Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného, nebo aspoň pozitivního.
A tak jsem se byla dnes projít v našem zámeckém parku - a musím uznat, že to byla moc hezká procházka. Svítilo slunce a prozařovalo alej s mnohobarevnými stromy. Převládala žlutá a červená a listí pomalu padalo dolů a na zemi šustilo pod nohama. Na konci aleje se do daleka rozléhalo zorané pole a za ním další se suchou kukuřicí. Všude vládl klid, jen ptáci zpívali a pokřikovali na sebe.
V parku pracovali obecní pracovníci, motorovým vysavačem sklízeli listí, jeden ho v kontejneru ušlapával. To mi připomnělo, že ještě nedávno žáci místní školy toto listí shrabovali - a bylo u toho plno smíchu, křiku a volání, děti po sobě házely listí a skákaly do nahrabaných hromad. A také mi to připomnělo, jak jedna matka na mne jako ředitelku školy poslala stížnost, že děti v hodinách pracovního vyučování pracují - shrabovaly totiž právě to listí v parku - a že je to přetěžuje a že by se místo toho měly věnovat výuce. Možná měla na mysli výuku nějaké teorie práce? Faktem je, že pracovníci hygieny tuto stížnost skutečně prověřovali. A možná proto už děti v parku nepracují, nehrabou. A současné vedení školy má klid.
I já jako žákyně školy shrabovala listí, a nijak mne to nepoznamenalo. Listí jsme ostatně hrabali i doma na zahradě. Prostě to přirozeně patřilo k podzimu. Tak jako opékání brambor. To už taky asi moc lidí nebo dětí dnes nedělá. A přitom my opékali brambory každý podzim - táta se strýcem rozdělali oheň, donesly se brambory a my děti za dohledu dospělých opékali. Pravdou je, že mi osobně ty opečené brambory nějak zvlášť nechutnaly, ale samotné opékání byla zábava.
A brambory a podzim s sebou nesou další vzpomínku - bramborová brigáda. Ta kdysi také patřila k podzimu - jako středoškoláci každý rok, jako žáci základní školy až ve vyšších ročnících - hybaj na pole sbírat brambory. Ačkoli pocházím z vesnice, tuhle práci jsem z duše nenáviděla - nejvíce mi vadily špinavé ruce, ta zaschlá hlína na nich. O pauze se nebylo kde umýt a svačili jsme s těma špinavýma rukama.
Kdopak sbírá brambory dnes?
Doma jsme také měli na zahradě pár řádků brambor, ale ty posbírali hodní rodiče, já pomáhala spíš s česáním ovoce. S tím nemám problém dodnes - a že letos byla úroda jablek i hrušek! Sedmiletý a tříletý vnouček, městské děti, se nemohli nasytit česání ovoce, lezení po žebříku, sbírání ořechů. To bylo radosti.
Očesaná jablka se kdysi ukládala nahoru na skříň, to se už dnes také nevidí. No ono také nebylo všude ústřední topení.
K podzimu dnes rovněž neodmyslitelně patří dýně, jejich dlabání, halloweenská výzdoba - ale to mne nebere, to k nám nějak nepatří. Já osobně dýně nepěstuji, nedlabu, nezdobím jimi doma nic.
Ale u dcery i syna, u přátel a příbuzných dýňovou výzdobu obdivuji a chválím.
K podzimu patří i draci, ti se pouštějí i dnes, jako jsme je kdysi pouštěli my. Táta nám je s bratrem vyráběl, byl velice šikovný a neskutečně trpělivý. My už jsme svým dětem draky kupovali. A opět vzpomínka - náš německý strýček nám kdysi z tehdy západního Německa poslal jako dárek pro syna draka. Byl to krásně vyzdobený průhledný drak a byl si naprosto přesně vědom svého úkolu - létat co nejvýše a co nejdéle. Byl prostě zřejmě vyroben s německou důkladností a přesností. A konala se drakiáda. A naše dcera vzala toho západoněmeckého draka a za ručku vedla svého malého bratříčka na tu drakiádu. Bylo tam mnoho dětí i rodičů, paní učitelky, celá školka. Především tatínkovék, ale i některé statečné maminky běhaly po louce s draky a snažily se je přimět k letu. A naše dcera rozbalila německého draka, udělala s ním - jak nám pak vyprávěla - zhruba čtyři kroky, drak se vznesl do nebeských výšin a tam už zůstal. Ona stála, držela draka, pak ho chvíli držel bratříček, pak ho to přestalo bavit a šel za kamarády na houpačku. A drak se držel ve výši, létal, ačkoli prakticky nefoukalo, byl jednoznačně nejvýš ze všech. Uznala to i porota - a náš německý drak zcela jasně vyhrál celou drakiádu. Akorát to s tím echt drakem byla trochu nuda, jak pak sdělila dcera.
A k podzimu patří samozřejmě i Dušičky, odjakživa k němu patřily. A naštěstí se slaví stále stejně.
A také k podzimu už nějaká desetiletí patří změna času - a tu naprosto nesnáším a odmítám. Co jiného s tím také mohu dělat? Nic. Stejně jako nic nenadělám s faktem, že po podzimu zákonitě přijde zima.
Co už.
Pošlete odkaz na tento článek
Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala krajinu na moravsko-slovenském pomezí před mnoha lety - při studiu…
Vítězem ankety Strom roku 2025 byl vyhlášen tisíciletý Oldřichův dub v Peruci v okrese Louny. Anketu sleduji a každoročně posílám hlas…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý, velký, krásný, černý, s dřevěnou rukojetí, líbil se mi moc. A tak jsem si ho…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně…
Každý malíř si tajemství svých barev pečlivě hlídá. Podzim ale nemusí, má jich každý den tolik, že by se uhlídal, ale proč by to dělal,…
Ozval se mi kamarád, že bude v chalupě blízko Tisé, jestli nechci jet taky. Moje paní odletěla k moři, tak jsem kývnul, že si udělám výlet…
Pražskými parky se procházím moc ráda. V blízkosti svého bydliště a bytu ve Vysočanech, kde trávím hodně času s přítelovou kočičkou, jich…
Každé ráno po probuzení vedou mé kroky k oknu, které se dívá na východ. Stačí jeden pohled, abych věděla jaké to ráno je. Šedivé, chmurné a…
S manželem máme společnou zálibu v toulání po horách, lesích a přírodě vůbec. Když skončí letní období dovolených a nehodí se vydat na…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček starého města jsou zaprášené, ty z dětských hřišť mají otlučená kolena.…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá kratší dobu, něco déle, někdy to jsou jen prchavé okamžiky. Ale i v tom…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a sníh, pěkně tě prosím - počkej ještě chvíli..."
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a já se rozhodla změnit zaměstnání. Odešla jsem z kanceláře a vzala práci…
Kudy a kam vedou podzimní toulky? Život je někdy trochu roztříštěný. Někdy musíme to či ono, někdy nám netáhne na dlouhé toulání tělo. Ale…
Mám se za humny, a tak je studuji převážně na otočku. Dopoledne tam, odpoledne zpět, ale i tak je podezírám, že za dobu jednoho dne dovedou…
Mám ráda náš kraj. I když příroda v Ústeckém kraji dostala v minulosti hodně zabrat díky uhelnému průmyslu, i když není nejlépe vybavený…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty…
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme…
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Přinášíme vám nová témata literárních soutěží a také fotosoutěž, ze které vzejdou fotografie do "íčkařského" nástěnného kalendáře na rok…
Psi mě provázejí životem už téměř třicet let. Za ta léta jsem s nimi zažila spoustu legrace, ale i adrenalinu a infarktových situací, které…
Než jsme se nadáli, přišel podzim a s ním podzimní prázdniny pro školáky a tím pádem i pro naše tři vnuky. Nemohli jsme přece dopustit, aby…
Ještě dnes cítím ranní rosu, vlhkou trávu a psí kožich. Bylo to období, kdy svět se mnou sdílel hladkosrstý foxteriér Brix – přátelský,…
Já jsem se rozhodla již před odchodem do důchodu vrátit se ke svým načatým zálibám a koníčkům. A začala jsem píšťalkou. Když byli dcera a…
Sen a chuť do života. Spojené nádoby. Od mládí žijeme většinou s nějakou představou o svém dalším životě, s nějakým, blíže nespecifikovaným…
Čím se baví senioři? Co jednotlivec, to jiné zájmy, jiné koníčky, ale přesto si myslím, že zde na i60 máme mnoho společného. Cestování,…
Ačkoli jsem už dosáhla seniorského věku, nesbírám hrníčky, nepletu ponožky ani neholduji vaření. Ráda vytvářím koláže, chodím na výstavy,…
Genealogie je mým koníčkem novým, tak říkajíc důchodovým. Už jen proto, že vyžaduje spoustu času a dříve by nebylo pro mne možné se jí…
Jakmile vyjdu na kraj našeho města za poslední domy, vidím na obzoru České středohoří. Řadu kopečků, vyskládaných hezky vedle sebe. Některý…
Když jsme se z velkého třípokojového panelového bytu přestěhovali na důchod do malého domečku pod lesem, nastala otázka: "Kam s nimi?"
Ve středu ráno se benešovské autobusové nádraží opět rozeznělo smíchem. Sešlo se nás šestnáct, možná devatenáct – přesně to nikdo nepočítal…
Jako na fotbalovém hřišti se nás sešlo na „autobusáku“ v Benešově přesně jedenáct. To byl náš „tým“ na dnešní vycházku. Jestli jsem minule…
Kdykoli se mě někdo zeptal, co dělám, čím se živím, tak jsem vesele odpovídala: „Devatero řemesel, desátá je bída.“ Dokázala jsem opravdu…
Důchodový věk se kvapem blížil, a tak jsme se ženou a dcerou občas vynechali cestování po našem oblíbeném Středomoří a vydali se poznávat i…
Podzim patří z mého hlediska k nejlepšímu ročnímu období na vycházky i výlety. Slunce nad hlavou nežhne, ale příjemně rozhazuje paprsky po…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne