Výlet do Krakova a jazyková překvapení

V adventním čase jsem se zúčastnil skupinového zájezdu do druhého největšího polského města Krakova, metropole Malopolského vojvodství, kterým protéká řeka Visla.

Bylo rezidencí polských králů, Staré město má množství historických památek, které přečkaly druhou světovou válku, a i proto je Krakov zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Symbolem Krakova je velký hradní komplex a bývalé královské sídlo Wawel postavené na stejnojmenném vrchu. Komplex je rozdělen do několika samostatných objektů (Královské korunovační klenoty, královská zbrojnice, státní pokoje s trůnním sálem atd.), do kterých se musí vždy zaplatit vstupné zvlášť. Zdarma je přístupné hlavní nádvoří mezi hradem Wawel a katedrálou sv. Stanislava a sv. Václava. Tam se též nalézá v místě jediné veřejné WC, které je ale placené (a to i platební kartou) – cena je ale nezanedbatelných 5 zlotých (PKN), tedy při kurzu 5,70 Kč za 1 PKN je to 28,50 Kč! Na snímcích je výstup na Wavel, přístup do klenotnice, cesta k nádvoří a nádvoří.

V komplexu se nachází dále Katedrální bazilika svatého Stanislava a svatého Václava, která byla tradičním místem korunovace polských králů. Ti jsou v katedrále také pohřbeni.

Na Starém městě je největší rozlehlé hlavní náměstí (Rynek Główny). Na něm se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený z nápadných červených cihel. Má dvě nestejně vysoké věže, z nichž v každou celou hodinu troubí trubač do čtyř světových stran. Dominantu náměstí dotváří gotická Radniční věž.

Uprostřed náměstí je historická budova tržnice (polsky Sukiennice), 108 metrů dlouhá, v jejímž přízemí se nachází obchodní centrum s prodejnami řemeslných výrobků a suvenýrů. Klenba stropu je vyzdobena erby polských měst. Před ní se vypíná pomník významného polského spisovatele Adama Mickiewicze. Nejfotografovanější je však hned vedle Radniční věže obrovská bronzová socha hlavy Erose, boha lásky, se zavázanýma očima jako alegorií na to, že láska má tendenci být slepá. Je od polského sochaře Igora Mitoraje, jmenuje se Eros Bendato a byla městu darovaná v roce 1999.

A jen kousek od hlavního náměstí je malé náměstí (Maly Rynek). A všude kolem stánky, obchůdky se suvenýry a občerstvením včetně místních specialit, např. syté polévky z fermentovaného žitného zákvasu, uzeného masa, klobásy a česneku zvané žurek (cenově od 30 PKN), nebo velkých obložených chlebů pajda chleba. Nelze se nezastavit ani u brány sv. Floriána. Nedaleko od bývalé židovské čtvrti na malém náměstíčku je kruhový domeček z cihel (bývalá Jatka), ve kterém v každém okýnku něco mají, např. zapiekanki (polská pizza, ale spíš rozpečená bagetka s něčím, v nejklasičtější podobě se sýrem a houbami) nebo kumpir (brambory).

14-brana-sv.-floriana.jpg

Ostatně bývalá židovská čtvrť je dalším lákadlem prohlídky Krakova. Mezi synagogami dominuje Stará synagoga, která je vůbec nejstarší synagogou v Polsku. Dnes je tu muzeum židovské kultury.

Zkrátka památek je v Krakově tolik, že na jejich prohlídku nestačily ani dva dny. Náš zájezd provázel polský průvodce, který uměl česky, ale ve skutečnosti to bylo de facto polsko-česky vzhledem k podobnosti obou jazyků. Abychom jeho výklad na společné komentované prohlídce všichni dobře slyšeli, byli jsme každý vybaven ozvučovací sestavou – bezdrátovou „krabičkou" se sluchátkem. A právě při odevzdávání „krabiček“, resp. staniček, zpět průvodci po ukončení komentované prohlídky se v jazykové podobnosti začala odkrývat jazyková překvapení, jazykové pasti. Společně jsme se zasmáli rozdílu významu tohoto slova v obou jazycích. A tím vše začalo. Tak jsme se dozvěděli následující podobná slovíčka v polském a českém jazyce, která však znamenají něco docela jiného:

slovo kwiecień (květen) znamená duben, bezcenny vyjadřuje k nezaplacení, podobně gadać není hádat se, ale naopak popovídat si, pokecat. Také polské popierać znamená opak - podporovat, schvalovat, hájit, polsky zapach je zase vůně, napad nemá nic společného s českým nápadem, ale jedná se o přepadení, útok či násilí, opakować je (o)balit, droga je cesta či silnice, opona je pneumatika, zachod je západ, volovina je hovězí maso, chudý je velmi štíhlý, sklep znamená obchod, ale česky sklep je polsky pivnica. V některých případech může dojít až k trapnému, i když neúmyslnému faux pas. Jestliže například o někom v Polsku prohlásíte, že je chytry, uděláte z něj lakomce. Když o jídle řeknete hostiteli, že bylo czerstwe (čerstvé), tak ho urazíte, neboť v polštině to znamená staré. Takže polsky čerstvé pečivo je vlastně staré pečivo! I když Češi a Poláci, oba Slované, spolu mluví a myslí si, že si rozumí, tak se může stát, že každý mluví o něčem jiném nebo říká pravý opak. Polsky nóżki jsou nožičky, ale polsky nożyczki znamená nástroj na stříhání. Polsky rozpustny znamená česky nemravný, nezbedný.

A tím se dostávám k choulostivějším dvojicím, např. polsky szukać znamená česky hledat. Ostatně na slovo szukanie (hledání) existuje též vtip, jak na nádraží v Polsku stojí Polák a Slovák u tabule a sledují zpoždění vlaků. Slovák pořád nervózně obchází tabule, kde naskakuje zpoždění. Polák se ho ptá: "Pán šuká meškanie?"
A Slovák na to: "Ne, pán mešká šukanie."

A pobavit se lze též cedulkami v polských hotelových pokojích – viz následující obrázky. První nabádá k použití QR kódu „Nehledej dál, vše je zde“, druhý „Pššt… útulné chvíle, prosíme nerušit“.

A to se již vracím k významu polského slova staniczka (když jsme odevzdávali „krabičky“, resp. staničky, průvodci). V polštině je to hovorová či žertovná zdrobnělina přeložena do češtiny jako podprsenka.

A na úplný závěr: zkuste se otestovat z podobných česko-polských dvojic slovíček s jinými významy v tomto kvízu www.prozeny.cz/clanek/dorozumite-se-v-polsku-zkuste-si-test-z-polstiny-74154

Použité zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krakov

www.cestujlevne.com/pruvodce/polsko/krakov/co-videt

https://audiala.com/cs/polsko/krakov/florianska-brana

https://translation-interpreting.cz/rady-a-tipy/podivna-slovicka-polstina/

Fotografie v textu: Dušan Brabec