.8.2025 09:23

Teď mi přišel na mysl film Hrabě Monte Christo :-)

Jitka Caklová 20.8.2025 09:13

Ivo, budoucnost nezná nikdo, už jen svolení rodičů je pochybné. Znala jsem rodinu, kde rodiče z vlastních zkušeností rozhodovali, kdy budou mít mladí děti. :-) :-)

Iva Bendová 20.8.2025 08:49

Co my víme, Jitko, jak by příběh pokračoval dál, kdyby rodiče k svatbě svolení nedali ;-)

Jitka Caklová 20.8.2025 08:45

08:22 ...., jen si myslím, že rodiče by měli rozhodovat pouze za nedospělé, nebo nesvéprávné děti, ať je to kdekoliv.

Jitka Caklová 20.8.2025 08:22

:-) Láska je jen jedna jediná, pro lásku neplatí pravidla rodičů a je úplně jedno, zda na subsaharské poušti, nebo v České republice, zda v bídě, či chudobě. Je to paradox a mě by zajímalo, kolik dnešních mladých mužů by bylo ochotno jakoukoliv zkoušku, určenou rodiči dívky, podstupovat. :-) Já vím, jsem jiná a více lidí, ne jen v minulosti, ale i dnes s tím má problém :-) :-)

Iva Bendová 20.8.2025 06:57

Láska už tam vyklíčila, ale na rodičích bylo, zda svolí k svatbě a svou dceru mladému muži svěří. Byl to sběrný dokument o jistém kmeni původních obyvatel v subsaharské oblasti.

Jitka Caklová 19.8.2025 21:12

Když se vrátím k onomu filmu, tak nevím zda z rozhodnutí rodičů vyklíčí láska. V současnosti znám pár, chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let. Ona pro jeho maminku nebyla na úrovni, hlavně finanční a vše ukončila. Po nepříliš vydařených životech se setkali po čtyřiceti letech na třídním srazu a už patnáct let žijí jeden pro druhého. Tomu říkám láska, která hory přenáší ♥

Iva Bendová 19.8.2025 19:44

Moc hezky napsáno, Zuzi, mohu-li tak oslovovat. Děkuji za komentované sdílení, které se velmi blíží mému původnímu záměru myšlenky na závěr příběhu. Navíc dokument byl vysílán v době, kdy se ještě neřešila uprchlická krize, čili nebyl tzv. poplatný a oslovil mě čistě romanticky.

Zuzana Pivcová 19.8.2025 18:31

Láska u přírodních národů má podle mě v sobě zákon zachování rodu, potřebu zdravého přežití a vývoje. Asi jako u jiných tvorů, i když se s nimi nechceme srovnávat. Ptačí sameček zajišťuje samičku ne z našeho lidského pojetí lásky, ale protože ona sedí na hnízdě, čili také zpětně zajišťuje. A to je zvířecí láska, nebo ne? A podobně i u kmenů jiné civilizace. Láska je v sounáležitosti, která vede k zdokonalení celku. (omlouvám se, poetická lyrika to není)

Jana Šenbergerová 19.8.2025 12:15

Hezký příběh o lásce samozřejmě poplatný době a místu, ve kterém se odehrává. Ti dva měli velké štěstí, že jejich láska byla dobrovolná a opětovaná. Dnešní podmínky jsou pro lásku v mnohém příznivější, přesto se mi zdá, že se jí moc nedostává. Možná je to tím, že člověk vždy touží po tom, čeho se mu nedostává. Nejdříve se musí cítit opuštěný, aby začal toužit po spojení. Možná jsem se teď také nevyjádřila tak, aby byli všichni spokojeni, ale můj pohled je pouze jedním z mnoha. Jestli měla Soňa na mysli ruský sci-fi film Člověk obojživelník, tak ten jsem prožívala až do morku kostí

Ingrid Hřebíčková 19.8.2025 09:22

Kdepak Iva, ta se svou líbeznou duší a srdcem dokáže pochopit, že člověk, to názor a nemyslí to urážlivě. Naopak chápe, že dotyčná osoba se nad jejím článkem zamýšlí a svěří se se svým názorem. Prostě Ivy článek stojí za přečtení a zamyšlení se nad ním.

Jitka Caklová 18.8.2025 19:49

Žádný příspěvek není negativní, může být pouze odlišný, stejně jako podmínky k žití. Mě například první ani druhý manžel nezajišťoval, spíše naopak. A žít v souladu s přírodou neznamená, vrátit se do jeskyně.

Iva Bendová 18.8.2025 16:42

V žádném případě netoužím být žena Lesana, na to jsem už příliš zhýčkaná :-) Děkuji všem za zamyšlení, ať už na podobné vlně či z jiné řeky. Všech příspěvků si vážím.

Iva Bendová 18.8.2025 13:10

Děkuji za diskuzi, nikoho nerozporuji, a ze svojí naivity se zde ráda trochu přeléčím :-) Možná bylo na mé shrnutí příběhu použito nesprávných slov, protože málo vystihují, čeho jsem se z dnešní doby chtěla dotknout.

Ingrid Hřebíčková 18.8.2025 12:33

Mladík splnil úkol a dívku si zasloužil. Hezky se sní u takového dokumentu, když je člověk mladý. V dnešní civilizované době naprosto souhlasím s Jitkou a Mirkem Hahnem. Takže už jen dodávám, dík za poutavý článek, co nutí k zamyšlení.

Jana Kollinová 18.8.2025 12:07

Obávám se, že nelze jednoznačně vyvodit závěry o hloubce a logičnosti, tím méně o moudrost žití a spjatosti s přírodou, na základě zhlédnutí dokumentu. Zde jde o hluboce geneticky vložený kód přežití, následně přecházející v uvědomění zajistit budoucí rod a v neposlední řadě o tradice. Líbí se mi podobná zamyšlení a ráda se se svými úvahami připojuji.

Soňa Prachfeldová 18.8.2025 11:07

Milovala jsem knihu od Eduarda Štorcha - Lovci mamutů. Tam si bezostyšně kradli ženy z vedlejších kmenů, mlátili se klacky i mamuty, aby žili a rozmnožovali se. Ale v té době bych se ocitnout nechtěla. Anebo jsem se kdysi zamilovala do Ichtyandra. No jo vlastní fantazii se meze nekladou. Možná, že lidé, kteří žili,žijí prostě a skromně, nevědí co jsou intriky, je jejich život lepší, ale také těžší.

Jitka Caklová 18.8.2025 10:36

Jen mě ještě napadá, ať muž či žena, každý je jedinečný. Z jakého titulu by měl muž zajišťovat ženu, nebo žena muže, to s přírodou nemá nic společného. :-)

Načíst starší příspěvky