Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně něco stane.
A pokud se tak stane poslední noc v roce, pak máte na světě drama mnohem dramatičtější, než když se tak stane v jiný den roku. A to se stalo mně…
Na Silvestra 2025 jsme v divadle hráli dvě představení od 15. a od 19. hodin. V divadle musím být hodinu před představením. Onoho osudného dne jsem tedy chvíli po 13. hodině vyšla na cestu… no a když jsem zabouchla dveře od bytu a otočila klíčem v zámku, něco bylo najednou jinak… v ruce jsem sice držela klíč, ale jen jeho polovinu! Ta druhá zůstala v zámku. Nikdy se mi tohle nestalo, abych zlomila klíč, nikdy, a poprvé se mi tak přihodilo na Silvestra roku 2025! Koukala jsem na klíčové torzo a přemýšlela, co udělat. Jedna věc byla jasná; musím do divadla, protože je to moje povinnost, a pak se prostě uvidí.
V tramvaji jsem si našla na internetu stránky non stop zámečnické pomoci. Vypadá to, že se na ně budu muset v noci obrátit, abych mohla spočinout ve své posteli, a ne na gauči v divadelní šatně. Abyste byli komplet v obraze – měla jsem na novoroční oběd pozvanou celou rodinu, která se těšila na moji svíčkovou, naloženou a čekající, až ji na Nový rok ráno upeču…
V divadle jsem všem na potkání vyprávěla o svém klíčovém dramatu a dozvěděla se mnoho zkušeností se stejným problémem, které sice všechny končily zdárným otevřením dveří, nicméně i zaplacením značného finančního obnosu za tento úkon. Nikdo ovšem nezapomněl dodat, že to bude zřejmě na Silvestra případně na Nový rok určitě s přirážkou.
Obě představení jsem absolvovala coby uvaděčka a inspektorka hlediště jako ve snách. Když druhé představení skončilo a diváci odešli, všichni herci a personál se jali oslavovat konec roku. Všichni kromě mě. Já jsem se vydala temnou nocí k domovu, abych zjistila, jestli mi bude osudem dovoleno spát v mojí posteli. V divadle mě ujistili, že se můžu vrátit, pokud se nedostanu domů, že je tam určitě všechny vespolek najdu.
Jela jsem noční tramvají, všude bylo lze pozorovat silvestrovské veselí, ale mě to zcela míjelo. Venku to navíc strašně klouzalo a já už cestou do divadla unikla několika pádům díky hustotě obyvatel na chodníku, co mi posloužili jako záchytný bod. Když jsem vylezla z tramvaje u nás v Hloubětíně, záchytné body se nevyskytovaly, a tak jsem napnula veškerou zbylou energii na to, abych sebou probůh ještě nešvihla.
Náš dům tonul ve tmě kromě bytu, který slouží coby moldavská ubytovna. Všichni ostatní byli někde v luftu. Stanula jsem přede dveřmi… vytáhla jsem zbytek klíče, opatrně zasunula a zkoušela otáčet. A stal se zázrak! Západka povolila, dveře se otevřely! Novoroční oběd byl zachráněn.
Nový rok se povedl, všem mým nejbližším chutnalo, a když odešli, jala jsem přemýšlet, co podniknu. Vytáhla jsem pojistnou smlouvu na byt, a vida! Pojištění se vztahuje i na takovou prekérku, jakou je zlomený klíč, a to dokonce do výše sedmi tisíc korun! Hned druhý den ráno jsem zavolala na příslušnou asistenční službu pojišťovny a představte si, že zámečník se v cukuletu dostavil, zalomený klíč vyndal a divil se, že jsem asistenční službu nezavolala hned na Silvestra. Platba šla rovnou za pojišťovnou.
Všechno dobře dopadlo a to, co se zpočátku jevilo jako drama, stalo se pouhou historkou pro sepsání a následné čtenářovo pobavení, případně poučení.
Pošlete odkaz na tento článek
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne