První české přikázání

Předloni jsem vydal knížku aforismů, bonmotů a všelijakých životních moudrostí. Víc než 500 jich bylo a z nich většina mých. Teď jimi listuji a zdá se mi, že by mohly zajímat i vás. Tak jich sem několik dávám a navíc i mnoho dalších, které se tam tehdy nevešly.

Skromně připomínám, že u těchto všech jsem autorem. Což nevylučuje, že to napadlo i někoho jiného anebo dokonce, že mi cizí nápad uvízl v paměti, až jsem si po čase pomyslel, že to je můj výtvor. Ale takový minimalér bych skoro vyloučil.

A pozor! Doporučuji maximálně 3 aforismy 2x denně. A nepřekračujte toto dávkování, při předávkování hrozí bolesti hlavy a přemoudřelost.

Nejdřív ty vážné:

O životě

Sny se mají plnit, od toho jsou.

Covid? Už léta čekám marně… na epidemii rozumu.

Když něco opravdu nemůžeš změnit, tak změň sebe.

Někdy není problém včas začít, ale včas skončit.

Pro některé lidi je svoboda nesnesitelný úděl.

Hledáš smysl života? Hledat nestačí, vymysli si ho a uskutečni.

Schopný člověk se nebojí vzít štěstí za pačesy.

Když někomu odpustíte, tak to nezmění vaši minulost, ale může to změnit vaši budoucnost.

Nevybíráme si dobu, ve které chceme žít. Ale vybíráme si, jak žít v čase, který máme.

Život natropí tolik hloupostí, že by k nim člověk neměl přidávat další.

Kdo nic nezkusil, kdo se ani neodvážil, ten předem prohrál.

Každý člověk je spoluodpovědný za ten kousek světa, který ho obklopuje.

Dobru musíme na svět pomáhat, zlo se tam dere samo.

Když ti je nejhůř, pomoz druhým.

O stárnutí a o stáří

Stáří není za trest, ale za odměnu. Ono taky nemuselo vůbec přijít.

Každý den je krásný. Jen se někdy těžko vydýchává.

Život není jako škola. Sice se pořád něco učíme, ale ty prázdniny nikde.

Co si pamatovat pro různé situace ve stáří? Nebát se, že nemohu.

Ono stáří je celkem prima – teda… když nic nebolí…

Ve stáří je nejvyšší čas usmířit se se svou minulostí.

Život nám postupně dává odpověď na všechno, o čem jsme původně nechtěli ani slyšet.

Je pravda, že ve stáří občas ztratíš něco, co bys rád měl dál. Ale taky můžeš odhodit to, co už nechceš.
Ten, kdo od nás navždy odešel, se mezitím stal částí nás samotných.

Až ve stáří jsem si všiml, že nás všichni pořád učí, jak správně žít. Ale jak správně umřít?