Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na hektickou dobu předcházející společenským a politickým přeměnám. Týkaly se hlavně Prahy, ale v Ostravě se žilo budovatelským nadšením.
Ostravské šachty těžily na maximální výkon a klíčovým slovem byla „Těžba“! Té se podřizovalo veškeré dění, to byla priorita!
A tak tenkrát ještě mladý muž krátce po vojně, plný sil a budovatelského nadšení, zahájil odpolední směnu. Dařilo se, což v úkolové mzdě slibovalo i nadprůměrný výdělek. Ale přerušil ho přímý nadřízený s ustaraným výrazem ve tváři s otázkou. „Máš tu dneska auto?“ Jednalo se o rodinné Embéčko, které ještě zajížděl občasnými cestami do práce. Ten den bylo zrovna v garáži. Tu informaci přijal se zoufalstvím, ale pak se vzchopil a řekl:
„Musíš mi pomoct, je problém!“
„Nech všeho, doběhni pro něj, vysvětlím, zaplatím!“
Stalo se a za necelou hodinu už uháněli na Slovensko pro klíčového pracovníka, aby zachránil OKD.
Bylo to v době centralizace mnoha lokálních pracovišť do nových objektů. Tomu šéfovi přidělili Gumárnu, kde se renovovaly silové elektro kabely a „pekly“ drobné gumové díly. Administrativně mu byla svěřena i skupina specialistů pracujících různě po šachtách, kde je bylo zapotřebí. Celou tu partu včetně předáka tvořili brigádníci ze Slovenska. Bydleli na ubytovně, měli spoustu odpracovaných hodin navíc, tak si je občas vybírali náhradním volnem a odjížděli k rodinám.
Stalo se to co nemělo. Na šachtě se roztrhl gumový dopravníkový pás. To byla zrovna jejich práce. Zvládli by ji i jiní, ale zapotřebí byl unikátní svařovací přípravek. O ten se staral a pečlivě jej hlídal samotný předák. Předák, ani nikdo z té party nebyl k nalezení. Jistá předtucha naznačovala, že bychom je našli nejpravděpodobněji u nich doma.
Dojeli jsme na Slovensko, našli jeho dům, ale on tam nebyl. Že bude asi v krčmě, ale také nebyl. Jejich příjezd vyvolal rozruch a pozdvižení. Kde kdo chtěl pomoci, ochotných bylo bezpočet a všichni si považovali vzácnou návštěvu uctít ochutnáním jejich nejlepší pálenky.
Nakonec jsme toho člověka našli na stavbě domku jeho příbuzného. Radostné bylo shledání. Následovalo pozvání do rodiny, samozřejmě s ochutnávkou jejich domácích specialit a ještě lepší jejich pálenky.
Řidič byl ve výhodě, on mohl, ale nemusel! Chudák šéf ovšem musel, odmítnout nepřicházelo v úvahu. Ta pálenka byla skutečně kvalitní! A bylo ji hodně i pro domácí už odolné a přivyklé, natož pro toho šéfa.
Nikdo už neví, jak se v pozdních hodinách podařilo dostat je oba do auta a nad ránem je s bolehlavem vyložit na místě určeném. Jako první se vzpamatoval předák: „Šéfko nestarajte sa, viem čo urobiť, zariadim to!“
Řidič se nestaral, odjel domů prospat se. A ten předák se také postaral, jenom se proslýchá, že obratem nasedl na nejbližší autobus a odjel zpátky na Slovensko. Jak se postaral? To jistě někdo ví, ale všichni ctí zásadu, že kdo se moc ptá, moc se dozví!
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Zuzana Zajícová
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
